S jaguárem v posteli v režii manželů Dungelových

V úterý čtvrtého ledna zorganizovala pražská ZOO ve svém Vzdělávacím centru letos první cestovatelské setkání. Večerem provázeli manželé Jan a Radana Dungelovi, kteří za doprovodu fotografické diashow vyprávěli své osobní zážitky ze svých cest v brazilském Pantanalu.

Oblast řeky Amazonky - Amazonie, Zdroj: Hana Chytrá, Topzine.cz

Jan Dungel vystudoval původně biologii, ale živí se především jako malíř a grafik. Nejčastěji se věnuje tématům o přírodě a odborné ilustraci. Ilustroval již více než padesát knih, které byly vydány nejen v České republice, ale i v mnoha dalších zemích světa. Kniha Chováme se jako zvířata? s jeho ilustracemi byla v roce 1993 Ministerstvem kultury a Památníkem národního písemnictví oceněna titulem Nejkrásnější kniha roku 1992. Své dílo pravidelně prezentuje na výstavách nejen v České republice, ale i v zahraničí.

Radana je fotografka. Jižní Ameriku navštěvují pravidelně již téměř 20 let. Jan zvířata a rostliny maluje v jejich přirozeném prostředí, Radana je fotí. Autentičnost a přesná dokumentace je pro ně velmi důležitá.

Nejkrásnější bažina světa a její pravidelný cyklus

Pantanal je považován za největší a nejkrásnější bažinu světa. Svojí rozlohou, téměř dvě stě tisíc kilometrů čtverečních, je zhruba dva a půlkrát větší než Česká republika. Řeka Paraguay pravidelně zaplavuje v období dešťů (listopad až únor) celé okolí. Voda se dostává až do vzdálenosti 100 km od koryta řeky a celé území se stává bahnitým jezerem. Na několik měsíců se celé pastviny ztrácejí pod hladinou vody. Krávy a koně v tuto dobu zmizí, a všude se to převážně hemží kajmany a vydrami.

Přibližně kolem května je země opět vysušena a k vidění jsou jen bahnité ostrůvky. Tento cyklus se každoročně opakuje.

Ara hyacintový, Zdroj: wikipedia.cz

Otevřená pantalská rovina je téměř bez dřevin a jen zcela výjimečně je přerušena osamocenými stromy, kde žijí papoušci, nebo palmovým hájem, který je nejčastějším domovem velkých savců.

Pantanal je ale hlavně království ptáků. Žije jich zde více než šest set druhů. Člověk zde může potkat i ohroženého papouška, Aru hyacintového. Odhaduje se, že na světě zbývá posledních 4 000 kusů těchto krásných a inteligentních ptáků. Jeho jasná modř je nenahraditelná, a vidět tyto papoušky volně v přírodě svobodně létat a poslouchat jejich komunikaci je prý určitě srdeční záležitostí.

Bohužel jsme se ale také dozvěděli, že Češi patří k největším a nejčastějším pašerákům zvířat. Třeba tyto nádherné papoušky jsou schopni strčit do plastové lahve, protože jejich cena je mezi sběrateli zvířat obrovská. Cestou jich ale až 96% zahyne. Pašeráci pak takto uhynulá zvířata sprostě zahodí.

Komu patří Pantanal?

Celá oblast Pantanalu je v soukromých rukou farmářů. Bažina je rozparcelována na zhruba dva a půl tisíce farem a prohání se po ní volně přibližně osm milionů dobytka. Bohužel tento intenzivní způsob zemědělství bere přirozené prostředí ostatním zvířatům, a to pro ně časem znamená postupné vymírání. Vyhynutí druhu je vlastně genetická izolace. Manželé Dungelovi se dlouhodobě zajímají převážně o život jaguára.

Jaguár, samotářský predátor

Jaguár je největší kočkovitou šelmou na západní polokouli. Je to velká robustní šelma, která se chová podobně jako tygr. Žije často poblíž vody a má zálibu v plavání. V oblasti Pantanalu dosahují dospělí jedinci průměrně 100 kg, starší jedinci až kolem 140 kg a dosahují délky přibližně 1,8 m bez ocasu.

