×
TOPZINE.cz

Rozhovor s fotografkou a primabalerínou Tamarou Černou alias SofiG

Tamara ČernáRozhovor se známou fotografkou vystupující pod pseudonymem SofiG. Dozvíte se jakou vlastní fotografickou výbavu, kde momentálně vystavuje a další zajímavé informace.

zdroj: archiv Mirka Brázdová
zdroj: archiv Mirka Brázdová

Lidé, kteří se více zaobírají fotografií vás určitě znají, ale můžete se představit i těm, kteří o vás slyší dnes poprvé? Můžete nám prozradit, jak vzniklo vaše umělecké jméno?
Evičko, předem bych chtěla říct, že slovy se moc dobře vyjádřit nedokážu. Většinu života jsem tančila a teď dělám obrázky.

Především bych chtěla říct, že se považuju za začínajícího fotografa. Fotím teprve přibližně tři roky. Tedy v té době (v létě) jsem si koupila svůj první fotoaparát a upřímně…..vůbec jsem nevěděla, co se s takovou zrcadlovkou dělá. Protože jsem velmi uzavřený člověk, ani jsem se nedokázala nikoho zeptat, a tak začaly moje experimenty.

Ke jménu SofiG? Důvodem k použití tohoto jména bylo především to, že jsem ještě tančila a nechtěla jsem stejné jméno používat v jiném oboru.

Proč SofiG? Tak to je malinko složitá otázka, ale nejjednodušší je odpověď, že je to takové rodinné jméno, pokud se za rodinu můžu považovat já a můj syn. Nicméně, kdyby měl sestru, jistě by byla Sofinka. Zvláštní je ale to, že mne tak lidé začali oslovovat. Pomalu si zvykám a začínám slyšet i na oslovení Sofi.

V kolika letech jste poprvé začala fotit a s čím? Byla to již od začátku vášeň, nebo váš vztah k fotografiím vznikl postupně?
Kdy jsem začala fotit, jsem už prozradila,tak snad jen vysvětlení. Byla to doba, kdy jsem s tancem už končila, a protože jsem byla zvyklá se nějak vyjadřovat, hledala jsem, přirozeně, jinou cestu pro totéž. Fotoaparát si mě našel sám a nahrazuje mi, co jsem ztratila.

Máte svoji srdcovou záležitost, co se týká fotoaparátu? Existuje pro vás nepřekonaný typ?
Značky fotoaparátů jsou hodně diskutovaná věc. Moc se nezajímám, protože moje možnosti nejsou neomezené, ale jako každý i já snívám o lepším, nebo novějším přístroji.

Kde berete inspiraci na fotografie? Zajisté vaše zaměstnání je velkou inspirací, ale nefotíte pouze věci z baletu a divadla.
Kde beru inspitaci? Těžká otázka. Fotím, co mě zrovna zaujme. Nejraději reportážní foto a streetfoto. Ale na to mám jen málo příležitostí. Portréty jsem začala dělat díky darovanému portrétnímu sklu, to přiznávám. A balet? V něm žiji většinu dne, i když dávno už netančím. Nicméně tanečnice k focení nepřemlouvám. Jen občas se najde někdo, kdo sám projeví zájem. Pak fotím balet ráda. Divadelní fotografii se věnuju především proto, že v divadle jsem často 7 dní v týdnu a kdybych nefotila tam, pak bych nefotila mnohé týdny vůbec. Tak jsem si požádala o povolení fotit na zkouškách a předstveních, a pokud to trošku jde, spojuju tyto své dva zájmy, které se tímto vzájemně i doplňují.

Můžeme momentálně na nějaké výstavě vidět vaše fotografie?
Výstavy? To je pro mě moc krásná věc, že se našli lidé, kteří mají zájem vystavovat moje fotografie. V současné době vystavuji v Ostravě na Filosofické fakultě a připravuji další velkou výstavu (přibližně 80 obrázků) do Olomouce na jaro. Vystavuji zatím tématiku baletní, romskou, portréty a streetfoto. V Ostravě mám pak milou nabídku na otevření malé galerie s mými obrázky.

Jaký byl pro vás nejsilnější zážitek z fotografování?
Zřejmě vás zklamu ohledně zážitků z focení. Fotím tak krátce, že musím říct, že je pro mě, zatím, samotné focení tím největším zážitkem, který potřebuji opakovat. A to bez nadsázky.

Máte vysněný cíl ve vaší fotografický kariéře?
Cíle ve fotografování nemám, protože si prostě jen hraju a jsem moc ráda, pokud se výsledek někomu líbí a poví mi to.

Pro mnohé začínající fotografy se stáváte idolem, nebo inspirací, máte i vy nějakého fotografického „guru“?
Vzory……hmmm. Vzory jako něco, co následujeme, nemám a ani touhle cestou nechodím v žádném z oborů. Nicméně na každého z nás působí život i umění okolo nás. Já miluji pěkné věci, jako ostatní. Ráda hltám krásné obrazy, hudbu, tanec, zpěv ……  Ale jen pro ten jediný okamžik a pocity, které cítíme. Nic nefixuji, nenásleduji, ale vím, že mnohé v nás zůstává. Je tohle inspirace vzory? Asi ano. Ale nevím kterými přesně. Vším, co mě kdy oslovilo, dojalo, poučilo….

Já vám moc děkuji za čas, který jste vynaložila na tento rozhovor a na závěr bych vás chtěla poprosit o pár slov, či radu, pro začínající mladé fotografické talenty.
A k poslednímu bodu musím jen říct, že rady pro začínající bych asi potřebovala já. Jenže já jsem nepoučitelná a hraju si jen s tím, co cítím sama. Radit si vlastně ani nenechám. Pak bych toto měla doporučit i ostatním? Aby nedali tolik na rady jiných a nebáli se ukázat sebe? Dostali odvahu ukázat něco, co ostatní mohou zkritizovat, nebo nechápat, ale co je opravdovým kouskem duše toho kterého člověka? Asi mi nepřísluší radit, když sama fotím jen krátce. Je to jen můj pohled a moje cesta.

Odkaz na stránky: tamaracerna.wz.cz/tc/index.html

Videoklipy:

The YouTube ID of fHJPetNBKwk&feature=related is invalid.

[album:

Jak se Vám líbil tento článek?
Jak se Vám líbil tento článek?


Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..