6 fotek 
!EXKLUZIVNĚ! Už dlouho sleduji profil jedné ze svých facebookových kamarádek na internetu. Je stylistka a pracuje pro firmu Backstage Media Group. Zajímala mě její samotná vizuální tvorba. A také to, co v podstatě taková práce stylistky obnáší. A jak se ze studentky oděvní školy v Prostějově stala výsadní stylistkou. Představuji vám dámu s punkovými prvky – Denisu Přikrylovou (26).
Stylistka Denisa Přikrylová, Zdroj: archív Denisy Přikrylové
Jaké byly tvoje začátky, když ses tři dny po maturitě v Prostějově rozhodla přestěhovat a odjet do Prahy?
Měnila jsem práci prodavačky tři měsíce, než mě vzali na pozici Visual Merchandiser pro obchodní řetězec značky H&M. Což pro mne nakonec byla i škola života. Starala jsem se o celkový interiér, styling výloh a figurín. Byla jsem součástí jejich managementu, procházela jsem různá školení v Německu a ve Vídni. Otevírala jsem obchody po Čechách, Maďarsku a Německu. Byla to práce, která mne přiměla na sobě makat víc a víc.
Pak jsi změnila H&M za značku Diesel.
Po třech letech přišla nabídka z Dieslu, a tak jsem přestoupila do Vodičkovy ulice. Tady jsem začala přímo jako stylistka.
Co přiměje holku se začínající kariérou v Praze odletět za sluncem na Kypr?
Změna. Chtěla jsem si zlepšit jazyky. Pracovala jsem asi pět dní jako barmanka, než jsme s majitelem usoudili, že tohle povolání mě absolutně míjí. Zjistila jsem, že v centru je obchod se značkou Diesel a šla pátrat po stopách módy. Věděla jsem, že když tam zanesu svůj životopis, tak nic neztratím. Stalo se a pozvali si mě na zkoušku prodavačky. Za dva dny přijel hlavní Area Manager pro celý Kypr a nabídl mi spolupráci vizuála. Znovu jsem se vrátila ke stylistice, lítala jsem dvakrát měsíčně na různé přehlídky a prezentace nových kolekcí. To, co jsem okoukala v Athénách, jsem pak praktikovala na Kypru.
Jaký je rozdíl mezi prací na Kypru a u nás?
Doslova rozmazlenost. Super komunikace mezi spolupracovníky, samotné respektování náhledu vizuála. Byla to moje volná ruka, což mi pak dovolovalo opustit klasický vizuální manuál a dotvářet výlohy sama.
To je docela pěkná třešeň do tvého životopisu. Po roce, když ses vrátila do Čech, bylo lehké najít si lepší místo?
Vůbec. Nikde mě nechtěli vzít, asi se báli, že by mi spolupráci nemohli zaplatit.
Našla sis tedy stylistický kurz na internetu u Backstage Media Group s tím, že bys pak mohla pracovat sama na sebe?
Hodně mě to zaujalo. Kurz vedla bývalá módní ředitelka Elle, Alenka Šafratová, a Mario Kamenik – návrhář a fotograf. Trval asi jeden měsíc.
Co takový kurz obnáší?
Pracovali jsme o víkendech. Vstupem byla koláž vlastního stylu, aby se poznalo, jaké mám estetické cítění. Probírali jsme trendy a základy stylingu. Co nosit, co nenosit. S kým máš komunikovat, když děláš reklamu, fotíš nebo jsi osobní stylista. Stajlování celku tak, aby vypadal dobře. Bezpečnost a zodpovědnost za vypůjčené oblečení.
Ty jsi ten kurz vyhrála. Jaká byla tvá závěrečná práce?
Test ve sledu sta otázek. Jednou z nich byla: „Jaké měla na sobě Carrie ze Sexu ve městě svatební šaty?“ Potom vytvoření Modeboardu, tzn. osobní stylista, kombinace oblečení pro určitou osobu – Book. Dostala jsem za úkol pro Drew Barrymore vytvořit asi pět outfitů: na den, na večer, do kavárny atd.
Vyhodnocení dělali Alenka a Honza Pokorný, to je stylista, který pracuje pro Bauer Media. Natolik je to nadchlo, že mi hned po kurzu nabídli připojení k jejich firmě.
To je zase skok nahoru, kterého se držíš doteď. Na čem společně pracujete?
Začínalo to spoluprací na magazínech pro obchodní centra Teplice a Mladá Boleslav. Teď mi přibylo dalších osm center po česku a další centra po Praze. U každého čísla se držíme nějakého tématu. Snažíme se ty magazíny dělat jako lifestyle. S články nám pomáhá Barbora Motyčková, která je redaktorka a zároveň absolventka kurzu.
Vraťme se zpět ke stylistice. Co to obnáší?
