×
TOPZINE.cz

S Xindlem X jenom společně koncertujeme, říká Olga Lounová

Foto: Olga Lounová

!Rozhovor!Olga Lounová je zpěvačka, muzikálová herečka a spousta lidí si ji pamatuje i z jejího působení  seriálu Ošklivka Katka. V dubnu vyšlo Olze její první sólové album s názvem Rotující nebe. Těsně před vydáním nové desky Olga Lounová exkluzivně pro Topzine.cz odpověděla na několik otázek.

Foto: Olga Lounová
Olga Lounová při rozhovoru s Vojtou Kovalem, Zdroj: Topzine.cz, foto: Michal Žák, Topzine.cz

26. dubna vyšlo vaše debutové album. Nutno ovšem říct debutové sólové a autorské album. V hudební branži rozhodně nejste začátečník. Co všechno už máte za sebou, co se týče hudby?

Mám za sebou dlouhou historii, hlavně s kapelami. Začínala jsem v Liberci s kapelou Modré Houpačky, se kterou jsem fungovala asi pět let. To byla swing-folková kapela, což je skrytě obsaženo i v názvu, když ho přeložíte – Blue Swings, tedy Modré Houpačky, nebo také blues a swing. Tam působil Jarda Pátek, textař a autor písniček, úchvatná tvůrčí a neotřelá osoba, dodnes s ním jsem v kontaktu a doufám, že se pracovně ještě někdy potkáme. Projeli jsme společně spoustu dobrých nejen folkových festivalů. Pak to byla kapela Calathea, gotický emorock, zpívaný v angličtině. S tou jsem jezdila dokonce i po Evropě, byli jsme mnohokrát v Německu, v Polsku i v Chorvatsku. Angličtina navíc dobře fungovala v kombinaci s divadelní show na pódiu. S klukama jsem působila dlouho, snad šest let.

Zajímá vás, jakou původní profesí byl skladatel David Freedom? Přečtěte si náš rozhovor

Vydali jste společně nějaká alba?

Natočili jsme demáče, které jsme prodávali po koncertech, ale nikdy pod žádným vydavatelstvím. Pak jsem účinkovala v muzikálech, kde se natáčely desky k představením. Tam jsem ale měla maximálně jednu, dvě skladby. S kapelou to je přece jen vždycky celé album, to je trochu něco jiného. Během toho jsem si samozřejmě už sama skládala, ale nikdy jsem se neodvážila jít s kůží na trh. Vždycky jsem měla pocit, že ti muzikanti jsou pořád ještě na vyšší úrovni než já jako hudebník, a až po konzervatoři jsem se odvážila zazpívat někomu svoji písničku.

Co tedy bylo tím impulsem k tomu, abyste upustila od fungování v kapelách a vrhla se na sólovou dráhu? Vystudování konzervatoře vám dodalo tu potřebnou sebedůvěru?

Ne úplně. Po těch dvou kapelách jsem založila kapelu Blind Angie, zde působili muzikanti z dnešních Embassy. Přes známého jsem jim dala lano k Ewě Farné, kde ale po čase podepsali exkluzivní smlouvu a nesměli hrát s nikým jiným. Takže nastala situace, kdy jsem byla bez muzikantů a začala si ty písničky psát sama intenzivněji. Ve chvíli, kdy jsem měla dost písní hotových, jsem je ale neměla s kým hrát. K tomu vznikl pořad na Streamu, který se jmenoval Olga Lounová hledá kapelu, takový první veřejný hudební casting.

Takže se dá říct, že Ewa Farna může za to, že jste se vydala na sólovou dráhu?

Ano, to je vlastně pravda. (smích)

Vaše dřívější kapely byly tedy většinou rockové, Calathea dokonce gothic rocková. Jakým směrem se ubírá vaše nová deska Rotující nebe?

Je to pořád rockové, možná více, než by se mohlo zdát. Rozhodně tam jsou občas tvrdé kytary, samozřejmě i akustické, protože na akustiku většinu písní skládám. Kromě toho také piána, smyčce, citlivě vytvořené sbory a vše je správně dobarveno moderními smyčkami, to co mají lidi rádi v poslední době.

