Kapela, která vznikla roku 1981 v New Yorku okolo páru Thurston Moore – Kim Gordon, se stala inspirací pro celou generaci alternativní rockové hudby. Pravda, na MTV na ně moc často nenarazíte, ovšem v povědomí všech, jimž něco říká indie rock, má jméno Sonic Youth své místo.
Sonic Youth, Zdroj: myspace.com
Kdo ví, jaký zvuk by měly skupiny jako Nirvana nebo Pearl Jam, kdyby jejich členové ve dnech svého jinošství neplesali nad deskami této newyorské formace. Ač jejich jména neplní stránky společenských rubrik, jsou Sonic Youth svým způsobem slavní. Tato proslulost jim ale rozhodně nestoupla do hlavy. Od chvíle, kdy začali ze svých kytar vyluzovat neobyčejné akordy, uplynulo už téměř třicet let.
Skromný start
V té době se v New Yorku vyskytovalo dost podobných umělců, kteří netoužili po slávě, spíše je bavilo dělat pokusy na svých nástrojích a přicházet s něčím novým. Tomuto hnutí se říkalo no wave. Jednalo se o hudbu nekonvenční, experimentální a poněkud hlasitou. (Ne nadarmo bývá styl SY zařazován do škatulky noise rock.) Počátky tvorby Sonic Youth byly opravdu hlavně hlučné, skupina hodně těžila z improvizace. Později se jejich styl celkově zklidnil a získal na melodičnosti.
Rok 1984 se stal pro kapelu zlomovým. Sklidili aplaus na turné v Británii a to zafungovalo jako startovní výstřel pro jejich kariéru doma v USA. Vyšlo album Bad Moon Rising, které kritika přijala velmi dobře, kontroverzní singl Death Valley ´69 o Charlesi Mansonovi navíc přitáhl ke kapele ještě větší pozornost. (Náměty písní na desce byly vůbec strašidelné; některé pojednávaly třeba o satanismu.)
A když už se všechno tak dařilo, Moore a Gordonová se rozhodli pro svatbu. Následující alba EVOL a Sister jen potvrdila, že Sonic Youth mají ohromný potenciál. Paradoxně se tak z ušmudlané anonymity nezávislé scény dostali přímo na výsluní, aniž o to vůbec stáli.
Pestrá léta devadesátá
Když devět let po svém vzniku vydali Sonic Youth album Goo, už z nich byly regulérní hvězdy. Na turné tehdy přizvali jedny ze svých obdivovatelů, nadějnou Nirvanu, která s nimi zvukově výtečně ladila. V průběhu devadesátých let dále obohacovali seznam svých nahrávek, jmenujme třeba alba A Thousand Leaves nebo Dirty s písní Sugar Kane.
Na videoklipu Sugar Kane spolupracovali Sonic Youth se svým kamarádem, módním návrhářem Marcem Jacobsem. Ten dnes navrhuje třeba pro značku Louis Vuitton a jeho modely nosí nejbohatší z bohatých, ovšem tehdy vytvořil kolekci grungového oblečení, která se v řečeném videu objevuje. Cesty módních návrhářů bývají, jak vidno, docela spletité.
Stále mladí, stále sví
Koncem devadesátých let se Sonic Youth rozhodli osvobodit od spolupráce s cizími nahrávacími studii a založili si vlastní. Nazvali ho Sonic Youth Recordings. První projekt, na kterém v něm začali pracovat, bylo šest desek pod názvy SYR1 až SYR6; jednalo se o stejné album nahrané v různých jazycích. V té době se zaměřili spíše na instrumentální hudbu.
Následovala alba Murray Street a Sonic Nurse, o kterých sám Thurston Moore soudí, že jsou nejprogresivnější ze všeho, co kdy kapela nahrála. V roce 2006 se opět vrátili k melodičtějšímu zvuku na albu Rather Ripped. Singl Incinerate toho budiž důkazem.
Loni představili zatím poslední album s příhodným jménem The Eternal. Příznivé ohlasy ze strany kritiků potvrzují, že Sonic Youth si drží svůj standard i po úctyhodných třech dekádách. Stále mají co říct; mezi těmi neskutečnými zvuky linoucími se z jejich desek je totiž stále přítomen nějaký tajemný, nadčasový a opravdu věčný leitmotiv.
