4 fotky 
Datum 14. února nejspíš těžko vymažeme z kalendáře, i kdybychom někteří možná sebevíce chtěli. Odevšud na nás vykukují růžovo-červená valentýnská přání a roztomilí plyšáci. Jak lásku především v literatuře vnímají redaktorky a editorky literární rubriky? Přečtěte si náš rozhovor!
Ilustrační foto, Zdroj: sxc.hu
Každé z dam jsme se zeptali na dvě otázky týkající se milostné tématiky v literatuře:
1. Vaše nejoblíbenější milostná báseň a proč? Psal vám někdy někdo milostné básně?
2. Váš nejoblíbenější milostný příběh/román/povídka?
Pavla Šimůnková – editorka literární rubriky
Hned na úvod se nabízí otázka, co je to vlastně ta milostná báseň. Je milostnou básní jakákoli báseň, která se alespoň částečně zabývá fenoménem lásky, takže třeba i takové spílání lyrického subjektu lásce? No ale zpět k otázce, těžko říct, jaká milostná báseň (ať už si ji představujeme jakkoli) je moje oblíbená, jako první mě ale napadla jedna Nerudova. A k otázce druhé: nenapsal.
Motiv cizí
Já umírám láskou. Loučím se
již se vším tím světa pychem
ach, zazvoň mi, děvče k hodince
svým nejstříbrnějším smíchem!Hrob vykopej na své postýlce,
šest střevíců dlouhý asi,
a místo těch tříštěk borových
v něj nastlej své zlaté vlasy.(…)
Nejoblíbenější milostný příběh… nejdřív mi přišlo na mysl Utrpení mladého Werthera, ale spíš to bude asi nějaký z ještědských románů Karoliny Světlé, Kříž u potoka nebo Frantina. Anebo její Láska k básníkovi či Zeyerův Jan Maria Plojhar. Milostné příběhy z 19. století se mi zdají zkrátka nejkrásnější.
Eva Marková
Milostnou báseň jsem asi nikdy nedostala. Ale sama jsem je psala, někdy jsem je dokonce svému milému předala. Jednu milostnou báseň jsem napsala německy, ale to se jednalo o domácí úkol. Umělecká kvalita těch dílek je diskutabilní. A nejoblíbenější milostnou báseň nemám, to se mění v závislosti na mé náladě. Ráda se však vracím k poezii jednoho buddhistického mnicha, kterou mi před lety věnovala kamarádka.
Ilustrační foto, Zdroj: sxc.hu
Nejoblíbenější milostná próza… První próza tematizující lásku, ze které jsem si takzvaně sedla na zadek, byly Moje první lásky od Ivana Klímy. Ale že bych měla nějakou milostnou prózu, ke které se vracím, když se zamiluju, to nemám.
Jitka Libigerová
Nejoblíbenější milostné básně mám hned dvě. První je bezesporu Máchův Máj. Tato báseň v sobě ukrývá tajemno, nad nímž se často ráda zamýšlím. Vždy v létě při opalování pozoruji plující oblaka blankytně modré oblohy, recituji si ji v duchu a dumám. Tou druhou básní je Píseň o lásce od velikána české poezie – Jaroslava Seiferta. Proč se mi líbí? Poněvadž je půvabně napsaná, a to i po obsahové stránce. Co se týče milostných básní, tak zatím mi žádnou nikdo nenapsal. Ale už bys mohl, viď Ladi?!
Ilustrační foto, Zdroj: sxc.hu
Budu se opakovat, ale nejoblíbenější milostné romány mám také dva. Román pro ženy od Michala Viewegha a od Jana Otčenáška – Když v ráji pršelo.
Kateřina Ciborová – zástupkyně editorky literární rubriky
Nejradši mám ty milostné básně, které vznikly pro mě. Takže ano, občas dostanu nějakou báseň (básničku, zveršované přáníčko, říkanku, povídačku…). A ty se mi líbí ze všeho nejvíc. Nejen protože jsou jenom moje, ale také proto, že znám jeho autora a vím, že to, co píše, myslí vážně.
Když se řekne milostný příběh, většinou každého napadne ten příběh, který dopadl katastrofou. Popřemýšlela jsem nad nějakým, který dopadl dobře, a vzpomněla jsem si na Škvoreckého Prima sezónu a Zbabělce. Což je zvláštní, protože Danny v lásce štěstí postrádal. A jeho milostné příběhy také většinou končily katastroficky. Ale jeho láska k Ireně? Chtěla bych, aby mě někdo někdy miloval jako Danny Irenu. Protože jeho vytrvalost byla obdivuhodná.