Na desce vás už doprovází nová kapela, složená v rámci reality show Olga Lounová hledá kapelu?

Přesně tak. Kluci mají výborné nápady, kolikrát ty písničky hodně obohatí, rozhodně jsem měla štěstí při výběru. Petr Šťastný, Jakub Rolník, Jirka Veselý, Lukáš Bundil, to jsou moji koně. Spousta lidí nevěřilo, že seženu muzikanty, kteří mi vydrží, ale povedlo se. Všechny, které jsem si v show našla, mám pořád v kapele a desku nahráli vážně moc dobře.

Jak dlouho vůbec deska vznikala? Jak staré nápady se na desce objevily a jak dlouho pak trvalo samotné natáčení?

Musím říct, že vznikala hodně dlouho, co se týče skladeb. Mám tam i skladby, které jsem psala ještě pro Blind Angie, což už jsou tři, čtyři roky. Poslední skladby jsou naopak úplně čerstvé. Dokonce jsem ještě před čtrnácti dny složila ústřední skladbu desky, Rotující nebe. Musím se přiznat, že vlastně pořád tvořím a pořád se mi zdá, že ty nové nápady jsou lepší než ty staré – prostě jsem si tam ještě na poslední chvíli prosadila tuhle novou věc. Takže deska vznikala minimálně tři roky, samotné natáčení pak trvalo asi půl roku. Začali jsme zhruba v září, pak byla krátká pauza a teď se dotáčelo.

Titulní píseň Rotující nebe vznikla po návratu z Mexika. Má tedy písnička nějakou spojitost s cestováním?

S cestováním ne, ale Mexikem a silnými zážitky z této cesty trochu ano. Dlouho jsem na ní pracovala, vlastně jsem chtěla, aby se posluchač cítil středem vlastního Vesmíru a uvědomil si, že se svět sice točí kolem něj, protože je hlavní figurkou vlastní hry, zvané Život, ale že je také součástí celku, tedy her těch ostatních, a každý počin, který vykoná, ovlivní sousled dalších dějů na naší planetě. V alchymii existuje termín uroboros, což je had, který se kouše do ocasu, a znamená to rotaci, že věci se vrací zase do počátku a souvislostí (vše souvisí se vším). Ta písnička je tím trochu inspirovaná. Ale především je o naší Matce Zemi, které jsme v současné době moc dlužni, děláme jí hluboké šrámy, což nám také začíná dávat pociťovat v podobně přírodních katastrof.

Jací zajímaví hosté se na desce objevili?

Hostů tam je celkem hodně. Mám tam skladbu od Michala Hrůzy Osoba blízká. Pak pár kousků od Xindla X. Třeba Gynekolog amatér je zrovna současný singl. Honza Žampa z Eddie Stoilow zremixoval Lásku v housce. Dál mi tam hostuje třeba David Deyl.

Říká se, že mužští interpreti zpívají o ženách, pubertální zpěvačky o nešťastné lásce… O čem zpívá Olga Lounová na své nové desce Rotující nebe?

Olga Lounová zpívá určitě o emocích, o životě. Musím říct, že skladeb o lásce tam zase tolik není. Já jsem spíš takový politolog amatér, (smích) snažím se upozorňovat na problémy současnosti, na to co mě trápí nebo co trápí lidi kolem mě. Není to tolik o vztazích, jak by se u zpěvaček možná očekávalo, je to spíš o budování vnitřní síly člověka. Každý jsme trochu vyčerpaný současnou dobou, která je přeinformovaná. Snažím se, aby moje skladby byly nějakým způsobem posilující, uzdravující. Mám tam třeba i modlitbu.

Na vašem vlastním webu se o vás píše, že jste provokatérka a že kritizujete současnou společnost. Co konkrétně se vám na ní nelíbí?

