Stendhal: Červený a černý. Dokáže láska zvítězit nad pokrytectvím?

Stendhal patří k nejvýznamnějším evropským romanopiscům 19. století. Zdroj: wikipedia.org
Stendhal patří k nejvýznamnějším evropským romanopiscům 19. století. Zdroj: wikipedia.org

Stendhalův román Červený a černý vypráví příběh mladíka Juliána, který kvůli touze po úspěchu zradil sám sebe a skončil pod gilotinou. Lze ho však číst i jako příběh osudové lásky, která ho vysvobodila.

OBR: Francouzský romanopisec Stendhal
Stendhal patří k nejvýznamnějším evropským romanopiscům 19. století. Zdroj: wikimedia

Román Červený a černý (překládán někdy také jako Červená a černá) je Stendhalovým nejslavnějším dílem. Odehrává se v roce 1830 (v období po pádu Napoleona), kdy se Francie znovu stává královstvím a šlechta opět získává výsadní postavení. Stendhal zde popisuje osudy syna venkovského tesaře, Juliána Sorela, který představuje typ ambiciózního pokrytce.

Julián knězem

Snaží se dosáhnout vysokého postavení, a to i za cenu zrazení svého vnitřního přesvědčení. Jako obdivovatel Napoleona touží po vojenské kariéře, ale kvůli společenské situaci se rozhodne stát se knězem, protože nemá jinou možnost, jak se uplatnit.

Francouzský romanopisec Stendhal (1783–1842), vlastním jménem Henri Beyle, je představitelem přechodového období mezi romantismem a realismem. Byl zarytým stoupencem Napoleona, účastnil se vojenského tažení do Ruska. Po Napoleonově pádu žil v Itálii, kde se pohyboval v revolucionářském prostředí a kde vzkvétal jeho obdiv k renesanci. K jeho nejznámějším románům patří Červený a černý (1830) a Kartouza parmská (1839). Je rovněž tvůrcem dvou nedokončených románů, Lucien Leuwen a Lamiel. Napsal také několik teoretických studií o umění a umělcích, mezi nimi například Mozartův životopis či esej Racine a Shakespeare, která je věnovaná úvahám o romantismu.

Příběh Juliána začíná v chudém prostředí dřevařské pily v městečku Verrières, kde vyrůstal. Touží získat lepší postavení než jeho otec, který jím pohrdá kvůli fyzické slabosti. Rozhodne se stát knězem a díky svému intelektuálnímu talentu se naučí nazpaměť celou bibli v latině. Díky tomu se o něm doslechne městský starosta pan de Rênal, který Juliána zaměstná jako vychovatele svých třech dětí.

Juliánovi se zprvu protiví představa, že bude sloužit v rodině vysoce postaveného muže a bude po boku sloužících. Pan de Rênal se ale snaží především o to, aby vypadal dobře před lidmi a ti mu záviděli skvělého vychovatele dětí. Bojí se, aby mu talentovaného Juliána někdo neodlákal, a proto mu dopřává dostatek financí a relativní svobodu.

Milostný románek se starší ženou

Juliánovu počáteční nechuť a strach z neznámého prostředí rychle nahrazuje pohrdání společností, ve které pracuje. Setkává se s nepřátelstvím z řad přátel starostovy rodiny, kterým není po chuti, že se mladík z chudých poměrů pohybuje v jejich společnosti, jako by jim byl rovný. Julián však navenek nedává své pocity znát a snaží se z každé situace vytěžit co nejvíc pro své blaho.

Díky jeho diplomatickému chování a mírumilovnému přístupu k dětem si jej brzy oblíbí nejen jeho svěřenci, ale především jejich matka, počestná a zbožná paní de Rênal.

Její vztah k Juliánovi postupně přeroste v milostný, přestože ji trápí výčitky svědomí. Juliána těší, že o něj jeví zájem žena vyššího postavení a cítí se díky tomu důležitější. Postupně se ale jeho cit stává opravdovým a do paní de Rênal se skutečně zamiluje.

