4 fotky 
Simulace. Tímto slovem nemyslíme hypochondrický stav narušeného jedince, nýbrž samostatnou kategorii spadající do herní oblasti. Pokud v tomto smyslu něco simulujeme, znamená to, že se snažíme co nejrealističtěji vizualizovat určitou činnost z reálného světa na počítači či herní konzoli.
Nejčastěji jmenovaným příkladem budiž simulace letecká, tedy realistické zobrazení a ovládání tak komplexního mechanismu, jakým je letadlo. Každý z nás si dokáže představit složitost jeho ovládání a každý předpokládám chápe, že jeho převod do počítačové podoby je věcí opravdu náročnou. Z tohoto důvodu trvá vývoj tohoto typu her léta. Je samozřejmé, že se dá simulovat prakticky vše, co fantazie a schopnosti vývojářů dovolí. Kromě již zmiňovaných simulátorů leteckých (bojové, civilní, vesmírné) existují simulátory všemožných vozidel (vojenská, civilní), plavidel (lodě, ponorky), lovu (hon, rybaření) či exotičtějších objektů nebo činností, jako např. simulace práce lékaře na bitevním poli, ba dokonce i simulace taneční.
Jak je vidno, rozsah této herní oblasti je prakticky neomezený. Někteří z vás si možná uvědomili rozpor, který krystalizuje ve vztahu k jiným herním žánrům – jak oddělit např. letecký simulátor od obyčejné letecké arkády? Obojí se může týkat létání, obojí může mít podobné základní ovládání a také podobnou vizuální stránku. Co je tedy tím základním prvkem, který odlišuje dané žánry? Je to komplexnost, přesněji komplexní pojetí a míra realismu.
Základní skupinou uživatelů, pro které jsou simulátory určeny, jsou lidé, kteří mají potřebu být tím, čím ve skutečnosti být nemohou. Chtějí si hrát, ale zároveň se vyžívají ve složitém ovládání hry. Chtějí mít z hraní pocit maximální autenticity. Tato skupina je ve valné většině charakterizována vyšší mírou vzdělanosti oproti průměrné hráčské populaci, na druhou stranu je však podstatná část z nich determinována slovem podivín.
Simulátory jsou plnokrevnou kategorií počítačových her, ba dokonce i mimo tuto oblast. Existují nadstandardně realistické simulace, které jsou využívány vědeckými, státními či vojenskými institucemi. Zářným příkladem může být vojenský simulátor nejmenované české společnosti, který využívá americká armáda pro trénink své pěchoty.
Na závěr je třeba říci, že touha hráčů po hrách s vysokou mírou realističnosti a současně ambice herních vývojářů posouvat technologické hranice možného dávají záruku, že tento žánr v dohledné době nezemře na úbytě.
