Menu
TOPZINE.cz
Hudba

Sourozenci Poláčkovi vystoupili na jednom jevišti

bad_nameVčera, 2. února od 21 hodin, se na prknech klubu Vagon v české metropoli vystřídaly dvě spřízněné kapely. Spřízněné doslova krví. Bad Name a Janis Joplin Revival.

Bad Name, Zdroj: archiv

Bad Name, Zdroj: archiv

Už kolem osmé večerní se ve Vagonu začalo scházet mladší i starší publikum, aby si poslechlo kapelu Petra Poláčka a posléze jeho starší sestru Táňu Poláčkovou v podobě Janis Joplin Revival.

V devět si už členové Poláčkovy skupiny Bad Name stoupli na pódium a začali zvučit nástroje. K jejich smůle i ke smůle posluchačů ale zvukař nad svým nástrojem spekuloval tak dlouho, že když se mu to opravdu povedlo, byl téměř konec vystoupení. To už se ale ve Vagonu zdá být téměř tradicí. K dobrému zvuku nepřispěly ani reproduktory, jež působí dojmem, že jsou pořízené kdesi ve výprodeji za pár šupů.

Vyjma zvuku ale Bad Name ukázali, že mají co nabídnout, a to především zásluhou kytaristy Ondry Toula. V písničce Comfortably Numb od Pink Floydů se jeho sólo téměř vyrovnalo originálu.

Ani zpěvák Petr Poláček si nevedl špatně. Pokud občas nastoupil o zlomek sekundy později, než udávala pomyslná taktovka, dal na to posluchačům velice rychle zapomenout. Interakci s publikem, tedy především se svou sestrou Táňou, která – jak s úsměvem vzpomenul – ho v dětství zavírala na záchodě, zvládal na jedničku, dalo by se možná vytknout jeho pódiové vystupování, které bylo buď prkenné anebo naopak přehnaně dramatické; jeho působení v muzikálech se rozhodně nezapře.

Ondřej Toul - Bad Name, Zdroj: archiv

Ondřej Toul - Bad Name, Zdroj: archiv

Přibližně v jedenáct si Petr s Táňou role vyměnili. Už při srovnání publika před pódiem bylo jasné, kdo bude ten večer pánem. Nebo spíš paní. Táňa Poláčková alias Janis Joplin, ač místy nadměrně uječená, svým neuvěřitelným hlasem přenesla návštěvníky do roku 1969 a Vagon se tak stal takovým malým Woodstockem. Až na chybějící LSD.

I v Joplinině revivalu se sešli talentovaní a perfektně sehraní hudebníci. Mezi nimi znatelně vynikal saxofonista, na nějž často nešlo nic než jen zírat s otevřenou pusou. Jeho osobitý styl by se dal bez problému poslouchat hodiny.

Koncert byl vcelku příjemným kulturním zážitkem. Obě kapely si získaly své větší či menší publikum a klubový prostor jim vyloženě seděl. Jen opravdu veliká škoda už zmíněného technického vybavení pražského klubu.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Sourozenci Poláčkovi vystoupili na jednom jevišti