Nejvíc asi přílišný individualismus, který nastává. To, že má kdekdo potřebu ke všemu vyjádřit svůj osobní názor za každou cenu. Hodně lidí žije pod vlivem internetu. Předpokládají, že vědí všechno, protože si tam téměř všechno mohou najít. Ono to tak úplně není – rozlišit, které informace jsou správné, většinou nedokáží. Vadí mi individualismus ve všech směrech, to znamená sobeckost a potřeba upřednostnit svoji osobnost nad čímkoliv a kýmkoliv jiným. Zmínili jsme Lásku v housce, což je kritika fastfoodizace lidských vztahů. Tedy že člověk najde někoho, vycucá ty pozitivní emoce, ale jakmile nastane první problém či žádost o pomoc, tak odchází dál, odhazuje do koše. Třeba i formou smazání telefonního čísla, či vyndáváním z přátel na Facebooku.

Lásku v housce jste hezky předvedli s Xindlem X na předávání cen Óčka…

… převlečení za tlusťochy. (smích)

Koho to vůbec napadlo?

Mě. Moje koncerty jsou mnohem více divadelní, vždycky se snažím ještě něčím dotvořit finální pódiový obraz. Aby si lidi uvědomili, o čem doopravdy zpíváme, protože spousta lidí si myslí, že zpíváme o sexu, lásce, nebo o McDonaldu, a další nadstavby,  jako rychlý průtok vztahů, prvoplánových emocí, sobeckosti, jim bývají skryty. Vymyslela jsem tedy, že se tentokrát převlečeme za tlusťochy, budeme krmit dav a dáme jim to, co chtějí. Říká se, že „chléb a hry“ mají odvést pozornost a umlčet davy. Bylo to opravdu hodně zábavné, protože bitva o hamburgery byla neuvěřitelná.

V prvních řadách byly v podstatě jen samé náctileté slečny. Myslíte, že to mělo ten efekt? Že to nebylo jen „Máme rádi Olgu, dala nám najíst!“?

To byl účel. Jak říkám, každé poukázání na nějaký problém může být bráno různými způsoby. Každý vidí jen to, co chce vidět, ale ráda mu dám možnost volby vidět více. Stejně je to s mojí písničkou Gynekolog amatér. Ten, kdo nepochopil, že hraju chlapa, to může obrátit proti mně a říci, že hraju prostitutku. Alespoň je vidět, jak jsou role obecně rozdané. Když se žena chová jako muž, je brána jako lehká děva, ale chlap v podobných situacích je zkrátka borec. (smích) Prostě je to vždycky dvojsečné.

Kromě zpívání hrajete také v muzikálech a u spousty lidí jste se proslavila rolí v seriálu Ošklivka Katka. Je hraní v muzikálech pro vás nějakou zlatou střední cestou mezi zpíváním a hraním?

Vůbec ne. Jsem člověk, který se nebojí přijmout jakoukoliv výzvu. Takže pokud se týká mojí profese nebo by mě mohla o něco obohatit (tím myslím duševně či zkušeností), tak se jí ráda postavím čelem. Seriál Ošklivka Katka mi dal rok intenzivní práce před kamerou, což byla obrovská, nenahraditelná zkušenost. Zároveň jsem si byla schopná vydělat na desku Rotující nebe.

Upřednostňujete herectví nebo zpěv?

Nejdůležitější jsou emoce, ty předávám pořád stejným způsobem, ať jsem zpěvačka nebo herečka, ať už jsem za sebe, nebo za roli. Musí to být uvěřitelné. Když potkám člověka, který mi řekne: „Ježíš, já jsem vás v tom seriálu neměl rád!“, tak pro mě to znamená, že jsem tu potvoru ztvárnila dobře. Teď jsem třeba hrála ve filmu TACHO smrtelně nemocnou Lucii, a když mi lidi píšou, jestli už jsem zdravá nebo že mi drží palce, tak jsem tu nemocnou ustála přesvědčivě. Ale nijak to nerozlišuju, jestli jsem víc herečka nebo víc zpěvačka, prostě to, co se odehrává na pódiu nebo před kamerou, žiju. Je pravda, že mě o trochu víc uspokojuje koncert s kapelou než třeba muzikál, protože na koncertě mám větší zodpovědnost. Je to celé moje.

