V roce 2006 ukončilo jen v Praze svůj život 135 lidí, v roce 2009 jich bylo 182 a v první polovině letošního roku se zabilo v hlavním městě 103 lidí. Na statistikách můžeme vidět, že se počet sebevražd zvyšuje a nic nenasvědčuje tomu, že by měl začít klesat. Proč vlastně chtěli tito lidé ukončit své životy? Byli opravdu v situaci, která se nedala vyřešit jinak?
Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
Někteří bohužel byli. Velká část sebevrahů byla totiž buď smrtelně nemocná, nebo se jednalo o narkomany, závislé na návykových látkách ve formě drog nebo léků. Ovšem mezi zemřelými byli i lidé, kteří nedokázali jiným způsobem řešit tíživou životní situaci (například finanční potíže), nebo měli vážné psychické problémy. Tato psychická onemocnění ovšem mohla souviset i s užíváním návykových látek.
Mezi nejčastější způsoby ukončení života patří skok z výšky, předávkování se léky a oběšení. Často se kombinuje více forem. Bohužel přibylo i sebevrahů mezi seniory, kteří v důsledku nárůstu průměrného věku byli nuceni žít sami v jednočlenné domácnosti a už nedokázali dál snášet samotu.
Dalo se to řešit jinak?
Každý psycholog bude tvrdit, že se situace dá řešit jinak než úmrtím. Ano, dá, ale je to dlouhý a náročný proces. A když vyhledá psychicky vyčerpaný jedinec v tomto stavu lékařskou pomoc, většinou už je na tom tak špatně, že nedokáže racionálně uvažovat a ani už nechce nic řešit.
Nechce čekat, jestli se to bude krůček po krůčku zlepšovat, protože o to se snažil neúspěšně doposud. To poslední, co tito nešťastní chtějí, je hrabat se ve svém svědomí a dávat si za vinu, že situaci nezvládli a nechali ji dojít tak daleko. To přece vědí; celkem malý problém narostl do obrovských rozměrů a oni už to dál neunesli.
Navíc psycholog je sice studovaný, ale do hlavy vám nevidí. Pouze se domnívá, že ví, co je pro vás nejlepší podle jeho dosavadních zkušeností s jinými pacienty. Jenže každý člověk je jiný. Jednoho hrozby popisující, co se stane, když situaci nebude dál řešit, nakopnou, jiného demotivují. Jednomu pomohou příběhy lidí, kteří řešili podobné problémy, druhý si myslí, že on by to nezvládl. Šikovný psychoterapeut ovšem dokáže rozpoznat, jakým způsobem s klientem pracovat.
Foto: Jiří Frolík, Topzine.cz
Bez léků to nepůjde
Pokud se podaří sebevraha zachránit, stejně mu nezbude nic jiného, než začít své problémy krůček po krůčku řešit. A okolí mu to neulehčí. Bez léků to asi nepůjde. Mnoho lidí si myslí, že jejich problémy jsou ty nejhorší, že ostatní lidé problémy nemají, případně nejsou jejich starosti tak závažné.
Nešťastný se nedokáže soustředit na nic jiného než na svůj smutek. Problém. To ho bohužel dále vzdaluje od ostatních, kteří mají svých starostí dost a nechtějí řešit ještě cizí problémy. Setkává se stále s dalším nepochopením a odmítáním. Proto je čím dál více nešťastný. Léky mu mohou pomoci toto nepříznivé stádium překonat. Předepíše mu je psychiatr. Psycholog může zastoupit jeho kamarády, kteří pro něj nemají pochopení, hlavně tím, že ho vyslechne. V pokročilém stádiu už pomohou jen antidepresiva.
Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
Ubylo sebevražd ve fázi pokusu
Podle statistik ubylo takzvaných nedokonaných sebevražd, tedy sebevražd ve fázi pokusu. I když těch je v celkovém počtu více než těch dokonaných. Zatímco za rok 2006 se pokusilo ukončit svůj život v Praze 618 sebevrahů a v roce 2007 jejich počet ještě stoupl na 647, v roce 2008 jich už bylo pouze 552, což je o 4,5 procent méně.
Tato hranice se podařila udržet i v roce 2009, kdy počet nedokonaných sebevražd byl téměř totožný s rokem 2008. V roce 2009 se snažilo spáchat sebevraždu v naší metropoli jen o šest lidí více než loni, tedy 558. V prvním pololetí letošního roku se zde pokusilo zabít 509 nešťastných.
Praha se snaží bojovat proti zvýšenému počtu sebevražd například tím, že nechala na Nuselském mostě instalovat zábrany, které zcela eliminovaly dokonané sebevraždy skokem z výšky. A město se bude dál snažit důrazně postupovat vůči všem negativním jevům.
