Minulý týden jsme vás informovali o tom, jak probíhají přijímací zkoušky na právnické fakulty. Dnes se dozvíte, co je o studiu dobré vědět před podáním přihlášky. Se studentkou práv Jiřinou Jůzlovou si povídala naše editorka Zuzana Černá.
Jaká byla tvá očekávaní od školy a studia? Potvrdila se, nebo ne?
Na práva jsem šla z poměrně praktických důvodů. Nevedla mě k tomu touha být ústavním soudcem nebo advokátem, který vydělává sto tisíc měsíčně, ale relativně široká možnost uplatnění po dokončení studia. Absolvent se může rozhodnout pro státní správu, dráhu soudce, notáře, advokáta nebo podnikového právníka a podobně. Z tohoto pohledu mě výběr školy nezklamal. Každým novým rokem se ukazují další možnosti, kam se zaměřit a kterým směrem se profilovat.
Říká se, že nejtěžší je se na práva dostat, ale samotné studium už je v pohodě. Je to pravda?
To se mi opravdu nepotvrdilo. Samozřejmě se najdou zkoušky, které se dají úspěšně složit po dvou dnech učení, ovšem těch je minimum.
Jsou zkoušky těžší na začátku studia nebo ve vyšších ročnících?
První dva roky je studium zaměřené především na teoretické obory, tedy například na ústavní právo, římské právo nebo právní dějiny. Náročnost zkoušek se s ročníky zvyšuje, protože zhruba od třeťáku se skutečně začíná pronikat do platného práva, jako je obchodní, občanské, trestní a správní právo. Zatím nejnáročnější mi přišlo obchodní právo vzhledem k jeho rozsahu a správní právo kvůli terminologické složitosti.
K čemu jsou teoretické znalosti dobré, dají se nějak využít?
Většina studentů si řekne, že jsou absolutně nedůležité a nepoužitelné, ale já v nich smysl vidím. Pokládám za důležité znát vývoj dnešního práva, i když uznávám, že by mohlo být pojato formou výběrových předmětů tak, aby to nezabíralo celý první ročník.
A teď jinak, které zkoušky jsou na právech nejsnazší?
Za příjemné zkoušky bych označila takřka veškeré zkoušky z volitelných předmětů a občanského práva. Velice zajímavé jsou pak klauzurní práce, které mají ukázat praktické dovednosti studentů v hlavních oborech práva. Teprve zde si člověk může skutečně ověřit, do jaké míry problematice rozumí a je schopen se orientovat v zákonech.
Kdy se nejvíc proklínáš, že jsi tam šla?
Popravdě musím říct, že kromě zkouškových depresí jsem svého výběru ještě nezalitovala. Naopak, každým rokem jsem spokojenější, což přičítám právě rozšiřování obzorů, co se uplatnění týká.
Proč by vůbec člověk měl studovat práva?
Tak tohle je otázka, na kterou opravdu neznám odpověď. Někdo je studuje s představou, že bude jako advokát hájit nevinné, jiní se vidí jako neúplatní soudci a zákonní zástupci, kteří se snaží dostat zločince za mříže. Samozřejmě velké procento studentů má vizi, že se z nich stanou prvotřídně placení advokáti nebo notáři. Já osobně studuji práva pro jejich široký záběr. Člověk se zde setká i s ekonomií, psychologií a personalistikou a tyto znalosti pak může uplatnit i v případě, že se rozhodne hledat zaměstnání mimo právní obory.
Kde se vidíš po škole, která oblast je ti nejbližší?
Úplně jasno stále nemám, nicméně v současné chvíli mě nejvíce zajímá obor pracovního práva. Má poměrně široké praktické uplatnění, podle mého názoru i mimo soukromou sféru. Z právních profesí je mi blízká profese právníka, popřípadě advokáta. Naopak mě neláká talár soudce ani státního zástupce, už jen pro nepříliš pozitivní názor na českou justici obecně. Lepší cestu vidím v předcházení sporů právě při pomoci tvorby kvalitnější legislativy nebo uzavírání oboustranně výhodných a nenapadnutelných smluv.
Kde můžete práva studovat a jakou formu mají přijímačky, čtěte zde.
