2 fotky 
Studenti druhého ročníku specializace Digitální média na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně dokončili před pár dny svůj krátký film nazvaný Stalked. Lucie Malá, která se na filmu podílela jako scénáristka, kameramanka, kostymérka i herečka, pro Topzine.cz prozradila, jak a kde film vznikal a jaká byla při jeho natáčení atmosféra.
Můžeš v krátkosti představit film a říct, proč vznikl?
Vznikl kvůli tomu, že máme ve škole předmět, který se jmenuje Výrazové prostředky digitálního média a šlo o to, natočit nějaký krátký film. Původně jsme se mezi sebou ani moc neznali, takže to ze začátku bylo dost veselé. Ten film se jmenuje Stalked a chtěli jsme jím vyjádřit paralelu k současnému zrychlenému světu, který je ovlivněn médii, filmem a zároveň se všechno odehrává ve smyčkách, kdy všechno už někde někdy bylo. To je vlastně základní myšlenka filmu.
Film se tedy jmenuje Stalked. Má to symbolizovat, že člověk je pronásledován dnešním zrychleným světem…?
Přesně tak. Celý film divák neví, co toho hlavního hrdinu pronásleduje. A nebudu prozrazovat pointu pro ty, kteří to ještě neviděli, ale je to vlastně o tom, že, zjednodušeně řečeno, utíká sám před sebou.
Jak a kde jste film točili?
Točili jsme ho velice vtipně. Hned první den, kdy jsme chtěli natáčet, tak jsme zjistili, že školní kamera nefunguje, tudíž jsme si museli ze svých prostředků zajistit svoji kameru. A podobné to bylo i s jinými věcmi, když jsme třeba měli půjčené světlo, ale to nám později odebrali, protože si ho musel ve škole půjčit někdo jiný… Takže nakonec jsme měli veškeré vybavení svoje. Točili jsme v různých lokalitách po Brně. Třeba ve vietnamské tržnici, kde nám chtěli ukrást kameru. A měli jsme docela omezené prostředky. Tím, že to bylo celé v běhu, jsme tam měli hodně jízd. Takže jsme třeba jezdili po Alfa pasáži na skejtu, takže nás odtamtud vyhodili, nebo jsme různě jezdili po Brně autem. Tím, že jsme neměli žádné vybavení, to všechno bylo takové hodně amatérské. Ale o to víc jsme si u toho užili srandy.
Jak dlouho trvá výroba takového krátkého filmu v těchto podmínkách?
Ten film má kolem šesti minut a natáčeli jsme ho zhruba dva až tři měsíce, kompletně i s hudbou a se sestříháním. Čistě natáčecích dnů jsme měli přibližně deset.
Kdo všechno se na natáčení podílel a kde jste sháněli komparzisty a komparzistky?
To je také hodně vtipná story. Podíleli jsme se na tom vlastně my čtyři autoři ze školy plus naši kamarádi, které jsme různě oslovili. Ale nechtěli jsme, aby to mělo takový ten nešvar všech studentských filmů, kde všichni herci mají kolem 21 let, což se bohužel objevovalo i v těch ostatních filmech našich spolužáků. My jsme se snažili zapátrat i v nějaké jiné věkové kategorii, takže někteří ti herci byli už hodně známí známých a tak podobně. A třeba fanynky pro Beatles jsme sháněli tím způsobem, že nám nedorazily komparzistky, tak jsme šli se čtyřmi Beatlesaky do H&Mka, kde jsme začali nakupující slečny přemlouvat, jestli si nechtějí zahrát ve filmu. A opravdu jsme jich tam šest ulovili. Jindy zase, když jsme neměli povolení ke vjezdu do města a točili jsme scénu s Lolou, tak jsme chodili od řidiče k řidiči a prosili je, aby nás naložili i s kameramanem do svého auta. Jednoho pána jsme pak nakonec přemluvili a byl tak hodný, že nás celý den vozil po městě svým autem zadarmo.
Takže atmosféra při natáčení byla evidentně velmi dobrá…
No, v určitých chvílích ano. Ale tím, že jsme byli čtyři a ty úlohy nebyly přesně rozdělené, jsme občas měli problém se shodnout. Nebo vůbec začít něco dělat. Takže ta organizace trošku pokulhávala a myslím, že jsme byli všichni rádi, když jsme to dotočili. Ale určitě jsme si to užili.
Film obsahuje odkazy na jiné filmy. Mohla bys upřesnit na jaké a proč právě na ně?
My jsme se snažili tam dát jednak typické filmové žánry, jednak také některé kultovní filmy, ve kterých se také běží. Takže je tam žánr romantický film, western, noir, původně tam měla být i detektivka, ale tu jsme nakonec vypustili. A filmy, na které odkazujeme – Lola běží o život a hudba pak odkazuje na Trainspotting. Chtěli jsme tím vyjádřit, jak naše generace, a konkrétně i my studenti, žijeme těmi filmy, a jak se tyto filmy prolínají do našeho běžného života.
Ve filmu se nemluví, je tam pouze ta zmiňovaná hudba. To byl záměr, nebo jste k tomu došli průběžně?
Původně tam měl být jeden dialog, ale nakonec jsme naznali, že vzhledem k délce filmu a vzhledem k tomu, o čem pojednává, bude lepší, když to necháme jen s tou hudbou.
Kde je možné váš film vidět?
Bylo možné ho vidět ve škole nebo na premiéře. Momentálně je ke zhlédnutí na Youtube.
A jaké jsou zatím ohlasy?
Ohlasy jsou zatím velice kladné. V té pomyslné školní soutěži jsme se umístili na prvním místě zároveň ještě s dalším filmem, který byl také velice kvalitní, protože ho dělali absolventi filmové vědy. Takže bychom určitě rádi náš film ukázali ještě více lidem. Kdyby nám někdo nabídl nějaké promítání, tak bychom se určitě nebránili.
Plánujete ještě něco dalšího, něco podobného, když jste byli tak úspěšní?
Mě osobně to hodně nadchlo. Ale myslím si, že ve stejné sestavě už asi ne. Už jsme si ze sebe vzájemně všichni asi vzali vše, co jsme mohli a další spolupráce už nepřipadá v úvahu. Na 95% už s těmito lidmi společně nic nenatočíme. Ale s hercem, s Pájou, jsme se na něčem předběžně domlouvali. Ale to ještě uvidíme…
Film Stalked na YouTube
