4 fotky 
Pro ty, kteří netouží po celém dni stráveném v rozsáhlé galerii, ale chtějí obohatit své odpoledne kulturním zážitkem a nahlédnout do tvorby současných surrealistů, je tu zajímavá možnost zhlédnout probíhající výstavu Sen a realita v Galerii Miro, která zde bude probíhat do konce února.
Galerie Miro se v roce 1994 přestěhovala z Berlína na pražské Hradčany a má za sebou již řadu výstav především ze světové klasické moderny. Nyní hostí současné světové umělce blíže či vzdáleněji pracující se surrealismem.
Klasický surrealismus
„Klasický“ surrealismus, vzniklý v 20. letech 20. století ve Francii, sklidil a pořád ještě sklízí značný světový ohlas. Zdá se, že „náhodné setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole“ (A. Breton) – inspirace Freudem, sny a nevědomím, jakési osvobození mysli, zavrhování logických vazeb a svébytné vyjadřování vlastní duše a přesvědčení, má stále mnoha lidem co říci a zdaleka nehraje roli jako pouze jakási reakce na tehdejší válku. Může zkrátka nabízet druhý pohled či vymezení vůči dnešnímu světu, snažícímu se mnohé organizovat a nalézat odpovědi na různé problematiky.
Surrealismus současnosti v Galerii Miro
Avšak mnozí lidé, ať už příznivci nebo jeho kritici, jsou značně obeznámeni s jeho průkopníky a ikonami. Jména jako Margritte, Miró, Ernst, Dalí apod. asi nikdo z nás nemusíme dlouho hledat v paměti. Ovšem, kam se surrealismus vyvinul, zda se vyvinul či co z něj bylo převzato, to už tak notoricky známé nebývá. Další tzv. boom tohoto směru bychom mohli vysledovat v šedesátých letech. A jak to s tímto původně francouzským, avšak mezinárodním směrem vypadá dnes, vám může nabídnout současná výstava.
Díla klasických surrealistů demonstrují reálné prvky ve snu spolu tak zdánlivě nesourodé, takže pak na plátnech znamenají kontrast jednotlivých prvků či předmětů, k jehož významu bychom se třeba mohli dobrat metodou asociací, která byla jistě surrealismu inspirací. Jinak řečeno, surrealismus rozvíjí dialog, proč by zobrazené elementy nemohly fungovat na plátně dohromady, když to tak ve snu být může. Dostáváme se tak do neodhalené části našeho nevědomí či předvědomí.
Jaká je hranice mezi sny a realitou?
Jenže na druhou stranu, mezi snem a každodenní realitou tkví často jen velmi nepatrná hranice a tyto světy se tak vzájemně prolínají a nestojí proti sobě. Sen někdy představuje součást reality. Je tedy nutné ji výrazně vymezovat? Současná výstava umělců zvučných jmen opět rozvíjí tuto problematiku a odráží dialog těchto dvou světů. Mírně posouvá výrazové prostředky surrealismu.
Tuto mnohdy těžce rozpoznatelnou linii mezi reálnem a „nadreálnem“ potom postihují na svých plátnech. Zdá se tedy, že zde nepředstavuje takové téma sloučení naprosto nesourodých prvků na jednom plátně reálně zobrazených, které by tvořily snový až „absurdní“ dojem.
Till Rabus: P.E.T.
Většinou tu figuruje zasazené do určitého pozadí, které sice není úplně typické pro „běžnou“ situaci, ale nejedné se o ono „typické surrealistické“ navzájem se kontrastující zobrazení prvků na plátně. Výsledný dojem potom působí sice celistvě, ale zároveň vyvolává jakýsi pocit transcendentálna – obrazy odkazují a připomíná, jak jsou tyto dva světy proměnlivé. Někteří z nich se tohoto tématu jen dotýkají, jiní s ním pracují jako s ústředním. Avšak zde je prostor pro diváka, jak předložená díla uchopí, jak jej bude vnímat tuto snovou realitu – reálněji či jako sen. Použité reálné prostředky malby to umožňují, tak záleží na individuální fantazii a prožitcích každého z nás. Pak už jen samozřejmě na osobním vkusu.
Dimitris Tzamouranis: Barbora im Spiegel
Ať už obraz ženy s vyrvaným srdcem od Susanne Kircher – Liner znamená jakousi metafory, snovost nebo utrpení. Může se určitým způsobem dotknout každého.
„The Rolling Stones Leaving Hotel Arosa“ Tima Beebyho, jež je známe možná více pro jeho projekt „Hiroshima mon Amour“ vystavený v londýnské Saatchi galerii, působí jako koláž a možná jakési přenesení snu do jiné roviny, možná i něčí sen.
Vystavující autoři, z nichž většina byla narozena v 70. letech, pocházející převážně z USA, dále pak Británie, Německa, Kanady, objeví se tu dílo pocházející i z Mongolska, Řecka, Mexika či České republiky, budou v Praze k vidění do 26. 2.
Umělci, jejichž díla můžete vidět:
Tim Beeby (Great Britain), Nicole Bianche (USA), Bernhard Brungs (Germany), Seamus Conley (USA), Tim Ernst (Germany), Gama (Mongolia), Marianna Gartner (Canada), Howard Kanowitz (USA), Susanne Kircher – Liner (Germany), Barbora Kysilková (Czech Republic), Andreas Leißner (Germany), Stefan Mannel (Germany) Kenton Nelson (USA) Wilhelm Neußer (Germany), David Nicholson (Canada), Till Rabus (Switzerland), Diana Rattray (Great Britain), Daniel Richter (Germany), Gino Rubert (Mexico), Ray Smith (USA), Pia Stadtbäumer (Germany), Dimitris Tzamouranis (Greece), René Wirths (Germany).
Pokud patříte mezi příznivce výše zmíněných autorů a nedělá vám problém si za umění značně připlatit, pak si můžete na místě jakékoli dílo zakoupit.
Sen a realita
Galerie MIRO
16. 12. – 26. 2. 2011
Strahovské nádvoří 1
Praha 1, 118 00
