2 fotky 
So Deep In, Cliché, I Am The Garden, World Of Prose, Telephone… nebo Twice Shy jsou skaldby, které skupina Support Lesbiens vybrala společně s novým, česky zpívaným, singlem Životní na výberovou desku Soft Collection 1994 – 2009. Nový bubeník s kapelou vyrazí po festivalovém létě od 24. října i na podzimní turné, zdá se, že do kapely zapadnul. Zpěvák Supportů, Kryštof Michal před svým koncertem na letočním Sázavafestu redaktorům Topzine.cz poskytnul krátký rozhovor. Je sobotní podvečer a do presscentra přichází Kryštof Michal. Kolem něj se okamžitě srocuje skupinka novinářů, lačnících po tučném úlovku. On si ale zapaluje cigaretu a v klidu vyčkává. Na mou otázku, zda bychom mohli začít s rozhovorem, reaguje trochu překvapeně, ale vstřícně.
Počátkem března nahradil vašeho dosavadního bubeníka Svatopluka Čecha nový bicman Zbyněk Raušer. Jak se vám s ním hraje?
Postupem času je to čím dál lepší. Nejdřív jsme se museli vzájemně trochu otrkat. Zbyněk je ale dobrý muzikant a bubeník. S požadavky které jsme na něj od počátku kladli, se vypořádal úspěšně a s jeho nasazením a přístupem jsme zatím velmi spokojení.
Na nového bubeníka jste uspořádali veřejný konkurz. Jaké jste měli na jeho účastníky nároky? Rozhodovali třeba i jejich osobní vlastnosti, nebo vás zajímal čistě jen profesionální výkon?
Přihlásilo se nám celkem sedmdesát šest lidí, takové množství jsme ani nečekali. Rozdělili jsme si je do tří skupin a během prvních třech dnů jsme je protřídili. Čtvrtý den přišli jen ti, kteří prošli tímto sítem a zdáli se nám schopní. Nakonec jsme vybírali ze tří nejlepších. Pro mě je důležité, aby bubeník byl všestranný a dokázal zahrát cokoliv.
Těžko můžeš říct, že za tři dny někoho znáš a víš, co od něj můžeš čekat. Nicméně snažili jsme se přihlédnout i k tomu, jak si s těmi lidmi budem sedět a co jim jako kapela můžeme nabídnout. Přihlásil se nám třeba jeden velmi talentovaný bubeník, kterému ale bylo pouhých devatenáct let. Zvažovali jsme, zda ho naše kapela nebude brzdit v jeho rozvoji, protože jsme už přece jen kapánek starší. Nakonec jsme raději dali přednost někomu jinému.
Jak jste spokojení se zázemím, které Sázava fest poskytuje kapelám? Můžete ho srovnat s předchozími ročníky?
Přijel jsem teprve před chvílí, takže těžko můžu něco porovnávat. Obecně ale spokojení jsme, hrajeme tady rádi. Já navíc Kácov znám docela dobře a rád se sem vracím. Nedaleko odsud bývá dětský tábor, kam s manželkou pravidelně jezdíme. Dřív jsem tam dělal i táborového vedoucího, teď už na to bohužel nemám tolik času. Další věcí je, že organizátoři se můžou snažit seč jim síly stačí, ale když zaprší, jde veškerá jejich snaha do kytek. Pršet prý má naštěstí až zítra.
Jsou i jiná místa kam se pravidelně vracíte a hrajete tam rádi?
Určitě ano, když někde odehrajeme dobrý koncert, kde je skvělá atmosféra, rádi přijedeme znova. Těch míst je asi dvacet, jmenovat je ale nebudu.
Proč si myslíš, že tě některá média, potažmo novináři prezentují jako arogantního a povýšeného člověka? Čemu podle tebe vděčíš za tento mediální obraz? Zdá se, že si celkem v pohodě chlap?
Podle mě je to tím, že nás někteří lidé prostě nemusí. Bohužel je jich nejspíš docela dost. Pravdou taky je, že máme vysoké sebevědomí, což si někdo může vykládat jako aroganci a nafoukanost. Když se ale někdo pořád jenom krčí v koutě a nesnaží se prodat, to co umí, nikdy se nedostane na výsluní. To je přesně to, co spousta lidí v tomhle státě pořád ještě nechápe. Další věcí je, že někteří nedokážou přenést přes srdce, když s nimi odmítneme spolupracovat. Princip je ale v tom, že my pro svou práci děláme maximum, a když vidíme, jak někdo odevzdává jen poloviční výkon, nemáme chuť s ním ztrácet čas. Já tu přece nejsem od toho, abych řešil jejich problémy. To musí udělat oni sami.
Foto: archív
