2 fotky 
Říká se tomu osud. Říká se tomu různě. Pro ni je to kornet. Je to přesně ta osudovost, která umožňuje ukázat někomu jinému něco, co je pro nás důležité. Pro paní Hanu Kofránkovou je to Rilke. Právě proto jsem mohla být 9.12. přítomna v Sále Společnosti Franze Kafky na literárním večeru pořádaném Společností Franze Kafky a Pražským literárním domem autorů německého jazyka.
Společnost Franze Kafky na EXPO 2010, Foto: SFK
Společnost Franze Kafky je nevládní neziskovou organizací, která byla založena v roce 1990. Jejím hlavním cílem je přispět k oživení tradic, ze kterých vzešel fenomén pražské německé literatury, momentálně má tisíc členů, mezi které patří i osobnosti jako Arnošt Lustig, nebo Ivan Vyskočil, její členkou byla i Viola Fischerová.
Sál a Knihovna Franze Kafky
Do Sálu se jde přes knihkupectví, které vás překvapí nejen komorními prostory, ale i atmosférou, která obvykle malým knihkupectvím vládne. Zde je to ještě navíc násobeno určitým geniem loci, který místem prostupuje – žádné turistické centrum, ale klidná atmosféra staré Prahy.
Václav Havel přebírá Cenu Franze Kafky, zleva: Václav Havel, Markéta Mališová, Arnošt Lustig, Foto: Pavel Plicka, Topzine.cz
Ono se řekne Sál, ale není to tak jednoduché. Otevřete dveře a zíráte na kolmé schody dolů, rozhodnete se to risknout (obzvlášť zábavné je to v těchto zimních měsících) a začnete sestupovat. Sálem je totiž vymalovaná a zařízená sklepní místnost, přibližně o velikosti divadla Ungelt. Židle sehnané z různých míst tvoří několik řad, vepředu je malé podium. Prostředí je specifické a kontaktní. Prostě s ním musíte mluvit.
K osmnácté hodině byla místnost již plná a večer tak mohla zahájit ředitelka Centra Franze Kafky, Markéta Mališová. Představila program večera a jednotlivé protagonisty: Hanu Korfránkovou, Thomase Haupenthala, Věru Koubovou, Marii Štípkovou, Jiřího Suchého a Matěje Křístka.
Němčina není hnusný jazyk
Jako první vystoupil Thomas Haupenthal z Goethova institutu, který četl Rilkeho povídku a báseň, obojí v originále. Němčinu jsem sice měla na střední škole čtyři roky a nepatřila mezi moje oblíbené předměty, ale slyšet ji od rodilého mluvčího a ještě v přednesu byl zážitek.
„ Dívala jsem se na Vás co nejkrásněji a tvářila jsem se, že rozumím každému vašemu slovu, ale musím se Vám přiznat. Nerozumím.“ Těmito slovy se uvedla a poděkovala panu Haupenthalovi Hana Kofránková, která měla připravený komentář k básni Píseň o životě a smrti korneta Krištofa Rilka. Společností jí na pódiu byla její kamarádka z dětství, paní Věra Koubová, která její komentář prokládala pasážemi citovanými v originále.
Ilustrační foto, Foto: Petra Prokopová, Topzine.cz
Báseň sama má v dnešní době již osm překladů. Jak s tím souvisí Lukavský, uvedla paní Kofránková záhy. Roku 1969 pořádalo divadlo Viola ples, kde Lukavský přednesl korneta ve svém prvním překladu. Tenkrát ho slyšel i doktor Justl, kterému se to velmi zalíbilo a od roku 1970 začal Lukavský vystupovat s básní ve Viole. Kofránková to komentovala slovy: „Já jsem na to chodila pořád, třeba sedmkrát a až když jsem na tom byla po čtrnáctý, tak jsem si uvědomila, že nikdy neříká jeden a ten samý text.“
Lukavského snahy být v překladu precizní totiž vedly k tomu, že nakonec měl k jedné německé větě deset českých variant. Což nebyl problém do té doby, než se nakladatelství Vyšehrad rozhodlo korneta v roce 1971 publikovat. A právě s touto prací pomohla Lukavskému paní Kofránková.
Scénické vystoupení v SFK
Co se týče scénického vystoupení Marie Štípkové, Jiřího Suchého a Matěje Křístka, bylo výborné. Suchý i Štípková svůj přednes zvládli precizně a zaslouží si obdiv, stejně tak jako hudební doprovod Matěje Křístka, který dobře dokresloval náladu a celkově vytvářel pro báseň příjemné prostředí.Báseň jsem četla až potom, co jsem shlédla představení a musím přiznat, že ve zvukové podobě s hudebním doprovodem jsem ji byla schopna lépe přijmout a pochopit.
Po skončení celého večera jsem se Kofránkové zeptala, jak dlouho jim trvalo vystoupení secvičit. „Jeden semestr. Ale měla byste se spíš zeptat Jirky a Marie. Jirko! Kolik času jste na tom strávili?“ „Víkend!“ „Víte co, napište jeden semestr.“
