5 fotek 
Snad každý správný dobrodruh zatoužil alespoň jednou projet se nejdelší železniční tratí světa. Z Moskvy do Vladivostoku je to 9 288 kilometrů, stihnete překonat dva kontinenty, minout 90 měst a překročit 16 veletoků. Unikátní dílo, viditelné z vesmíru, zvané Transsibiřská magistrála.
Transsibiřská magistrála, Zdroj: youtube.com
Sibiřská pohádka za oknem jedoucího vlaku
Za okny vlaku se míhá sibiřská divočina střídaná březovými lesy a ruskými vesničkami, kde se zastavil čas už kdysi dávno, pastevci, vedoucí své stádo krav za potravou. Na druhou stranu nám výhled z okénka jedoucího vlaku nabídne přežitek industriálních časů. Staré rezavějící továrny a zanedbané panelové domy.
Stálicí na ocelových kolejnicích je mohutný expres Rossija, vyjíždějící už přes 40 let každý druhý den z Jaroslavlského nádraží v Moskvě v 21:25 moskevského času, který platí po celou cestu do cílové stanice, i když vzdáleností překoná osm časových pásem. Japonské moře a cílová stanice, přístavní Vladivostok se na obzoru objeví za šest dní a šest nocí.
Za posledních sto let se podařilo dobu potřebnou k překonání magistrály snížit ze šestnácti na šest dní. Díky modernizaci celých souprav je cestovaní snadnější. Expresy razí sibiřskou krajinou rychlostí až 120 kilometrů v hodině a musí odolat výkyvům teplot od minus 40 do plus 40 stupňů Celsia.
Konečná stanice Vladivostok
Spotřeba sto let na deset tisíc kilometrů
S nápadem propojit dva kontinenty a vytvořit kolosální dílo přišel roku 1886 car Alexandr III. Na stavbě se podíleli ze začátku hlavně trestanci a sibiřští exulanti. Vzdálenost se podařila překlenout roku 1991, ale popravdě ještě dnes probíhají menší dokončovací práce ve východní části magistrály.
Transsibiřská magistrála se skládá ze čtyř dílčích tratí
- Pravá a původní Transsibiřská trať, spojující Moskvu a Vladivostok, je dlouhá 9 288 kilometrů.
- Transmongolská dráha se odpojuje od hlavní tratě ve městě Ulan Ude a razí cestu na jih k Mongolsku a Číně.
- V Zabajkalsku se odděluje větev zvaná Transmanchurianská magistrála mířící až do vzdáleného Pekingu.
- Poslední je proslulá BAM – Bajkalsko-Amurská magistrála vedoucí paralelně s Transsibiřskou tratí 500 kilometrů severněji, která zpřístupňuje sibiřské končiny světu.
Rezervujte jízdenky dle pohodlí
Nejlevnější formou cesty je nákup jízdenky do hromadných vagonů, kam se vejde až padesát lidí. Neexistují zde kupé, a proto sdílná hovorná společnost je příjemnou samozřejmostí a možností užít si atmosféru cesty. Toalety, tvrdá lůžka a samovary s horkou vodou jsou tady stálým mobiliářem.
Druhá třída nese název Kupennyj a najdeme zde komfortní uzamykatelné kupé se čtyřmi postelemi. Je to nejvyšší možná třída na mezinárodních spojích a je dvakrát tak drahá jako nejnižší třída.
Pokud máte ve svém kupé jen dvě postele, jedná se o první třídu, Spalnyj Vagon. Opět dvakrát dražší než předchozí, luxus a přepych je až nadstandardní pro obyčejné dobrodruhy.
Pohled na jezero Bajkal
Okolo břehů Bajkalu
Slepý úsek trati nabízí odvážlivcům prozkoumat břehy obrovského jezera Bajkal. Jmenuje se Kruhobajkalská železnice, začínající ve stanici Sludjanka v polovině hlavní trasy. Desítky tunelů a magické výhledy na tuto hříčku přírody přiláká každého milovníka přírodních krás.
Jezero Bajkal drží hned tři světová prvenství. Je to nejhlubší a nejstarší jezero na Zemi a je největší zásobárnou pitné vody. Navíc je po Kaspickém moři druhé největší jezero na světě. Roku 1996 bylo zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO.
Na jižním břehu jezera narazíte i na civilizaci, komfortních hotelů zde stále přibývá. V jezeře je 27 ostrovů, z toho 22 stálých a 5 periodicky zaplavovaných. Fauna i jezerní flora je velmi unikátní. Většina druhů se vyskytuje pouze na této vodní ploše. Nejslavnějším zvířetem je asi něrpa – tuleň bajkalský, v současné době kriticky ohrožený druh.
Nezapomenutelných šest dní a nocí
Možná se někomu zdá pošetilé vyčerpat dny dovolené na nesmyslnou cestu vláčkem po krajině nikoho. Avšak nesmírná rozmanitost přírody a mystická Sibiř už jen pohledem z kolejí Transsibiřské magistrály stojí za to zažít.
