2 fotky 
Pryč jsou bezstarostná léta vesnických malotřídek, kde se děti učily jen nejdůležitější základy, a důležitější byla práce na poli. Dnešní doba klade stále větší nároky na vzdělání. S nimi přichází také velké množství problémů, které trápí nejednoho studenta. A právě pro tyto případy je zde školní psycholog.
Poradit se o problémech s psychologem není ostuda, Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
Práce školního psychologa rozhodně není procházka růžovým sadem. Denně pomáhá řešit problémy studentů, učitelů i celých tříd. „Problémy by se daly rozdělit do tří skupin. První jsou problémy individuální, které trápí přímo studenty samotné. Do této skupiny patří především problémy s učením, nervozita a stres. Další skupinou jsou vztahové problémy. Ty se týkají kolektivu, tedy třídy. Poslední skupinou jsou problémy vztahující se k působení na škole, které postihují hlavně učitele. Řeší například to, jak lépe učit nebo jak si získat autoritu u žáků,“ říká školní psycholog Martin Galbavý, který svou profesi vykonává už více než dva roky a nyní působí na pražském Gymnáziu Na Zatlance.
Běžný den není vůbec běžný
Možná si představujete, že psycholog pouze sedí ve své pracovně, pije kávu a čeká, jestli za ním dnes někdo přijde zeptat se na radu. Realita je ale poněkud jiná. „Běžný den u mě probíhá následovně: denně mám sjednané tři až čtyři konzultace se studenty jako jednotlivci. Dále chodím na konzultace do tříd a na programu nechybí ani konzultace s učiteli. Zbytek času patří koncepční práci, přípravě a vyhodnocování testů,“ popisuje svůj den pan Galbavý.
Proč je jich tak málo?
Dlouhou dobu se řeší problém nedostatku školních psychologů. Jsou školy, které školního psychologa nemají. Dokonce jsou i případy, kdy jeden psycholog musí působit na více školách. „Nedostatek školních psychologů je dlouhodobým problémem, a to z důvodu nedostatku finančních prostředků v resortu,“ vyjadřuje se k problému Jana Holíková z Odboru vnějších vztahů a komunikace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Řešení problému s nedostatkem školních psychologů je běh na dlouhou trať. Ovšem i přesto tu řešení jsou. „Pokud chce ředitel školy zřídit pozici školního psychologa, místo takovému specialistovi vytvoří. Obecně řečeno, financování škol probíhá normativně, čili na základě krajských normativů. V případě, kdy takto stanovené přímé výdaje nezabezpečují realizaci například upravených vzdělávacích programů pro žáky se zdravotním postižením na běžných školách, které na škole může garantovat právě školní psycholog, pak krajský úřad tyto potřeby škol dofinancuje mimonormativně z vytvořené rezervy,“ vysvětluje postup financování Jana Holíková.
Doufejme tedy, že se problém brzy vyřeší kompletně, a každá škola tak bude mít možnost si svého školního psychologa dovolit.
