S jedním uchem naveselo je již dvacátá kniha Petra Šabacha. Svazek deseti povídek čtenáře pobaví humornými příběhy, překvapí zdařilými pointami a zároveň i nabídne prostor pro zamyšlení. Knihu vydalo společně Nakladatelství Listen a nakladatelství Paseka.
Nad povídkami Petra Šabacha se od srdce zasmějeme, Zdroj:sxc.hu
Nejnovější povídkový soubor Petra Šabacha nazvaný S jedním uchem naveselo představuje pestrou směsici tematicky rozličných příběhů. V první pětici povídek jsou ústředními postavami mladí hrdinové, druhá pětice je věnována hrdinům dospělým a stárnoucím.
S jedním uchem naveselo… a s druhým navážno
Nalezneme zde povídky, ve kterých, co by hlavní hrdinové, vystupují pubertální výrostci, ocitající se někde na stanici mezi dětstvím a dospělostí, z čehož plynou jejich mnohdy humorné životní radosti a strasti, často spojené s první láskou. Děje se tak například v povídce S jedním uchem naveselo nebo Pláč velkého Konga.
Jiné povídky, ač opět plné humorných skečů, nás nabádají zamýšlet se nad tím, co se děje kolem nás a čeho jsme součástí. Například v povídce Miserere, která začíná nevinným filozofováním nad významem slova miserere, je konfrontováno působení podniku Macdonald´s. Vystupuje zde partička mladých nadšenců, ke kterým se řadí i hlavní hrdina povídky, kteří proti tomuto životnímu stylu brojí a v příběhu provedou zátah na jmenovaný podnik.
Nějaká ženská začala pod stolem vřískat na celý kolo, že je od krve, ale pak ji mladá McDonald´s ujistila, že je to jen kečup a že se nic neděje, takže dala pokoj. Mezi náma – od krve klidně bejt mohla, protože jenom za tu chvíli, co sem tam stál, vletělo vejlohou dovnitř několik dlažebních kostek. „Tohle si, vy idioti, dělejte, když tu nejsou lidi“ řek otec nakrknutě a říkal to sice těm venku, ale zároveň mně do ucha. „Tohle nebylo v plánu…“ vzdych sem, „tohle museli posrat policajti.“
I další povídky, především ty, jejichž hrdinové pocházejí z řad dospělých, nás nutí k lehkému meditování nad životem. V povídce Lonely Planet je pěkně podáno téma osamění, setkávání a míjení se s lidmi. V příběhu Osm minut je zachyceno manželství stárnoucího páru, na jehož dialozích si uvědomujeme pomíjivost lidského života a zároveň si všímáme zubu času, který se pomalu podepisuje na každém z nás. Téma stáří a stárnutí je také ústředním motivem povídky Vánoce doktora Hrdličky.
Některé povídky nás donutí k zamyšlení, Foto: Barbora Bednaříková, Topzine.cz
Všechny povídky jsou oděné do humorného kabátu tak, jak je tomu u Šabacha zvykem. Možnost k zamyšlení je nám poskytnuta, avšak nemusíme ji vidět hned, nutno hledat pod povrchem slova a textu.
Hlavním hrdinům tváří v tvář
Šabach je excelentním vypravěčem. Jeho vyprávění je autentické. Při čtení povídek máme pocit, jako bychom s hlavními hrdiny seděli u nich doma v kuchyni a byli součástí jejich životních příběhů. Autor používá hovorový jazyk, užívá nespisovné i vulgární výrazy, což ději přidává na autentičnosti a dramatičnosti. V textu je často využita přímá řeč.
Šabachovy povídky se mohou pyšnit dokonalými pointami. Některé pointy jsou nečekané, jiné originální, velmi vtipné či naopak smutnější. Silné pointy umocňují naši snahu nad tématy příběhů přemýšlet. Snad nejoriginálnější a nejvtipnější pointou oplývá závěrečná povídka s názvem Kveldsmat.
Chvílemi se může zdát, jako kdyby Šabachovy povídky kopírovaly hospodské řeči odehrávající se někde ve čtvrté cenové. Avšak Šabachova próza je důkazem toho, že i u hospodského stolu můžeme být svědky zajímavých lidských osudů a životních pravd.
Šest znovu vydaných povídek
Kniha obsahuje deset povídek, z nichž šest už bylo vydáno v souborech edice Česká povídka Nakladatelství Listen, a jen čtyři povídky jsou zbrusu nové. Trochu mi uniká smysl znovuvydání šesti už jednou publikovaných povídek, byť se prý jedná o povídky patřící k nejlepším z autorovy tvorby. Záměr tak trochu vyznívá, jako kdyby nakladatelství chtělo narychlo vydat knihu a autor neměl dostatek nových povídek či času na jejich napsání. Domnívám se, že přínosnější by bylo vydání celé nové povídkové knihy. Úplně nové příběhy by určitě potěšily i čtenáře – milovníky Šabacha.
Jak zhodnotit soubor povídek? Některá povídka zaujala hodně, jiná méně, některá se mi z mysli vytratila chvíli po přečtení. Pravděpodobně je to důkazem toho, jak pestrou mozaiku příběhů nám kniha poskytuje. A to je dobře, kniha se tak může dotknout širokého okruhu čtenářů. Přehlédneme-li, že některé povídky už jednou byly vydány, je S jedním uchem naveselo příjemným počtením.
„Počkej, něco pro tebe mám,“ zvolala nadšeně a natáhla se nahoru na palandu, kde měla batoh. Stála teď před ním a on jen u vytržení pozoroval, jak mu mezi vyhrnutým tričkem a těsnými bokovými džínsy nabízí pohled na nejkrásnější kus vesmíru, na hypnoticky líbeznou oblast zvanou Michelisova routa. Stál a neschopný pohybu zíral na ten božský trojúhelník dvou ďolíčků a vykukujících horních kvadrantů její prdelky, jako by se jednalo o poslední chybějící část puzzlu jeho osobní teorie všechno. Přemáhal nutkání zaržát jako kůň nebo zavřeštět jako pavián a vrazit ji nos mezi ty voňavé půlky jako nějaký hlady pološílený mravenečník. „Bereniko“ zachroptěl.
Název: S jedním uchem naveselo
Autor: Petr Šabach
Nakladatelství: Nakladatelství Listen, Paseka
Vyšlo: 2011
Počet stran: 157
Formát: pevná vazba s přebalem
Doporučená cena: 225 korunHodnocení: **** (80%)