Je to samotářský predátor, který nemá v potravním řetězci nadřazeného nepřítele, proto hraje v ekosystému důležitou roli. Má mimořádný skus a to i v poměru k velkým šelmám. To mu umožňuje lovit i plazy s krunýřem a své oběti usmrcuje velmi zvláštním způsobem. Oběť zabije prokousnutím lebky a narušením mozku.

Řeka Amazonka, Zdroj: Hana Chytrá, Topzine.cz

Vyhubí člověk jaguára nebo mu dá přece jen šanci přežít?

Jaguár je mimo svou mateřskou skupinu většinou samotářský. Dospělí jedinci se setkávají při námluvách a páření. Jaguár je nejaktivnější za úsvitu a soumraku. Loví samec i samice. Je hodně aktivní, zhruba 60% svého času. Je to pravý masožravec, jí pouze maso. Dává přednost velkým živočichům, loví kajmany, jeleny, kapybary, tapíry, psy, lišky či anakondy.

Jaguáři obsazují většinou velké teritorium. Uvádí se, že jeden jedinec potřebuje území o rozloze zhruba 40 km, ale Jan dle vlastních zkušeností tvrdí, že toto teritorium je mnohem menší, kolem pěti až deseti km. A právě nedostatek volného prostoru je to, co tuto šelmu postupně vyhubí. Je tu ještě možnost, že by se člověk začal konečně chovat trochu ohleduplněji a dal prostor i ostatním živočišným druhům a ne jen svým ekonomickým zájmům.

Osvěta nejen farmářů

Právě Jan s Radanou pracují na projektu, jehož prioritou je vysvětlovat farmářům ekologické a ekonomické dopady na přírodu a na svět při ztrátě jaguára jako živočišného druhu. Tento projekt podporuje i vzdělanost na Pantanalu a snaží se intenzivní zemědělství nahradit ekoturistikou.

Hlavními problémy úbytku jaguárů je odlesnění, pytláctví, hurikány a ztráta přirozeného prostředí. Podle studií ztratil jaguár za posledních 30 let 40% svého území. Jaguár je velmi často zabíjen i farmáři. Studiemi bylo dokázáno, že při dodržování zákonů (nechat 40% pozemku ladem) jaguár velmi rychle začne hledat potravu jinde a přestane zabíjet domácí dobytek.

Zjistilo se, že pokud má jaguár na výběr, tak jako kořist nejčastěji loví kajmany, na druhém místě kapybary a až na třetím místě tura domácího, tedy domácí dobytek. Farmáři by při dodržování zákonů chránili i svoje stáda a pomohli by zároveň i ochraně přírody. Vlastně velmi jednoduché a levné řešení pro všechny, nebo ne? Logicky i fauna a flora by se na takto volných územích přírody velmi rychle obměnila a obohatila.

Na závěr přednášky Jan Dungel odpověděl na několik otázek návštěvníků:

Plánujete v nejbližší době vydání nějaké další knihy? A bude vycházet i v češtině?

Pracujeme na vydání knihy o Pantanalu – jihoamerické bažině, a v češtině by měla určitě vyjít.

Bažiny? To přeci znamená hodně komárů a mušek, nebo ne?

Ano, máte pravdu, stalo se nám například, že jsme večeřeli v moskytiérách a na rukou měli rukavice. Radana ještě doplňuje: A každý jedinec má ten svůj práh snesitelnosti někde jinde, a z nás dvou je to rozhodně Honza, kdo ho má výš.

Je třeba se očkovat proti malárii před cestou do Pantanalu?

Ano, do Amazonie vždy.

Jak řešíte na cestách problém pitné vody a potravy?

Většinu času, který trávíme na Pantanalu, jsme hosty farmářů a ti se o nás starají co se týče jídla a pití. Uprostřed Amazonie pijeme vodu z řek, protože tam, kde se nevyskytuje civilizace, je voda všude pitná.

Kdy a jak jste začali jezdit na cesty do jižní Ameriky?

Radanu jsem potkal právě v jižní Americe na jedné cestě a od té doby cestujeme společně.