5 fotek 
V českých zemích je více než čtyřicet tisíc týraných dětí. Odhadem. Paradoxně jsou tyto případy jen špičkou ledovce a skutečný stav neodrážejí. Ročně jich na následky týrání a špatného zacházení umírá pět desítek, přičemž nejvíce jsou ohroženy děti kojeneckého věku.
Jsou bezbranné a nedokáží říct, co je trápí, Zdroj: Tereza Ticháčková, Topzine.cz
Jsou bezbranné, zranitelné a do určitého věku navíc neschopné promluvit či jasně ukázat na viníka. Mnohdy nevyházejí z domu a unikají tak pohledu sousedů, lékařů i učitelů. Okolí se postupně stává nevšímavým a na případné týrání se pak přichází náhodou či spíše zcela výjimečně.
Týrání a zákon
Za týrání jako takové je z hlediska zákona považováno chování, které zahrnuje zlé nakládání se svěřenou osobou. To se vyznačuje především jistou hrubostí, bezcitností i vytrvalostí. Postižená osoba toto nakládání pociťuje jako těžké příkoří a trpí jím. Jak ale definovat těžké příkoří a jak jej rozeznávat, o tom už zákon nehovoří.
Prakticky nejčastěji se dnes setkáváme s týráním fyzickým (včetně pohlavního zneužívání), které ale téměř vždy doprovází trýznění psychické. Dítě je zastrašováno, často zavíráno do temné místnosti, deptáno, zesměšňováno, kritizováno nebo zahrnováno výčitkami. Obecně platí jedno – nikdy nebudeme schopni popsat všechny formy fyzického ani psychického násilí, neboť lidská vynalézavost nezná mezí. Kdo chce psa bít…
Jak poznáme týrané dítě? Zdroj: Tereza Ticháčková, Topzine.cz
Ten, který svěřence týrá, bude s ohledem na zákon trestán odnětím svobody na šest měsíců až osm let. Dvěma a více lety vězení může být potrestán ten, kdo dítě týrá obzvlášť krutým způsobem, či ten, který v týrání svěřené osoby pokračuje dlouhodobě.
Výše trestu, který je udělen, se v těchto případech posuzuje individuálně podle mnoha faktorů. Pachatelem přitom nemusí být jen rodiče nezletilého, mohou jimi být také jiní příbuzní, učitelé i sousedi. I kdokoliv jiný.
Pachatelé? Nejčastěji rodiče
Tím, kdo nejčastěji týrá, bývají ti, kteří by nás na světě měli milovat nejvíce – biologičtí rodiče. V osmdesáti procentech případů je pak týrajícím vlastní otec. A matky? Většinou zaujímají roli přihlížejícího, ale nezasahují. Mnoho z nich naopak násilné chování druha toleruje. A zatímco muži se dopouštějí přímé konfrontace s dítětem, ženy naopak zanedbávají zákonem stanovenou povinnou péči o dítě.
Rodiče, kteří týrají své děti, můžeme rozdělit do dvou skupin. Do prvé můžeme zařadit psychopatické osobnosti. Ty mívají sklony k agresivnímu chování, jsou asociální, impulsivní, nezdrženliví, mohou trpět neurotickými poruchami a podobně. Často bývají také závislí na alkoholu nebo drogách, nacházejí se v těžké životní situaci (nezaměstnanost atp.) nebo sami v dětství byli týráni.
Do první skupiny můžeme také zařadit osoby nepřipravené na mateřství, které upřednostňují své zájmy před zájmy dítěte, ale i ty, kteří mají na svého potomka přehnané nároky. Říká se, že v této první skupině je dítě téměř permanentně v nebezpečí a bývá přímo ohroženo na životě. Co se nápravy týče, je obtížná či spíše nemožná, a tak často musí být dítě z rodiny odebráno.
Můžeme je ochránit? Zdroj: Tereza Ticháčková, Topzine.cz
Druhou skupinu týrajících tvoří navenek spořádaní a slušní rodiče. Takoví lidé mohou být uvnitř nevyzrálí, vytížení, vystresovaní nebo bez dostatečné schopnosti empatie. Tito nevyzrálí rodiče se mnohdy uchylují k nepřiměřeným trestům, protože v nich vidí jediný účelný prostředek výchovy. Dobrá zpráva je, že zde existuje možnost nápravy, pokud mají rodiče k dítěti dostatečný citový vztah.
Oběti
Jaké děti se nejčastěji stávají obětí násilí? Existuje několik typů, které jsou k tomuto náchylnější – děti neklidné, nesoustředěné, impulzivní, úzkostné nebo například ve škole méně úspěšné. Ohroženy jsou také děti, které rodiče považují za nešikovné, děti, které něco rozbijí, zničí, poškodí a podobně. Stejně ohroženy jsou také potomci mající sklony k provokaci.
Jak poznat týrané dítě?
Některé známky bití mohou být zcela zjevné – modřiny, popáleniny, případně zlomeniny, ale i tržné rány nebo stopy kousnutí člověkem. Jiné známky už tak určité být nemusí. Týrané děti většinou vykazují strach z konkrétních dospělých, objevují se u nich obranné reakce a úhyby, ale mají také tendenci svá zranění ukrývat. I ony se za svá zranění stydí.
V případě psychického týrání neexistují známky, které bychom na první pohled rozluštili – dítě nemusí mít modřiny ani jiná poranění, proto je velmi těžké psychické trýznění poznat a ještě těžší je dítě před ním uchránit. Děti trpící duševně mohou být opožděny ve vývoji, lžou, pomočují se nebo jsou naopak velmi neposlušné vůči dospělým.
