Slinty, slinty, kous… Vetřelci omnibus 4. Jak je znáte i neznáte

Jak máte rádi Vetřelce? Pečené, smažené? Jaká je jejich chuť a jaký jejich hudební potenciál? Umí zpívat? Umí kouřit? Nový omnibus představuje Vetřelce tak, jak je mnozí nečekali. A nakonec přijde Mondo.

Ilustrace na obálce komiksu Vetřelci 4, autor: Kilian Plunkett

Jak ten čas letí. Od vydání prvního omnibusu, ve kterém se objevují oblíbení filmoví hrdinové, uplynuly skoro dva roky. Za tu dobu dokázalo nakladatelství BB art a Crew udržet laťku vydávaných knih hodně vysoko, ale co hlavně, udržet kontinuální vydávání knih vůbec. Díky tomu už vyšla třetí kniha o Predátorovi a nyní se na pultech knihkupců objevili i čtvrtí Vetřelci.

Spolu se zvyšujícím se číslem za titulem každého omnibusu se nějakým způsobem proměňuje i poetika knihy. U Vetřelců lze takovýto vývoj pozorovat nejvíc a rozdíl jejich vnímání v první knize a v poslední je obrovský. Zatímco první omnibus popisoval Vetřelce jako něco nového, obávaného a strašidelného, čtyřka je bere jako normální jev a když se někde uhnízdí, no a co? Díky tomu příběhy dostávají úplně jiný nádech, fascinace zůstává, ale Vetřelci se pomalu ale jistě stávají jen běžnou součástí světa okolo lidí. Přestávají být těmi uslintanými zabijáky. Tedy de facto jsou jimi pořád, ale lidstvo z nich už takový strach nemá, a když se někde objeví, existují rychlé a účinné prostředky na jejich vyhubení. V knize na čtenáře čeká celkem šest příběhů – tři dlouhé, jedna minipovídka a dvě lahůdky non plus ultra.

Už v první části Symfonie kopí od Cheta Williamsona se objevují všechny znaky nové poetiky. Skupina nindžů je schopná zlikvidovat na férovku s meči partu vetřelců a unést vejce. Dílo popisuje snahu výstředního umělce zakomponovat skřeky vetřelců do hudby a stvořit tak nepřekonatelnou symfonii. Spíše než samotný vývoj příběhu zaujme prostředí, ve kterém se odehrává. Lidé jsou posedlí novými a novými kapelami, jež producenti chrlí na scénu měsíc po měsíci. To trochu připomíná i dnešní stav showbyznysu, jenom si novopečené hvězdičky nemusejí nechávat implantovat pařáty a tesáky (zatím).

Toto dílo působí na čtenáře veskrze komorně, temně a stísněně – jeden vetřelec, jeden umělec, dvě velké korporace a velká nenávist. Z příběhu sálá temná atmosféra a neustálá nervozita, kdy už se něco pokazí. Zápletka se prohlubuje, hledání neustává a stejně jako symfonie, i tato část knihy vrcholí ve velkém crescendu, které je sice očekávané, ale vzápětí následované překvapivým vyústěním. Pointa vypadá jednoduše, ale zaujme a svým způsobem mrazivě potěší. Showbyznys je prostě mocný.

Komiksoví Vetřelci na Topzine.cz:

Pevnost od věčného Johna Arcudiho, z jehož pera pochází mnoho příběhů o Vetřelcích, se nezaměřuje ani tak na Vetřelce, jako na syntetické androidy. Vetřelci jsou zde poraženi a zkroceni a v laboratoři v odlehlé části vesmíru vyvíjí jeden bláznivý vědec virus na jejich definitivní vyhubení. Podobný příběh tu již dříve byl, ale i přesto je Pevnost čtivá a zajímavá. Prim hraje zejména android v podobě Vetřelce jménem Jeri. Čtenář se bude bavit pohledem, jak servíruje pití či kouří doutník. Tato část odkazuje na druhý omnibus, konkrétně na část nazvanou Sklizeň. Zároveň se prostřednictvím této postavy objevuje prvek prostupování vetřelců do lidské kultury.

Děj postupně graduje do nápaditého a dobře vypointovaného konce. Vychází ze základní osnovy příběhů o Vetřelcích, a to Vetřelec – peníze – něco se pokazí. Dojde i na tolik očekávanou zradu a hordy Vetřelců. Autor zde použil skutečně všechny atributy klasického, neexperimentujícího příběhu, jaký se objevil již v prvním díle. Zároveň však přináší nový aspekt v podobě dosud značně přehlížených androidů a to dodá potřebnou šťávu. Ačkoli je tato podoba lehce recyklovaná, nelze jí upřít kvalitu a čtivost.

