Rozhovor: Petr Heteša je Raymond Chandler české sci-fi

!SPECIÁL!Petr Heteša po dlouhé pauze najel na dráhu úspěšného spisovatele a dnes mu vychází jedna kniha za druhou. My jsme si s ním povídkali o kyberpunku včera i dnes a také o nových románech. Má rád Matrix a jeho filmy by musel točit Tarantino, nebo Rodriguez. Čtěte více v následujícím rozhovoru.

Petr Heteša Zdroj: archiv Petra Heteši

Jaké to je být považován za jednoho ze zakladatelů českého kyberpunku?

Považuji to za nálepku, která mi nadosmrti znemožňuje napsat jakoukoliv fantasy. Ale mindrák z toho nemám, jelikož fantasy fakt nemusím.

Četl jste v poslední době sbírku Singularity? Pokud ano, co na ni říkáte?

Těžko komentovat. Ale když už, tak asi takhle: vybroušený diamant čnící z té záplavy primitivních fantasy pohádek jako maják na skále. Stejně jako Jak vypálit chrome od Williama Gibsona.

Jaký je váš názor na kyberpunk jako takový? Má ještě světu co říci?

V současnosti je kyberpunk zatlačen do pozadí módní vlnou fantasy, zahlcenou princeznami, čaroději, vlkodlaky a podobnou havětí. Nemá to už ani moc společného se sci-fi, jako spíše s velmi jednoduchými pohádkami. Možná je to tím, že dnešní teenagerovská generace už vlastně kyberpunk žije a v rámci toho hledá únik do ještě nepravděpodobnějšího světa. Není daleko doba, kdy budou mobily implantovány přímo do hlavy, a číslo se bude volit jen myšlenkou. Ovšem stejně si myslím, že kyberpunk úplně mrtvý není, jenom si musí počkat, až se konečně unaví upíři (z nichž mnozí už evidentně unaveni jsou) a pak se znovu objeví na úplně jiném levelu.

Fantastiku čtu, akorát mám velký problém se orientovat v té záplavě vycházejících titulů. Takže si vybírám mnou ověřené autory či na základě recenzí seriózního tisku.

Jaký byl impuls pro napsání Vaší současné novinky, čtyřdílného Cybrainu?

Cybrain je pokus vystřihnout si něco velmi jednoduchého, přímočarého a akčního pro dnešní velmi jednoduchý, přímočarý a akční život teenagerů. Tím ho samozřejmě nijak neodsuzuji, pouze jsem se mu snažil přizpůsobit. Klasická paperbacková literatura. Ve finále jde o tetralogii, jejíž závěrečná část je v mé terminologii čistá kyberfantasy.

A vlastně, co Vás přimělo k tomu se znovu vrátit ke psaní?

Sbírka Mlok – výbor oceněných povídek v soutěži o Cenu Karla Čapka. Po deseti letech od doby, kdy jsem se jí účastnil (1988), jsem si přečetl vítězné povídky všech kategorií a nemohl uvěřit tomu, že tam nebyly lepší. To mě přinutilo sednout k počítači a obeslat další ročník. Ten jsem vyhrál, ale ne proto, že bych byl taková hvězda, ale jen proto, že tam fakt nebyly lepší. V současnosti, kdy se již třetím rokem účastním porotcování této soutěže, ale musím uznat, že kvalita se neustále zvyšuje a u některých nápadů mě i mrzí, že jsem na ně nepřišel já.

Máte sám pocit, že píšete nyní jinak než před lety?

Určitě. Když jsem si po dvaceti letech přečetl znovu Sítě, kanály a stoky, psané tehdy společně s Karlem Veverkou, tak jsem rád, že se nezachoval skoro žádný výtisk.

Román Démoni jsou věční se trochu vymyká z vaší obvyklé tematiky, proč jste si zvolil zrovna démony?

Démoni jsou reakce na nadprodukci fantasy kolem mě. Tak jsem si je z fantasy vypůjčil a kontaktoval tyto bytosti se současnými technologiemi, čímž byli nuceni se částečně oddémonizovat a odkrýt tak svoji skutečnou podstatu, která se najednou ukázala velmi komickou až naivně roztomilou.

Hlavní hrdina je tak trochu ve stylu Raymonda Chandlera, máte tohoto autora rád?

Chandlera mám kompletního a několikrát načteného. A vůbec v něm nejde o ty zápletky a konstrukci příběhů, které jsou mnohdy velice jednoduché a mnohdy i kostrbaté, ale způsob napsání, který prostě žeru.

Jací jsou Vaši další oblíbení autoři? Mají na Vaši tvorbu nějaký vliv?

Kromě Chandlera pak Dashiel Hammet, William Gibson, Bruce Sterling, Stanislav Lem, Robert Henlein, ranný Michael Crichton, detektivky Lee Childa, Frank Miller a jeho Sin City.

V poslední době třeba Michal Houellebecq, jeho Možnosti ostrova jsou naprosto úžasné.

Máte raději romány krátké, anebo roztáhlé do několika dílů?

Delší romány v jednom díle jsou naprosto ideální.

Stalo se Vám při psaní nějakého románu, že se hrdina vymknul kontrole a šel si úplně jinou cestou?

Nepřichází v úvahu. Vhledem k tomu, že začínám od konce, tedy od pointy, je hrdinův osud dopředu striktně určen, nanejvýš může sem tam někde špatně zahnout, ale vzhledem k tomu že všechny cesty vedou do pekla, nemá šanci.

Nemáte chuť někdy napsat filmový scénář? Něco jako český Matrix?

Jo, to bych měl. Ale musel by to točit Tarantino s Rodriquezem, kteří dokáží ze smrti udělat vyloženě estetický zážitek.

Ostatně, co říkáte na trilogii bratrů Wachowských?

Nádherná fascinující věc. Sice nijak původní, jelikož Stanislav Lem přesně tohle již popsal někdy před padesáti lety, ale přesto úžasná.  Tedy první díl. U druhého jsem skřípal zuby a u třetího se snažil vsugerovat, že jsem ho nikdy neviděl, protože tím to celé shodili.

A taková obligátní otázka nakonec, co chystáte nového? Opět něco s kyberpunkovou tematikou?

Do měsíce by snad mělo vyjít Nevermore Baltimore, což vůbec není kyberpunk, ale americká drsná škola, mixnutá Šifrou mistra Leonarda a mimozemšťany.

Kyberpunkem narvané bude Sex, drogy a cyb´n´roll, které dopisuji. Není to ani tak z daleké budoucnosti, jelikož Rolling Stones pořád ještě hrají, i když sešroubováni ze spousty implantátů. Prostředí skvěle prosperujícího města New Chrome je tvořeno osmi šestipodlažními levely, z nichž čtyři jsou nad zemí a čtyři pod ní a osou příběhu je konflikt softwaru a drog, do kterého se přimíchá hlavní hrdina. A pak taky pár skvělých ženských, pochopitelně. Docela nářez.

Děkuji za rozhovor.

KOMENTÁŘE

Zatím nebyl přidán žádný komentář, můžete ho přidat jako první.