Tarzan: Éra Joea Kuberta. Muž z džungle v komiksu

Koho zajímá postava Tarzana, chtěl by si ho přečíst, ale nechce se mu číst písmenkové knihy, naskýtá se možnost komikové verze a to v nejslavnějším období celé série.

Ilustrační foto Foto: Daniel Husek

V prvním svazku věhlasné série máme sedm příběhů, během kterých zříme jak Tarzanův původ, tak jeho první návštěvy civilizace.

Tarzan: Éra Joea Kuberta #1 je souborné vydání sešitů #207 až #214, kde se Tarzan dostává pod dohled scénáristy, kreslíře i editora polského původu, Joea Kuberta, který si již mezi čtenáři vydobyl svou slávu a díky svému stylu jak vyprávění, tak kresby, se stal žijící legendou. Kubert s opičím mužem začal chytrým krokem. Vykašlal na nějaké navazování na předešlé příběhy, které opravdu za moc nestály, a začal Tarzanova dobrodružství vyprávět hezky od začátku a navíc se ve valné většině jedná o adaptace původních příběhů o Tarzanovi od jeho stvořitele, Edgara Rice Burroughse.

Tak se v této knize setkáme s příběhem, který vysvětluje Tarzanův přerod ze šlechtického děťátka do krále džungle, který to ale v životě nemá lehké. Nechápe svou odlišnost od ostatních opiček, které se dříve vyvíjejí a střílejí si z jeho vzezření. Setkáváme se zde kromě klasických dobrodružných příběhů také s náhledem do psychologie Tarzana. Ale tyto myšlenkové pochody mizí s první polovinou knihy, kterou tvoří opusový příběh Zrození opičího muže. Poté jsou to většinou příběhy typu: Tarzan něco dělá, dostane se do problémů, vyřeší je, takže je vše zase v nejlepším pořádku a všichni jsou rádi, že je naživu.

Ale když se člověk přenese přes tyto nedostatky, i tyto příběhy mají něco do sebe. V podstatě jediný příběh, který opravdu za moc nestojí, je Země obrů, která sahá do fantastična příliš hluboko, což k Tarzanovi moc nesedí a člověk se začíná nudit. Zčásti je to možná zapříčiněno tím, že tento chabý díl následuje hned po Zrození opičího muže, tudíž je člověk namlsán z předchozího a čeká víc. Nedočká se.

Opičí muž a filozofie?

Jediný z příběhů, který se opět vyhoupne a téměř dosáhne kvalit Zrození je poslední příběh, Noční můra!, kde se Tarzan pohybuje na hranicích reality a halucinací. Ačkoli se zde nic moc nestane, vrací se na scénu opět duševní pochody hlavní postavy, která se pomalu ztrácí a nechápe, co se děje, co je vlastně skutečnost. Kubert se zde odvažuje konec pořádně okořenit lehkým filozofováním ve stylu: Co je vlastně realita? Jak si můžu být jist, že vše kol mě není také halucinace?, které je sice ohrané, ale z úst člověka, jenž je v podstatě domorodec, vyzní zajímavě a s notnou dávkou (možná nezamýšlené) ironie.

Kubertova kresba je sice dost old-school, ale to na kvalitě zhola nic neubírá. Právě naopak, k těmto lehce naivním příběhům skvěle sedí. Je čtivá, krásně se na ní kouká a člověk u ní zažívá pocit nostalgie. Ne nadarmo je Joe Kubert legendárním kreslířem. Navíc je zde zajímavé sledovat vývoj jeho kresby. Ten je zřejmý i právě u Tarzana, když si člověk porovná výtvarnou stránku například druhého sešitu (první je totiž bezkonkurenčně nejnádhernější, Kubert totiž ty čtenáře na něco nalákat musel) a posledního, je vidět, že se Kubert už vykreslil a kvalita opravdu stoupá, přičemž si stále zachovává pevnou linku, kinetičnost a smysl pro nadsázku.

Název originálu: Edgar Rice Burroughs’ Tarzan: The Joe Kubert Years #1
Český název: Tarzan: Éra Joea Kuberta #1
Scénář a kresba: Joe Kubert
Překlad: Ľudovít Plata
Počet stran: 200
Vazba: vázaná v pevných deskách s přebalem
Rozměry: 175 x 265 mm
Vydal: BB/art ve spolupráci s Crew, Brno 2010
Doporučená cena: 599 Kč

Hodnocení: **** (80 %)

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*