Záleží na směru. Je třeba rozdíl mezi osobním stylingem a stylingem na focení. Vybíráš oblečení, aby to na fotce vypadalo, můžeš si tam víc dovolit. Osobní stylista je zároveň trochu psychologem. Musím vědět, co ten člověk dělá a jaké má zájmy. Třeba sportovkyni nenacpeš do lodiček a kostýmku, i když by v tom vypadala lépe… Ten outfit musí sedět určitému stylu člověka, měl by vypovídat. Člověk se v tom musí cítit dobře. Každý stylista má svůj osobní projev, ve kterém je jeho práce rozpoznatelná.
Kde bereš inspiraci?
Rozhodně v zahraničí. Média jako např. Vogue, Glamour, Instyle. České módní časopisy představují trendy i o několik měsíců opožděně. Jako stylista musíš vědět kdo, kde a kdy měl jaké šaty od známých návrhářů. Sleduji on-line módní přehlídky, abych věděla odkud pochází který styl. Inspiruje mě i street, umění, design a architektura.
Myslíš, že jsou značky hodně důležité?
Značky ano, když chcete investovat do nadčasových kousků jako např. bílá košile a malé černé. Nemělo by to ustoupit na úkor trendů, pokud je to nositelné na jednu sezónu. Mělo by se kombinovat, každý se dokáže obléct do jedné značky. Vtip je kombinovat levnější kousky s dražšími. Outfit by měl mít styl a ne nudu a kýčovitost. Stylista má svůj fundus, kde sbírá různé kousky. Nejlepší je vyhrabat babičce skříň nebo navštívit blešák, kde tyto oldschoolové a vintage věci mají originál. A víš, že tu věc jiný stylista nepoužije.
Co preferuješ v práci a stylingu a jaká je práce stylistky?
Volnou ruku. Musí být viditelná moje práce. Dobrý kolektiv lidí, kteří jsou na stejné vlně. Nesmí nastat stres, protože tahle práce je sama o sobě stresující. Je to o kompromisech. Základ je – vcítit se do zakázky a zapomenout na sebe, což je problémem několika stylistů, kteří kopírují sebe.
Jakmile tuhle práci začneš, musíš zapomenout, že tě nakupování bude ještě někdy bavit. Většina lidí si myslí, že lítám po Pařížské s jednou taškou od Diora…, tahle práce je hodně náročná. Občas si dělám legraci, že jsem profesionální stěhovák.
Tvůj osobní styl?
Jsem chameleon, mám ráda spousty stylů. Jeden den punk, druhý dáma. Mám ráda originální a individuální styl. Poslední dobou preferuji architektonicky minimalistický styl. Nesmí to být nudný a bez výrazu. Nechci tam vidět tu průměrnost. Osobní mixování drahých kousků s trendy a second-handu. Můj nejoblíbenější návrhář je Vivienne Westwood a Jakub Polanka.
Co vyloženě nemáš ráda?
Emo styl. Styl, co nosí většina Čechů, je klasický horolezec. Takový ten typ – v zimě funkční boty a v létě sandály s ponožkami. Hipíky s manžestráky a umaštěnými dready. Nekvalitní materiál košil s bling – bling šperky, které jsou vidět u většiny úřednic.
Jaká je pro módu tato sezóna?
Několik let už není rozpoznatelné, co je IN a co ne. V trendu je opět army styl, punk s ženštějšími prvky, džínovina. Už tisíc sezón vede antický styl. Pak 70. – 80. léta: zlaté overaly, vycpávky, vosí pas, netopýří rukávy, taková ta doba disca. 40. léta: Glamour – rudé rty, ženskost, róby s luxusními šperky, vysoké podpatky. Dřevěné šperky, kůže, kožené legíny. Toto léto hlavně šortky se sámky. Boty gladiátorky, jehly a třásně.
Co třeba muži? Jak bys pojala jejich styl?
Muži, kteří se zajímají o módu, se inspirují všeobecnými trendy a převádějí to do chlapského podání. Klasický styl je cool potisk trička, kalhoty uplé, nebo s nižším sedem. Kvalitní tenisky a punk prvky jako pásky, klobouky a kravaty. Jejich styl je streetwear.
Zkus na závěr poradit a doporučit Češkám triky v módě.
Měly by přestat být upjaté, nepoužívat stará pravidla kombinace barev pásku s kabelkou a botami. Opustit konzervativnost a být více kreativní a nebojácné. Chybí jim fantazie, snaží se jen slepě kopírovat módní trendy a pak vypadají všechny stejně a nudně. Zapomenout na barevnou typologii, na letní a zimní tipy. Toto je totiž chyba číslo jedna. Zahodit tělové punčocháče a jako alternativu použít černé nebo ve spreji. Umění je zkombinovat vše tak, aby to vypadalo dobře. Zaměřit se na střihy. Být více sexy. U Češek je známo, že preferují pohodlnost, ale měly by si uvědomit, že móda není nikdy pohodlná.
