5 fotek 
Jak to může vypadat, když se z našetřených peněz místo koupě domu natočí film? Spisovatel Tomáš Magnusek napsal scénář k filmu, ve kterém se zřejmě prvně v historií české kinematografie schází tolik hvězd české filmové a divadelní scény. I přesto je to film skromný a upřimný, bez manýrů. Poetická komedie o šedivém stáří, letité zahořklosti a životním optimismu – Pamětnice.
zdroj: www.spi-film.cz
Od chvíle, kdy jsem se rozhodla jít na Pamětnice, zaznívaly mi v hlavě otázky: Jaký jenom může být film „především pro střední generaci a seniory“? (čsfd.cz) A jak se 25-letý spisovatel vyrovná s poměrně obtížným tématem života seniorů? Odpovědi už znám, nebo se aspoň domnívám. Daná charakteristika filmu je možná poněkud zavádějící a do jisté míry i zbytečně odrazující. Je pravdou, že věkový průměr herců ve filmu je přibližně 80, ale to ještě neznamená, že by neobstál i u mladší generace. Pro někoho neaktuální a nezajímavé téma – problémy lidského stáří – zpracovávají scénárista Tomáš Magnusek a režisér Vlado Štancel mimořádně s citem a s pokorou. Není potřeba tajit, že tomu velkým dílem dopomáhá herecké obsazení, herecké legendy jako třeba Libuše Švormová, Vladimír Brabec, Zita Kabátová, Jan Cimický, Josef Zíma, Květa Fialová, Josef Somr a mohla bych ještě dál pokračovat. Scénář byl napsán pro ně a oni mohli rozehrát koncert svého hereckého nadání.
Zdroj: www.spi-film.cz
Film se začíná paradoxně smrtí – profesor (Jan Cimický), který vyučuje své studentky nejradši u sebe v posteli, umírá na své přednášce. Diváci se následně dozvídají, že byl maturantem náchodského gymnázia v roce 1949 a jeho spolužáci hodlají po 60 letech zorganizovat zřejmě poslední školní sraz. Jednou z 22 ještě žijících spolužáků je i Miluška Bínová, která ovšem léta odmítá jakýkoli kontakt se spolužáky a rodným Náchodem. Příčinu její zahořklosti se dozvídáme postupně, přičemž postava Milušky není v žádném případě negativní nebo pomstychtivá. Touží se jenom vyrovnat s minulostí a s křivdou, která se pro její rodinu stala osudnou. Film ovšem není jenom o hledání viníka mezi partou osmdesátníků. Jde o jakousi sondu jak do života starých spoluobčanů, tak do dnešní společnosti a jejího přístupu k nim. Snímek totiž obsahuje momenty, kdy mládí jedná se stářím jako s odpadem, neuvážlivě a neuctivě. Rovněž poukazuje na skutečnost, že staří lidé jsou stavěni na periferii i navzdory tomu, že jsou docela normální a jediný jejich nedostatek je vrásky pomalovaný vnějšek. Dovolím si dokonce tvrdit, že film odhaluje i jisté výhody staroby, v jistém věku se člověk nemusí zatěžovat problémy dob, když nemusí či nechce.
Zdroj: www.spi-film.cz
Ovšem nemůžu tvrdit, že jsem z kinosálu vycházela na obláčku přetrvávajícího filmového požitku. Uvědomila jsem si totiž rozpačitost tohoto filmu v několika ohledech. Film je nabit tolik aplaudovanými legendami, ale rovněž objevuje se tu spousta ne – herců. Ovšem, i amatér může přispívat ke kvalitě – i když většinou působil spíš jako průvodce filmem, učitel Čížek (Tomáš Magnusek) mě odzbrojil svým civilním sympatických vystupováním. K negativním stránkám tohoto filmu se přidává i skutečnost, že se někdy, v určitých okamžicích, tato zajímavě nastartovaná mašina zadrhne a chvíli trvá až opět naskočí, jak v dialozích, tak v kameře či střihu. Jak přiznávají samotní tvůrci: „film neměl dramaturga, což je cítit v některých silně arytmických momentech.“ Je to dílo natočeno ani ne za měsíc, financován ze soukromých zdrojů, takříkajíc „panenské dobrodružství psané na koleně“ (Stanislav Zindulka) a tedy nejde o žádnou plejádu fantastických střihů, speciálních efektů a svižných dialogů od první do poslední sekundy. Na jedné straně tedy jde o nedostatečně natočený film, který připomíná místy tak populární denní seriály, ovšem na straně druhé, svým poselstvím jde o snímek inspirativní a docela příjemný.
Pamětnice
Komedie
Česko, 2009, 105 min
Režie: Vlado Štancel
Hrají: Libuše Švormová, Tomáš Magnusek, Zita Kabátová, Květa Fialová, Jaroslav Čejka, Vladimír Brabec, Lubomír Lipský st., Josef Somr a další
Hodnocení: 2**