Stendhal stojí na rozhraní dvou důležitých myšlenkových epoch – romantismu a realismu. Přestože se snaží o co nejvěrnější vylíčení reality, lze v jeho díle nalézt ještě stopy romantismu. Jeho románové postavy se podobají romantickým hrdinům, jsou výjimečnými individui, prožívají bouřlivé city a řeší osudová traumata. Zároveň však jejich příběhy líčí s odstupem, všímá si nejrůznějších detailů a snaží se o objektivitu. Vykresluje celkovou společenskou situaci – blíží se k realismu. Stendhalova díla také odrážejí jeho vlastní životní postoje a zkušenosti, jsou tedy zčásti autobiografická.

Jejich utajovaný vztah však nemá dlouhého trvání. Kvůli anonymním dopisům od měšťanů musí Julián odejít do jezuitského semináře. Paní de Rênal na něj nemůže zapomenout a stále mu píše milostné dopisy, ale Julián je nedostává.

Z kněžského semináře do Paříže

V semináři není oblíbený, příliš vyniká nad ostatními. Nakonec si získá přízeň ředitele abbé Pirrarda. Ten je však donucen z funkce odstoupit. Bojí se o Juliána a tak mu nabídne možnost pracovat jako tajemník zámožného pana de la Mole v Paříži.

Julián se tak znovu dostává do společnosti zbohatlíků, které skrytě nenávidí. Díky svému intelektu si jej však rodina pana de la Mole oblíbí a stává se vítaným společníkem. Ani v Paříži se nevyhne milostnému dobrodružství. Zamiluje se do něj zprvu pyšná a namyšlená dcera pana de la Mole Matylda. Její vztah k němu se zmítá mezi bláznivou zamilovaností a chladným ignorantstvím. Julián však jedno z Matyldiných odmítnutí neunese a svěří se se svým trápením příteli. Ten mu poradí, jak získat Matyldino srdce zpět, což se mu podaří.

Symbolika barev, obsažená v názvu románu, odkazuje k červené barvě napoleonských uniforem a černé barvě kněžských rouch. Červená je symbolem aktivity, života, revoluce, naproti tomu černá představuje pasivitu, despotismus a pokrytectví. V románu Červený a černý Stendhal používá metodu vnitřního monologu postav a dává tak nahlédnout do jejich nitra.

Matylda záhy otěhotní. Pan de la Mole je z toho nešťastný, ale s Juliánovou prací byl vždy spokojený a cení si jej jako společníka. Julián se tak konečně dočká toho, po čem tolik toužil – pan de la Mole ho povýší na nadporučíka, žádá si však doporučení od někoho z jeho rodného města.

Tohoto úkolu se naneštěstí ujme paní de Rênal, která Juliana stále miluje a nesnese pomyšlení na to, že by Julián žil s jinou ženou. Napíše panu de la Mole dopis, ve kterém se přizná ke svému vztahu s Juliánem a tvrdí, že ji pouze zneužil, aby získal lepší postavení – stejně tak, jako nyní zneužívá jeho dceru.

Trest smrti jako cesta ke svobodě

Když se to Julián dozví, neovládne své vášně, vypraví se za paní de Rênal a v záchvatu vzteku se rozhodne ji zabít. To se mu nepodaří, pouze ji postřelí. Dostává se do vězení a čeká na soud. V této nelehké situaci při něm stojí obě milenky – Matylda i paní de Rênal.

Sice na sebe žárlí, ale obě se mu snaží pomoci. To se jim podaří. Díky úplatku má Julián možnost vyhnout se trestu smrti. Začíná si však uvědomovat, že nemůže přijmout milost od společnosti, kterou nenávidí, a že už nemůže žít dál jako pokrytec.

Poprvé v životě se rozhodne nezradit své přesvědčení a přijme svůj trest. Juliánův život končí tragicky pod gilotinou, konečně se však cítí svobodný. Jediná žena, kterou kdy Julián opravdově milovat, paní de Rênal, však jeho smrt neunese a umírá několik dní po jeho popravě.

Román Červený a černý nastavuje nemilosrdné zrcadlo společnosti první poloviny 19. století. Je plný nemístných intrik, boje o moc a závisti. Na druhou stranu se mu však nevyhýbá láska, která se vzpírá rozumu a mění životy lidí. Stendhalovi se podařilo na několika stech stranách vykreslit silný příběh, který má stále čím oslovit.

STENDHAL: Červený a černý. Praha: Mladá fronta, 1962.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

1 Comment on Stendhal: Červený a černý. Dokáže láska zvítězit nad pokrytectvím?

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*