5 fotek 
Režisér Ondřej Trojan dokončuje natáčení svého nového filmu Občanský průkaz, který bude mít v českých kinech premiéru 21. října 2010. Nejen o tomto filmu jsme si povídali v zapadlé nádražní hospůdce v Zadní Třebáni, kde se natáčela jedna z hlavních davových scén.
Štáb Občanského průkazu, foto: Radek Adámek, Topzine.cz
Dnes je jeden z posledních natáčecích dnů a točíte davovou scénu. Nejinak tomu bylo i u filmu Želary. Má to nějaký důvod, že si necháváte davové scény až nakonec? Nemáte tyto scény rád?
Vždycky si to vynutil scénář, v obou těch případech, takže to bylo jakoby mimoděk. Nebyl to záměr. Davové scény jsou náročné, ale vlastně je mám rád.
Mohl byste v krátkosti přiblížit, o co v této scéně šlo?
Ta scéna je vlastně parafrází na zásah policistů proti lidem, kteří šli na koncert, na Plastiky do Rudolfova u Českých Budějovic, kam přijeli a dostali tam strašně přes držku. Nejdřív před hospodou a pak je honili až na nádraží a tam jim strašně rozbili hubu, ale strašně. Pak je ještě nakládali do autobusů a rozváželi je, některé ještě vyšetřovali. Jinak ten film není celý takhle jaksi brutální, ale tahle scéna je taková vostrá, připraví ty mladé puberťáky trošku o nějaké iluze.
Hlavní představitelé jsou mladí neherci kolem osmnácti let, jak se Vám s nimi pracovalo?
Jsou chvíle, kdy je bezmezně miluji, a jsou chvíle, kdy bych je skopal do kuličky. To tak s neherci je. Někdy je hrozně pracné donutit je k nějakému autentickému výkonu a někdy jsou zas úplně úžasní. Měl jsem tu zkušenost už podruhé, že v tom pubertálním věku je lepší pracovat se samičkami, které jsou schopné nahrávat třeba i tři, čtyři režijní pokyny. To samečci v tomhle věku nenahrávají tolik pokynů. Ale jsem za ten výběr rád a mám radost z toho, že nemají takové ty divadelnicko-herecké manýry. Takže v tomhle jsou nepopsaní a věřím, že budou působit autenticky.
Záběr ze scény, foto: Radek Adámek, Topzine.cz
Co bylo pro Vás na natáčení nejtěžší?
Často takové ty obyčejné obrazy, kde jsou oni čtyři pohromadě, protože tam se nedá za nic schovat. Někdy jsme se trápili daleko víc s jednoduchými věcmi, než s těmi obtížnými, třeba i davovými scénami.
Dotýká se Vás námět osobně? Maté podobné zkušenosti jako hlavní hrdinové?
Podobné jo, ne stejné. Ale ti hlavní hrdinové jsou přesně stejně staří, jako jsem byl v té době já. Takže to byl i jeden z důvodů, proč jsem si řekl, že chceme točit tenhle film. Jinak moje nějaká osobní zkušenost se do toho promítá, ale ten příběh není můj. Je to podle předlohy Petra Šabacha, kterou Petr Jarchovský zhustil do takového užšího příběhu. Šabachův formát začíná už v šedesátých letech, takový rozptyl by se nedal natočit s použitím jednoho herce, takže jsme z toho vyzobali čtyři roky od nějakého roku 1973 do roku 1977.
Jak je v dnešní době těžké natočit takovýto film a jak se díváte na dnešní stav české kinematografie a podporu od státu?
Po mnohaletém tlaku se podařilo krátkodobě trochu naplnit fond kinematografie penězi, což vyvolalo v posledních dvou letech dost velký boom povětšinou poměrně levných lowbudgetových filmů a ne vždycky to bylo ku prospěchu české kinematografie. Myslím si, že přes třicet filmů za rok je moc. Ale vedle toho bych si od fondu spíš sliboval, že by aspoň jednou za dva roky měly vznikat filmy, které budou mít větší rozpočet i nějakou historickou hodnotu, protože vracíme-li se do filmové historie, tak povětšinou jsou ty filmy ovlivněny komunistickou ideologií, což mi přijde líto.
A konkrétně u Občanského průkazu?
V tomhle směru si nemůžu stěžovat. Získali jsme i grant na tenhle film, je to koprodukce s Českou televizí. I ze Slovenska jsme získali nějaké prostředky. Financovali jsme ten film zhruba rok, což je poměrně dobré.
Rozhovor pro Topzine.cz, foto: Radek Adámek, Topzine.cz
Jaký byl rozpočet filmu?
Rozpočet lehce převyšuje třicet miliónů, což je zejména dané tím, že je to dnes vlastně historický film a rekvizity se oproti filmům ze současnosti hodně prodraží.
Který český film vás v poslední době zaujal nebo potěšil?
Mně se docela líbil film Dvojka. To mi přišlo zajímavé a hlavně se mi na tomhle filmu líbilo, že ho vidím jako cestu. Když dělat low-budgetový film, tak ho natočit ve třech hercích s jednoduchými prostředky a nesnažit se točit lowbudget se čtyřiceti herci, protože pak výsledky bývají dost rozpačité. Líbil se mi film Pouta, velice pečlivě a zajímavě udělaný film. Mám rád ještě druhou půlku Kawasakiho růže, ta mi přišla zajímavá.
