Málokterému padesátníkovi se sní o mikrofonu, světlech reflektorů a kapele v zádech. Sharon Jones je důkazem, že i natolik troufalé představy se mohou vyplnit.
Sharon Jones, Zdroj: youtube.com
Když však tuto dámu uslyšíte zpívat, spíš než jejímu prazvláštnímu snu se podivíte, jak je možné, že takový talent nechali producenti ležet léta u ledu.V hudebním průmyslu se sice vynořují všelijaké objevy každou chvíli, nutno však podotknout, že jejich věkový průměr se pohybuje daleko níže než v případě Sharon Jones.
Se svou doprovodnou kapelou The Dap-Kings prorazila ve větším měřítku teprve nedávno, už si však stihla vykoledovat přezdívku Královna funku. Až si pustíte třeba následující skladbu, možná pochopíte, proč.
Jako za starých časů
Dap-Kings jako by ovládali stroj času. Posluchač má téměř pocit, že se ocitá v šedesátých letech v obležení krásných zpěvaček s půvabnými afry na hlavách – zkrátka zvuk jako vystřižený z dob Motownu.
Sharon Jones a její kolegové se řadí k průkopníkům původní podoby soulové a funkové hudby, čemuž přizpůsobují i podmínky nahrávání. S láskou také vydávají svá alba na vinylech. Daří se jim tak tuto hudbu stylově a s citem oživit, ba dokonce pro ni nadchnout spoustu mladých fanoušků.
Klikatá cesta
Podívejme se napřed na osudy samotné Sharon. Narodila se v Georgii. Už v mládí ji ale podnikavá duše a touha zpívat přiměly zakotvit v New Yorku a zkusit v metropoli splněných snů štěstí. Zkušenosti nasbírala jako gospelová zpěvačka v kostelním sboru. Její pozdější práce pro nezávislé nahrávací studio sestávala hlavně z doprovodných vokálů. Bohužel se ale vedení nemělo k tomu, nabídnout jí smlouvu jako sólové umělkyni.
Sharon neseděla s rukama v klíně, pokračovala ve sboru a hlásila se do různých talentových soutěží. Na velký průlom si přesto ještě měla řadu let počkat. A protože hudba je povolání sice krásné, ale nepříliš výdělečné, živila se Sharon v těchto dobách i jinou prací. Vyzkoušela si dokonce trochu kuriózní zaměstnání – jeden čas pracovala jako úřednice v polepšovně či jako bankovní strážkyně.
Pomalu, ale jistě
V devadesátých letech se zpěvaččina kariéra konečně výrazněji pohnula dopředu. Její píseň Switchblade se objevila na albu formace Soul Providers. (Ta o něco později dala vzniknout The Dap-Kings.) Jednalo se o začátek přínosné spolupráce s Philipem Lehmanem a Gabrielem Rothem.
Druhý jmenovaný proslul svou zálibou v poctivém, původním přístupu k nahrávání hudby – místo hromady počítačových hejblátek se drží starých dobrých opravdových nástrojů. Přítáhl tím ohromnou pozornost a v jeho studiu vzniklo třeba album Amy Winehouse. A právě tento nadšenec pro soul založil společnost Daptone Records, do jejíž stáje nyní Sharon Jones a Dap-Kings náleží.
V roce 2002 o sobě nově vzniklá parta dala vědět prvním albem Dap Dippin‘, které sice zatím nestrhlo masy, ale své příznivce si našlo. Následovaly desky Naturally (2005), 100 Days, 100 Nights (2007) a loni zatím poslední I Learned the Hard Way.
Kromě své kapely Sharon Jones spojila síly třeba s Michaelem Bublé v duetu Baby (You’ve Got What It Takes) a zpívala také s Lou Reedem.