John Wagner má pak na svědomí třetí část nosného triptychu s názvem Šílenství. Zde si čtenář konečně naplno užije vojenské pušky, klasickou zbroj koloniální pěchoty a spoustu a spoustu střílení do Vetřelců. V Šílenství nejde o nic jiného než o lov Vetřelců postavený na novém a originálním principu. Vetřelci se stávají sice nebezpečnou, ale jinak lovnou zvěří, kterou je třeba vyhubit (takové naspeedované krysy). Proto má deratizační jednotka jenom tříčlenné doprovodné družstvo vojáků, jednoho masivně destruktivního robota a tři členy technického týmu včetně velitele.

Příběh autor postavil na archetypálním prostředí vesmírné základny, kde se prohánějí Vetřelci. I čtenář nováček bude muset uznat, že takovéto kulisy této rase prostě sedí jako Rathovi facka od Macka.

Stejně tak i pointu můžeme označit jako klasickou. Autor zde jenom nově uchopil staré a zavedené postupy, které spojil do čtivého a zajímavého díla. A to patří mezi to nejlepší, co nový omnibus přináší.

Dostáváme se k druhé části, která má čtenáře nechat vydechnout po maratonu předcházejícího triptychu. První dílko Chuť, jež napsal Edward Martin III, je skutečně takové. Krátká, klidná a příjemně zábavná chuťovka, která však není digestivem, ale naopak nadechnutím před skokem do tobogánu.

Mnozí už vytušili, že na konci knihy není decentní čajový dýchánek objevující morální poselství Vetřelců. V závěru kraluje Mondo se svým mottem: „Když mě Vetřelec nasere, zastřelím ho. Mě Vetřelci štvou pořád.“

Mondo Hubič a Mondo Rozpalovač od Henryho Gilroye představují něco, co se ve spojitosti s Vetřelci ještě neobjevilo. Ultimátní zabiják sólista s nasvalenými pažemi, drsnou tváří a věčnou cigaretou, jenž trousí jednu hlášku za druhou. Prostě takový Lobo nebo Hellboy lovící Vetřelce. Konečně se ti krvemilnější ze čtenářů dočkali. Mondo je postava přesně podle jejich gusta a naštěstí s Vetřelci funguje v příběhu bezvadně. Drsnou hlášku střídá kulometná palba a četba jede dynamicky dopředu jak kočka přivázaná na raketě.

Obě díla jsou sice postavena na rozuzlení à la deus ex machina, ale to vůbec nevadí. Do textu logicky zapadají, nijak neruší a kdo by se crcal se stopami potřebnými k rozšifrování zápletky, když na stránkách řádí Mondo a jeho überbouchačka.

Když to shrneme, Vetřelci omnibus 4 přinášejí velkou porci originality, která se snoubí se starými a osvědčenými atributy klasických příběhů známých z dřívějších omnibusů. Díky tomu vzniklo svěží a originální dílo, které korunuje jeho závěrečná část. Čtyřka se u fanoušků Vetřelců zapíše rozhodně kladně.

Název: Vetřelci omnibus IV
Scénář: Chet Williamson, John Arcudi, John Wagner, Edward Martin III, Henry Gilroy
Kresba: Tim Hamilton, Doug Mahnke, Paul Mendoza, Mark A. Nelson, Ronnie Del Carmen
Překlad: Martin D. Antonín
Počet stran: 376
Rozměry: 160 x 235 mm
Vydalo: BB/art a CREW, Praha 2011
Doporučená cena: 890 Kč

Hodnocení: **** (80 %)

Ohodnoťte tento článek

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Lukáš Vaníček
Po světě už pobíhám od roku 1987. Když jsem prolezl školkou a základní školou s relativně dobrými výsledky, nechal jsem se svést na scestí a nastoupil na gymnázium v Novém Bydžově, odkud to byly jen čtyři roční kroky na Univerzitu v Hradci Králové, kde studuji v současné době. Na Topzinu.cz píšu do rubriky Film, kde se věnuji především portrétům herců, režisérů a pak filmovým recenzím. Pro rubriku Hry a fantastika píšu především knižní recenze a články pel mel o čemkoliv z tohoto žánru.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*