6 fotek 
Podle počasí a už i podle kalendáře nás uvítalo léto, čas sportovních aktivit v přírodě. Určitě mnoho z nás osedlá kolo a vyrazí na honbu za zdravím, či čímkoliv podobným. Proto tu máme člověka, který s kolem spí i v posteli, a to doopravdy!
Zdeněk při jednom z čekých sjezdů, Foto: David Vepřek
Zdeněk Našinec není sice tak známý mezi širší veřejností, ale u kol se už nějaký ten pátek pohybuje a určitě jej můžeme zařadit k tomu nejlepšímu, co naše malá zemička vyprodukovala ve sjezdu a fourcrossu. Je mu sice jen dvacet let, ale už toho dokázal v tomto sportu dost. A tak se společně podíváme pod pokličku jeho počínání.
Rozhovor se konal u něj doma. Kam se člověk podíval, bylo kolo. Dokonce i v posteli se válel jeden kousek sjezdového speciálu. „Mám tu něco na testování a nechce se mi to sem vejít,“ uvedl věci na pravou míru hned po příchodu.
Kolo vás doveze i třeba k Mount Blancu, Zdroj:crackonosh.cz
Kdy jsi byl poprvé konfrontován s kolem více, něž jen, že tě mamka posadila na tříkolku?
Moje počátky jsou zapsané v cyklooddílu Ufo, kde jsem začínal ve svejch šesti letech. Určitě to začlo cyklokrosama, tam jsem chytil ty počáteční instinkty ke kolu, no a potom, když už jsem viděl, jak kluci jezdí biketrial, bikros… No o sjezdech jsem ještě ani nevěděl. Řekl jsem si, že chci jezdit bikros. Pořídil jsem si horský kolo, jakože malej rám, nákou tu čtrnáctku. Dva roky jsem objížděl bikrosové závody a to byl základ tomu, abych se mohl věnovat fourcrossu, kterej jsem jezdil rok po Čechách, když byla možnost vyjet ven, jsem to zkusil a vrhnul se do toho.
Zmínil jsi „malej“ rám. Můžeš mi popsat jak se tvoje kola liší od normálních.
Ty kola jsou hlavně menší. Je to hodně podle postavy, já osobně jezdím čtrnáct palců velikosti rámu. Na fourcross se používá vidlice o zdvihu mezi 8 až 10 cm a většinou tuhej rám. Hodně se taky honí váha. Na kole je jen jedna rozeta a důležitý je napínák, který mi zajistí, že mi nespadne řetěz, když to začne kopat. U DH mašiny už tak váha nehraje roli, hlavní je tuhost a výdrž, protože se dopadá z velikých skoků i klidně do kamenů. Zdvihy jsou tu kolem dvaceti čísel na obou kolech. A určitě tam nenajdeš držák na pití (smích).
Krásné počasí, parádní skoky a Zdeněk v sedle, Zdroj: archiv Zdeňka Našince
Jsou další věci kromě samotného kola, které je nutné využívat?
Plastrón se neztratí, důležité jsou holeně, protože se vozí pedály s pinama, co rádi koušou do nohy. Když jezdíš víc, určitě se neztratí celý krunýř. Rukavice s dlouhejma prstama, někdo jezedí bez rukavic, ale rozřízlá dlaň není zrovna pecka. A helma, ta je asi jasná.
U cíle mě bohužel předupal třetí a já jel zas tisíc kilometrů domů
Jsou nějaká zajímavá místa, kam tě kolo dostalo?
Teď jsem zrovna přijel z italského Livigna, dál jsem projel Val di Sole, po cestě zpátky byla zastávka na svěťáku v rakouskym Leogangu, což jsou úplně krásný místa. Leogang považuji za nejlepší bikepark v Evropě. V Champéry jsem zažil největší průtrž mračen a veliké hory v malém prostoru, nahoře sníh a dole bylo fakt veliký vedro.
Máš nějaký recept na deformace? Určitě je možnost minimalizovat škody na sobě po pádu. Jak to řešíš ty?
Určitě recept tam nějakej bude. Hodně důležitý je se před tréninkem protáhnout, bejt zahřátej. Věnovat aspoň deset minut tomu, než na to kolo sednu a pořádně se zahřát, aby celý tělo bylo volný. To si myslím, že je základ.
V lese je to pořádná jízda, Foto: David Vepřek
Jak dlouho si myslíš, že můžeš ještě vydržet závodit?
To záleží všechno na těch zraněních. Když má člověk trošku štěstí, dá se pobýt na špici i klidně v pětatřiceti letech.
Nejlepší závod, na kterém jsi byl?
To bude právě to Champéry. Těsně před závodem začlo strašně pršet a z dráhy se stalo koryto vody. Nikdo nestihl přezout. Potkal jsem se na startu s úplnou špičkou, byl tam Brian Lopes a Cedric Gracia. Jel jsem tratí a byl na postupovým fleku. U cíle mě bohužel předupal třetí a já jel zas tisíc kilometrů domů. I tak to byl zážitek a veliká zkušenost.
Největší úspěch?
Ve světovém poháru to bylo se pohybovat v první půlce a doma třetí místo v 3DH CUPu.
Čeho si nejvíc ceníš ze svých dovedností?
Teď jsem zjistil, že mi to docela jde na mokru. No a taky se nebojím skákat veliké věci, třeba víc jak deset metrů.
Zdeněk na českém poháru, Zdroj: archiv Zdeňka Našince
Určitě chodíš pařit, každý dnes chodí pařit… Tak jak jsi na tom ty?
Po každém závodě, někdy i před ním, je koncert. Někdy velká, někdy malá kalba a člověk si musí ujasnit, co je priorita, jestli jdeš pařit, nebo závodit… Před pár lety jsem to vymetal dost, ale teď už si jen poslechnu chvíli hudbu, dam jeden drink a frčím do postele.
Hodně lidí má komu děkovat. Komu bys poděkoval ty?
Letos za mnou stojí Peksport a fešně mě obléká Crackonosh, tak určitě těm. No a veliké díky patří rodičům, protože nebýt nich, nejsem tam, kde teď jsem. No a vlastně nejsem vůbec.
