Menu
TOPZINE.cz
Apetit

Sapkowkého Zaklínač tasí Meč osudu

Jiří Tichý

Jiří Tichý

7. 7. 2011

Jak je tomu v poslední době zvykem, úspěšná značka vždy útočí na své fanoušky nejlépe na několika frontách najednou. Proto i vydavatelství Leonardo přispěchalo s novým vydáním povídkové sbírky Zaklínač 2: Meč osudu, aby si přilepšilo na popularitě hry Zaklínač 2: Vrahové králů.

Zaklínač Geralt z polského seriálu Zdroj: wiedzmin.pl

Přestože se může zdát, že se vydavatelství Leonardo rozhodlo pouze přiživit na úspěchu polských vývojářů počítačové hry s názvem Zaklínač 2: Vrahové králů, ono nakonec další vydání téhož vůbec není na škodu. Někomu může zrovna povídková sbírka Zaklínač 2: Meč osudu chybět, někdo jiný ji dokonce ještě ani nečetl.

Osud v hlavní roli

Může se dokonce stát, že někdo ani neví, kdo to ten zaklínač vlastně je. Lidé a příslušníci dalších rozličných ras mají pro takové, jako je Geralt z Rivie, různá pojmenování. Někteří mu říkají vědmák, jiní mutant nebo zaklínač. Ti, kdo znají konkrétně tohoto bělovlasého lovce příšer, ho někdy oslovují jako Bílého vlka.

Nejznámější ze zaklínačského bratrstva, hlavní hrdina povídek a románů Andrzeje Sapkowského, je považován za mistra meče, chladného profesionála a mutanta bez emocí. Přestože sám Geralt tuto svou pověst pilně podporuje, v druhé povídkové sbírce o zaklínači se ukazuje, že nebude až tak pravdivá, jak by si sám přál.

Oproti prvnímu dílu se hlavní změna objevila v zaměření na hrdinu, popřípadě hrdiny. I když se stále jedná o hrdinu-nehrdinu, přece jenom je větší důraz kladen na zaklínačovu osobu. Většího prostoru se dočká i jeho přítel Marigold, osudová láska a čarodějka Yennefer a ještě osudovější sudba ztělesněná v postavě Ciri. Pozvolna se tak opouští převracení známých pohádek naruby, jak to s rozverností dělala povídková sbírka s pořadovým číslem jedna.

Co se ovšem nezměnilo, je počet povídek. Tady se zůstalo u osvědčeného a snad i magického čísla sedm. Přesto se čtenář nedočká ničeho podobného, jako byl Hlas rozumu v Zaklínačovi 1: Poslední přání. Žádné pojítko mezi povídkami v podobě speciální povídky vzpomínkové, rozdělené do mezer mezi zbylých sedm se tentokrát nekoná.

Draci a jiné potvory

Není třeba smutnit, protože povídky na sebe sice přímo nenavazují, ale udržují určitou linii a sem tam na sebe navzájem odkážou. Samozřejmě nijak výrazně, aby bylo zachováno povídkové kouzlo přeskakování, vynechávání a vracení se zpět. To je přece na povídkách to nejlepší. Když zrovna jedna nezaujme, rychle se proletí, popřípadě rovnou přeskočí, a další to všechno zachrání. I když je pravda, že u Zaklínače se to asi nikomu nestane.

Ani o potvory není nouze. V první povídce s názvem Hranice možností se dokonce koná výprava na draka, která nedopadne zrovna podle očekávání. Spolu s Marigoldem se Geralt v dalším příběhu pro změnu zapojí do honby na Dopplera, který dovede měnit svou podobu a stát se, kým se mu zlíbí. Povídka nese název Věčný oheň.

Že žádná oběť není malá, zjistí Bílý vlk, opět doprovázen trubadúrem Marigoldem, na břehu moře, kde se nechá najmout jako tlumočník mezi místním knížetem a mořskou pannou. Malinko ironicky vyznívá název povídky – Trochu se obětovat.

Celou knihou prostupuje jako více či méně skrytý motiv osudu. Geralt si nejvíce cení své svobody a nesnese pomyšlení, že jeho činy řídí sudba. Ať už se jedná o společný osud s Yennefer nebo o jeho osud. Vztah vědmáka a čarodějky se řeší i v povídce Střípek ledu, na jejímž konci se zdá, že nikdy nebudou spolu.

Osud ho nakonec vždy dohoní

Svůj osud ovšem najde až v příběhu, po němž nese podtitul celá kniha, totiž v Meči osudu. V něm se Geralt vypravil do Brokilonu, jemuž vládnou dryády, které z pomocí neprostupného pralesa vedou fanatickou válku plnou nenávisti a krutého boje, jež nejde vyhrát.

Sudba ovšem dožene zaklínače i v povídce Něco více. Když bělovlasý lovec nestvůr zachrání obchodníka Yurgu před jistou smrtí a ten mu odpřisáhne, že mu dá, co najde ve svém domě po svém návratu a co neočekává, že by tam mohl najít. Ani jeden netuší, co se pod touto přísahou skrývá.

Ve hře Vrahové králů vypadá Geralt z Rivie jako velký drsňák, Zdroj: gamershell.com

Epilog s názvem Něco končí, něco začíná by bylo nejlepší obejít zatím obloukem. Všeobecně se doporučuje jeho přečtení až po dočtení románů, které po dvou povídkových sbírkách následují, protože se časově řadí až na úplný konec všech příběhů o zaklínači Geraltovi z Rivie.

Neschází ani sprostý trpaslík

Druhá sbírka příběhů neztratila nic z kvalit, které přinesla už sbírka první. Stále se jedná o onen vzrušující fantasy realismus, kdy nic není jen černobíle dobré nebo špatné, ale stejně jako v reálném světě je pravda někde uprostřed v odstínech šedi se svými klady i zápory. Nezmizely ani skvělé dialogy, pomocí nichž i popis bílé zdi z úst sprostého trpaslíka pobaví čtenáře neuvěřitelným způsobem.

Fantasy mág z Polska, duchovní otec Geralta, Marigolda i Yennefer, Andrzej Sapkowski jednoduše dobře věděl, jak namíchat ingredience lektvaru zvaného Zaklínač 2: Meč osudu tak, aby byl té nejvyšší kvality a s mocným účinkem. Nezbývá tedy nic, než vřele doporučit.

Název originálu: Miecz przeznaczenia/ Coś się kończy, coś się zaczyna
Český název: Zaklínač 2: Meč osudu
Autor: Andrzej Sapkowski
Obálka: Michal Ivan
Překlad: Stanislav Komárek a Jiří Pilch
Počet stran: 400
Vazba: brožovaná
Rozměry: 105×175 mm
Vydal: Lenka Pilchová – LEONARDO, Petřvald u Karviné 2011
Doporučená cena: 269 Kč

Hodnocení: **** (80 %)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Sapkowkého Zaklínač tasí Meč osudu