3 fotky 
Pro známou symbolickou pohádku Oscara Wilda Slavík a růže ušili v DISKu nový kabát, prý jí to více sluší v operním hávu. Hudbu přímo na míru složil Jiří Hájek. Libreto dle anglického originálu napsala Martina Kinská. Do malého prostředí DISKu se celý orchestr nevejde, takže byla pořízena nahrávka Komorní filharmonie Pardubice.
Tanečníci ke konci dostávají masky a tančí jak slavíci Zdroj: Divadlo DISK
Zajímavý nápad vznikl v hlavě skladatele a dirigenta Jiřího Hájka. Jeho absolventskou prací na HAMU byla opera Slavík a růže, která se nyní dostává na jevištní prkna. Téma této dekadentní pohádky k opeře náramně sedí. Již od začátku je z hudby cítit napětí, drama. Další motivy jsou pro změnu milé, jakoby hladí po duši a vyzdvihují lásku.
Slavík a růže však není klasickou operou. Už jen to, že se hraje v omezených prostorech, kde dozajista není místo pro velký sbor, natož orchestr. Hudební podklad je tedy pouštěn z nahrávky. Je však nahrán velmi kvalitně. Komorní filharmonii Pardubice vedl dirigent Marko Ivanovič, který zároveň v představení vede i zpěváky.
Dekadentní pohádka končí pocitem marnosti
Na scéně jsou celkem čtyři zpěváci, představují slavíka, tanečnici, studenta a keř. Děj je prostý, rozmarná dívka na plese zatouží po rudé růži. Mladému studentovi za ni slíbí tanec. Ovšem v zahradě není ani jediná rudá růže. Slavík vidí mladíkovo marné snažení, a tak se rozhodne obětovat se lásce a pomoci mladíkovi. Jediná možnost, jak růži získat, je však zpívat v noci keři árii a vzniklou růži pak obarvit vlastní krví. Slavík se nabodává na trn a umírá. Konec opery je však ještě tesknější a ukazuje se zde marnost slavíkovy smrti.
Student: „She said that she would dance with me
If I brought her red roses…
But in all my garden
There is no red rose…“
/Řekla, že se mnou bude tančit, když jí přinesu rudou růži …
Ale v celé mé zahradě není ani jediná…/
Martina Kinská, která napsala libreto, se velmi držela originálu. Proto můžete slyšet anglický text, což je pro operu jaksi nezvyklé. Ze začátku mi přišlo, že to představení spíše škodí, především pro jednoduchost angličtiny. Bohatý český jazyk by určitě měl zvukomalebnější výrazy. Pak ale přišla slavíkova árie, kde opěvoval lásku, a ta mě mile překvapila. Musím uznat, že anglický jazyk 19. století má něco do sebe.
Smrt slavíka je velmi dojemná
Opera je divákovi předávána neotřelým způsobem. Kromě čtyř postav zpěváků, vystupuje na jevišti také tančící pár. Jejich milostný tanec skvěle dokresluje náladu opery. Téměř se nedaly od tanečníků Johany Matouškové a Davida Rysky odtrhnout oči. Choreografie byla originální. Tanečníci využívali celou scénu, pracovali s rekvizitami. Dokázali perfektně vyjádřit jak napětí, tak pocit zmaru.
Veliký kus práce odvedla režisérka a choreografka Veronika Riedlbauchová. Každý zpěvák měl své typické pohyby, kterými znázorňoval svoji postavu. Například pro slavíka, kterého zpívala Lucie Fišer Silkenová, byl typický jemný tanec rukou. Na rozdíl od toho keř, ztvárněný Davidem Nyklem, rukama zběsile mával. Tyto pohyby nebyly rušivé, naopak vše výtečně dotvářely.
Lampičky, které herce osvětlovaly, byly zbytečné
Originální byla i scéna. Scénografové Dragan Stojčevski a Lucia Škandíková vymysleli především jakousi velikou skleněnou truhlu. Té pak využívali jak tanečníci, tak zpěváci. Hlavními rekvizitami byly pak stojany na noty a malé lampičky. Tedy sami herci měli možnost se osvětlit, což mi ovšem přišlo zvláštní a zbytečné.
Myslím, že i pro toho, kdo operu jako žánr příliš nemusí, je toto zpracování přijatelné. Především proto, že se zde pracuje originálně i s pohybem a scénou. Melodie árií jsou zapamatovatelné. Ani délka představení není nijak zdrcující. Opera netrvá ani hodinu.
Slavík a růže
Divadlo DISK
Autor: Oscar Wilde, Jiří Hájek
Libreto: Martina Kinská
Režie a choreografie: Veronika Riedlbauchová
Hrají: Lucie Fišer Silkenová (soprán), Michaela Kapustová (mezzosoprán), Josef Moravec (tenor), David Nykl (bas), Johana Matoušková, David Ryska
Hodnocení: 4****
