Není snad ani možné, aby někdo nikdy neslyšel o tanečních. Tanečních kurzech, které asi většině z nás evokují období puberty. A také možná trochu trapnost. Ale trapasy přece k pubertě patří, ne?
Naučte se tančit, Zdroj: guelph.olx.ca
Taneční mají v Čechách dlouhou tradici. Do tanečních chodili naši rodiče i prarodiče. Nejedna současná taneční škola byla založena už v 60. letech. V historických románech jsou však často kapitoly o uvedení do společnosti právě na tanečním parketu. Mladý člověk se poprvé objeví na plese, kde ukáže svoje taneční umění. A někde se to naučit přece musel.
Vraťme se ale do současnosti. Taneční kurzy zpravidla probíhají v podzimních a zimních termínech. V základních lekcích se člověk naučí jak tance standardní, tak latinsko-americké. Naučí se kroky pro polku, valčík, waltz, tango, foxtrot, sambu, rumbu, cha-chu, jive. Sedmnáctiletá Marta se nejvíc děsila jivu. „Každou lekci jsem trnula hrůzou, kdy se vyhlásí jive. Celý ten tanec mi přijde takový zmatený, kroky mi nepasujou do hudby.“
Společenská úloha tanečních
Taneční ale nejsou jenom o tanci. Nedílnou součástí jsou i kurzy společenského chování. Mladý člověk si vyzkouší pánskou či dámskou volenku, dozví se, na jaké straně chodí žena, na jaké muž. S trochou nadsázky se dá říct, že se naučí tolerantnosti. Ne každý narazí na tanečního partnera ala Harapes, že?
Jennifer Greyová a Patrick Swayze v Hříšném tanci. Zdroj: distributor filmu
Největší nespravedlnost tanečních vidím v rozdílné ceně kurzů. Současné mladé muže zrovna společenský tanec moc netankuje, a tak se zpravidla stává, že je v sále více dívek než chlapců. Taneční školy se tedy snaží nalákat chlapce výrazně nižší cenou. Chlapci někde platí i čtvrtinu ceny, co dívky. No není to diskriminace? Ale možná je pro dívky lepší to skousnout, než se potom při každé pánské volence strachovat, že zůstanou na ocet.
Nikdy není pozdě začít
Kdo měl na střední škole trochu jiné zájmy, než se potit v bílých rukavičkách, nemusí si v dospěláckém prozření zoufat. Taneční kurzy se pořádají i pro dospělé. Jediný rozdíl od těch středoškolských je ten, že se už rovnou hlásí páry. Odpadá tak obava z proseděných hodin. Navíc důvěrná znalost partnera zaručuje, že se trapným situacím člověk spíše uvolněně zasměje. Takže chcete-li už konečně na plese kroužit ladně po parketu, nikdy není pozdě se přihlásit.
