2 fotky 
Apocalyptica přinesla rozporuplné album 7th Symphony, které se pohybuje v mezích od dokonalosti k naprostému hudebnímu zoufalství. V jednu chvíli se ocitnete v líté bitvě o brány Manaly a v dalším okamžiku v podprůměrném nahrávacím studiu pro začínající talenty. A ještě ke všemu cella zní jako kytary!
Apocalyptica, Zdroj: apocalyptica.com
Čtveřice finských muzikantů tentokrát opravdu šlápla trochu vedle. 7th Symphony je nesourodé, schizofrenní, bez jakékoli spojovací linky. Po několikerém poslechu jsem měl spíše pocit, že jsem si neposlechl Apocalypticu, ale Metallicu, Avril Lavigne, Epicu a Bal-Sagoth v jednom šíleném mixu. Nicméně to mluvím o celku. Podívejme se na detaily, kde se z nesourodého guláše vyprofilují jednotlivé písně.
Slibný začátek
Hned první píseň At the Gates of Manala mě naplnila nadšením. Troufnout si dát na začátek desky více jak sedmiminutový instrumentální otvírák je opravdu známka vysokého sebevědomí. Oproti tomu následující jasná hitovka End of Me mě trochu znechutila. Na koncertech bude jasnou volbou, ale od zkušených hudebníků bych očekával trochu míň provařené způsoby jak vytvořit hitovku. Základní rif by se mohl vyučovat na střední umělecké škole a text je o ničem. Ale líbit se bude.
Úplně stejně jako End of Me je na tom i další song Not Strong Enough. Průměrná rocková vata má ale alespoň lepší text a Brent Smith ze Shinedown také už lépe zpívá. Ovšem po okamžiku, kdy jsem si myslel, že tohle album už nic nezachrání, přišel song 2010 se svým totálním apocalyptickým zvukem. Více než 4 a půl minuty dokonalého nářezu řadí tento song spolu s At the Gates of Manala a Rage of Poseidon mezi nejlepší songy alba.
Strmý pád
Jakmile jste zadupáni do země songem 2010, přijde Beautiful, která by se ale spíše měla jmenovat Sleepy. Unavená cella se táhnou a táhnou a vy chcete spát a spát. Na konci alba by Beatiful měla podstatně lepší pozici. Ihned po Beautiful se jak noční můra přiřítí nejotřesnější bod alba. Broken Pieces, kde hostuje Lacey z Flyleaf, zní jako Avril Lavigne zkřížená s Evanescence. Otřesné, nudné, středoškolské.
Příjemná změna je pak On the Rooftop with Quasimodo. Jak má píseň divný název, tak i zní. Ale konečně se tu dostávají ke slovu cella. Celá píseň je příjemná, ale celkově nepříliš zajímavá. Po odpočinkovém Quasimodovi ovšem přijde deathmetalová Bring Them to Light, která je opravdu průměrná. Joe Duplantier z Gojiry ječí do mikrofonu jak kdyby nebylo zítřka a přitom mě u toho stačil nudit. Snad refrén stojí za zmínku. Opět se jedná o naprosté vybočení ze struktury alba.
Blíží se konec. A Poseidonův hněv!
Poslední pětinu alba otevírá Sacra. Pohřební část, kterou jsem měl vždy tendenci přeskakovat. Opět by měla smysl jako poslední píseň alba. Další peckou je Rage of Poseidon. Těžká, unavená a hutná, takřka devítiminutová instrumentální onanie s grandiózním finišem vás donutí vstát ze židle. Její síla tkví v její epičnosti, kterou mají metaloví fanoušci opravdu rádi. Zdá se, jako by si kapela byla vědoma limitů svého výtvoru a chtěla nám ten konec nějak osladit. A povedlo se.
Celkově je album tak různorodé, že nikoho nemůže potěšit a nikoho nemůže urazit. Osobně bych dal ale přednost nákupu jednotlivých písní než celého alba. Proč platit za tři brambory plnou cenou guláše?
Apocalyptica – 7th Symphony
Vydáno: 2010
Celkový čas: 47:41
Skladby: At The Gates Of Manala, End Of Me, Not Strong Enough, 2010, Beautiful, Broken Pieces, On The Rooftop With Quasimodo, Bring Them To Light, Sacra, Rage Of Poseidon
Vydalo: Sony MusicHodnocení: 3***