Zpátky k vaší desce. Co se kolem ní všechno bude dít? 26. dubna vyšla a předpokládám, že bude následovat nějaký velkolepý křest a koncertní šňůra…

Určitě, bude velký koncert 14. června v divadle Broadway. Ale nebude to klasický koncert, jako mě lidi můžou vidět na festivalech a podobně, bude to multimediální představení àla show amerických zpěváků. To znamená živá kapela, tanečníci, propadla, projekce, ohně, dým, prostě velká show.

Dojde i na létání na laně?

Ano, budu i létat na laně, viset ve vzduchu…

Takže jste herečka, zpěvačka, hrajete na kytaru, skládáte si písničky, k tomu děláte akrobacii. Co vlastně neděláte?

Je toho určitě hodně, co bych se mohla a chtěla ještě naučit, ale vždycky snažím věci, do kterých se vrhnu, naučit pořádně, což vyžaduje přibližně deset tisíc hodin. Když to rozpočítám na tři hodiny denně, tak to vychází na nějakých deset let zhruba. Pak tu věc už děláte na vysoké úrovni. Když se začnete učit žonglovat s jablky, tak za deset let budete jeden z nejlepších na světě, samozřejmě když se tomu budete věnovat intenzivně a seriózně.

Takže teď jste zpěvačka a za deset let budete už zase něco jiného?

Když se rozhodnu, že budu kosmonautem, tak za deset let bych toho mohla dosáhnout, ale není to jisté. (smích)

Zpátky ke koncertu. Kdo všechno na něm vystoupí?

Bude tam určitě spousta hostů a snad (zaťuká na stůl) jedno megamega překvapení. Bude to rozhodně perfektní. Hezky diváky posadíme do sedadel a necháme je užívat si obrazy na pódiu.

Křest desky je posunutý hodně blízko k letní festivalové sezóně. Znamená to, že tour k desce proběhne až po letních festivalech?

Přesně, turné k desce přijde na řadu na podzim. Bude to ale jen pár koncertů s tímhle divadelním představením, takže to nebudou velké haly ani malé kluby, ale spíš větší sály a divadla. Počítáme, že těch koncertů bude pět, šest.

Padlo tady jméno Xindl X. Otázek kolem vás dvou se už vyrojilo určitě spousta, nicméně zeptat se musím…

… samozřejmě. (smích) Takže, nejsme spolu, ale společně koncertujeme, to znamená, že třeba 14. června Xindl vystoupí na mém křtu.

Říkáte mu v soukromí Xindle?

Neříkám, tak mu říkám jen před novináři, protože si to tak přeje. V soukromí mu říkám Ondro. Mimochodem, tohle je nečastější otázka od novinářů. (smích)

Novou desku Rotující nebe vydáváte pod Universal Music, kde vedle vás působí i třeba Lucie Bílá a spousta dalších populárních českých interpretů. Máte mezi nimi nějaké oblíbence? Posloucháte vůbec nějaké české interprety?

Oblíbenců na české scéně mám hodně: Jarka Nohavicu, Tomáše Kluse, Richarda Krajča, Xindla X, Daniela Landu, Davida Kollera nebo Michala Hrůzu. Vždycky jsem měla hrozně ráda Karla Kryla. Mně se líbí, když je zpěvák zároveň i tvůrčí osobnost. Nemám moc ráda jen interprety. Samozřejmě Lucie Bílá je skvělá interpretka, má nezaměnitelný hlas. Raději mám ale ty tvůrčí osobnosti, z žen je to třeba Lenka Dusilová, Katka Knechtová, Aneta Langerová – to jsou zpěvačky a skladatelky, které mě baví.

A ze zahraničních jmen?

Určitě Pink, které jsem s kapelou dělala předskokana. Na setkání po koncertě mě přesvědčila o své silné osobnosti. Ale úplně miluju Tori Amos, ta mě hodně ovlivnila. A pak určitě multiinstrumentalistka Imogen Heap. Rozhodně čtenářům Topzine.cz doporučuju její blogy na Youtube. (smích)



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..