Tanečnice Belén López: Flamenco nedělá žádné věkové rozdíly

!Rozhovor!Světoznámá tanečnice flamenka Belén López vystoupila 17. srpna v pražském divadle Hybernia. Poslední možnost vidět pětadvacetiletou temperamentní krásku mají diváci 18. srpna na nádvoří zámku v Boskovicích, kde López zakončí festival španělské kultury Ibérica.

Pětadvacetiletá španělská kráska má něco do sebe Zdroj: Smart Communication

Vzpomínáte si, jak jste se poprvé setkala s tancem?

Ano, vzpomínám si. Od malička jsem tancovala na různých fiestách, a když mi byly tři roky, uviděla jsem poprvé profesionální flamenkovou taneční skupinu, která mě uchvátila. Řekla jsem rodičům, že buď se naučím tancovat doopravdy, nebo toho nechám.

Jak rodiče pohlíželi na vaše rozhodnutí?

Vždy mě ve všem podporovali. Bez jejich podpory a bez podpory mých sourozenců bych nikdy nemohla být tam, kde jsem dnes.

V pěti letech López poprvé tancovala na vystoupení věnovaném památce jedné z největších tanečnic v historii flamenka, Carmen Amayi. O šest let později se stala studentkou madridské taneční konzervatoře. Po dokončení školy navázala spolupráci s italským režisérem Franciscem Zeffirellim a čtyři roky vystupovala jako primabalerina v Zeffirelliho operních inscenacích.

Nemáte pocit, že jste musela příliš dřít v době, kdy si ostatní děti spíše užívaly?

Ne, vůbec ne. Hrála jsem si jako ostatní děti, ale navíc jsem měla potřebnou disciplínu, abych se současně mohla věnovat tanci. Díky mé rodině jsem si dětství nádherně užila.

Je vůbec možné začít s tancem v pokročilejším věku?

Samozřejmě je nejlepší začít brzy – děti jsou jako houby, které do sebe rychle nasají vše nové. Na druhé straně znám tanečníky, kteří začali mnohem později a jsou výborní. Navíc kdo nechce, nemusí se flamenku věnovat profesionálně. Může prostě jen tancovat a užívat si. Flamenco nedělá žádné věkové rozdíly.

Stalo se někdy něco, kvůli čemu jste s tancem chtěla přestat?

Nikdy.

Co vás u toho naopak nejvíce drží?

Je to můj způsob života, možnost, jak se vyjádřit. Cokoliv vidím, cítím, ve všem hledám jakýsi vnitřní rytmus.

Na který ze svých úspěchů jste nejvíce hrdá?

Je pro mě hodně důležité uznání publika i mých přátel tanečníků. Možná to zní jako klišé, ale tancuji stejně ráda v amfiteátru pro pětadvacet tisíc diváků jako ve flamenkové  tančírně, kam se nevejde víc než sto lidí. Jedna z nejdůležitějších věcí bylo určitě to, že jsem ve čtyřech letech mohla tancovat před slavným Antoniem el Bailarinem. Stejně důležitý byl i jeden z mých prvních projektů „Když se rozednívá“. Šlo o společnou produkci s mojí sestrou, takřka bez finančních prostředků.

Belén López netančí jen flamenco

Máte nyní i další cíle, kterých byste si přála dosáhnout?

Za dosažení velkého cíle beru už to, že mám možnost věnovat se tanci a uživit se touto velikou láskou. Považuji to za privilegium.

V lednu 2005 debutovala devatenáctiletá López s vlastním projektem v metropolitním divadle v Tarragoně. Díky úspěšné premiéře se tento projekt reprízoval ve význačných španělských i evropských divadlech několik sezon. Jejím největším vzorem je geniální tanečnice Carmen Amaya.

Co tréninky, jsou hodně náročné?

Nejsou, protože lidé, se kterými spolupracuji, jsou skvělí profesionální umělci. Naprosto si rozumíme.

Jaká je náplň vašeho běžného dne?

Nemám žádnou pravidelnou rutinu, záleží na tom, co je přede mnou. Když jsem v plných přípravách nové produkce, jsou to hodiny a hodiny zkoušek a práce na tvorbě nového projektu. Když jsem na turné, jsou to zase dlouhé hodiny na cestách, zvukové zkoušky, samotná vystoupení. Ve volném čase se snažím být s mými blízkými a chodit na představení kolegů.

Zbývá vám volného času dostatek?

Jasně, čas je na vše.

Čím ho nejraději naplňujete?

Poslouchám hudbu, taky chodím na procházky, jsem se svou rodinou a s přáteli, kreslím, šiju, maluju, sportuju.

Vzorem Belén López je španělská tanečnice Carmen Amaya

Lákaly vás někdy i jiné tance než flamenco?

Studovala jsem na Královské Konzervatoři v Madridu, kde jsou součástí studia různé taneční disciplíny. Mám také ráda argentinské tango, salsu, latin jazz a afro. Vlastně tance celého světa.

Vaším velkým vzorem byla Carmen Amaya. V čem vás nejvíce inspirovala?

Čistotou a sílou projevu, často i nefalšovanou zlostí a emocemi, které se promítají v jejím tanci. Tak to uměla prostě jen ona. Carmen byla navíc také velká inovátorka.

„Za zlatý hřeb a zároveň třešničku na dortu letošního festivalu považujeme vystoupení tanečnice mladé flamenkové generace, Belén López,“ prohlásil dramaturg festivalu Ibérica Petr Vít.

Je v dnešní době hodně složité prosadit se jako tanečnice?

Ano, je to těžké. Nejen proto, že je spousta výborných tanečníků – současná ekonomická situace také příliš nepomáhá. Je smutné, že při krizích jako první umírá kultura a umění.

Belén López je hvězdou festivalu Ibérica, který zakončí svým vystoupení 18. srpna na zámku v Boskovicích

Máte za sebou i nějaké nepovedené vystoupení?

Samozřejmě. Umělci jsou většinou rození perfekcionisté. Když něco nevyjde tak, jak si představujeme, jsme nešťastní.

Míváte i dnes před vystoupením trému?

Ano, ale zdravou trému, která pomáhá z člověka dostat na pódiu to nejlepší, co umí. Až ji jednou před vystoupením nebudu mít, budu se muset sama nad sebou vážně zamyslet.