ROZHOVOR: Hrou Revue V+W vzdáme oběma pánům hold, říká režisér Svojtka

Režisér a umělecký šéf Městských divadel pražských Petr Svojtka se v rozhovoru pro TOPZINE.cz rozpovídal nejen o chystané inscenaci V+W Revue, kterou připravuje Divadlo ABC, a o Voskovcově a Werichově výročí, které připadne na příští rok.

Režisér Petr Svojtka považuje za hlavní poselství V+W hravost. Zdroj: Tomáš Mach, MDP

Mohl byste inscenaci, jejíž premiéra se uskuteční v sobotu 15. listopadu, představit?

Jmenuje se V+W Revue, tzn. Revue Voskovce a Wericha. Je to inscenace, která chce vzdát hold dvěma tvůrcům, kteří byli v počátku tohoto divadelního prostoru, který se dnes jmenuje Divadlo ABC. A impulzem nám bylo výročí, které přijde příští rok, 110 let od narození obou pánů. V těchto prostorách se mimo jiné snažíme o podobný žánr, který dělali oni, tedy hudební komedie. Za tu dobu, co jsme tady, to znamená za 8 let, jsme se s jejich odkazem ale ještě nepopasovali. Teď se nám naskytla příležitost, kdy bychom se tomu měli postavit a vzdát jim hold skrze žánr revue, žánr, který je jim vlastní a který oni v českých podmínkách de facto objevili. A současně jim vzdát hold tím, co bylo pro jejich tvorbu nejtypičtější, a to hravostí. O ni se snažíme. Takže V+W jsou nám impulzem ke hře.

S Osvobozeným divadlem (OD) souvisí výrazná aktuálnost a dobová témata, která se objevovala v jejich hrách. Je i tento princip vaší ambicí?

V tomto ohledu je to složitější. Doba je samozřejmě úplně jiná. Jiné jsou i výrazové prostředky divadla. Do závorky uvádím, že politika je jedním z témat, se kterým se v naší revue snažíme popasovat. S tím, jak byli Voskovec s Werichem političtí. A trochu se to snažíme konfrontovat s dneškem. Zároveň však podotýkám, že naše inscenace nemá ambici býti politickou. To třeba hra Listopad, kterou jsme v ABC premiérovali v červnu, je značně politická. Ve V+W Revue bereme politiku jako jedno z témat, které je pro ně určitým způsobem symptomatické, a tak se s tím vyrovnáváme a hledáme samozřejmě i určité paralely.

„Chtěli jsme ale, aby jejich písničky zazněly tak, jak to divák nečeká,“ říká Petr Svojtka.

Máte nějaký konkrétní příklad?

Například jejich slavná scéna s alegorickou mapou Evropy, která je i zaznamenaná ve filmu, se v naší inscenaci objeví. Nějakým způsobem ji prezentujeme, připomínáme, jak mapu komentovali oni, a rozvíjíme to právě vzhledem k dnešku. Je to mapa, kterou nakreslil Adolf Hoffmeister, taková předchůdkyně Černého Entropy, kde každá ze zemí je určitým symbolem a dohromady to dává ženskou postavu. Bez politiky se prostě ve V+W Revue neobejdeme, protože politika byl ten fenomén, který OD uzavřel a Voskovce a Wericha vyhnal do emigrace. Těžko se tomu můžeme vyhnout.

Petr Svojtka

Narodil se 13. ledna 1972 v Praze.

Pochází z divadelnické rodiny. Otec Petr Svojtka byl od roku 1975 členem činohry Národního divadla, zemřel v květnu 1982. Matka Kateřina Macháčková dnes hostuje v Divadle pod Palmovkou, známá je však také z televizních pořadů, například Život na zámku.

V roce 1997 absolvoval stáž v Royal Theatre v Londýně.

Spoluzakládal Divadelní sdružení CD 94, zde začíná i jeho spolupráce s Jiřím Janků.

Jako umělecký šéf působil ve Středočeském divadle Kladno, režíroval i pro Divadlo Pod Palmovkou.

V Městských divadlech pražských působí od roku 2006, v současnosti jako umělecký šéf a režisér. Společně Jiřím Janků zde vytvořil původní projekty U nás v Kocourkově, České Vánoce, Fialové Květy Štěstí či Bedřich Smetana: The Greatest Hits.

Našel byste témata, která rezonují i dnes, nějaká nadčasová témata?

Když například v naší inscenaci zazní písnička Kat a blázen a vnímáte ji v kontextu dnešní Evropy, tak z toho člověku není dobře. Ale samozřejmě především rezonuje jejich čirá divadelní hravost.

Inscenace V+W Revue je útvar plný humoru, písní, tance a dynamických střihů. Zdroj: Igor Chmela, MDP

Materiál k meziválečnému období je poměrně rozsáhlý. Co z toho jste zvolili pro svou práci?

Poměrně intenzivně jsme toto období studovali. Načítali jsme jejich hry a všemožné dobové materiály. Poté jsme si s kolegou Janků (dramaturg inscenace a spoluautor textu, pozn.) povídali a říkali jsme si, co by nás mohlo někam nakopnout. Třeba nás začala zajímat Vest Pocket Revue. Co byla Vest Pocket Revue, co pro ně znamenala? Byla to inscenace, kterou prorazili a která je mnoho let držela nad vodou po finanční stránce. Ačkoli dělali jiné inscenace, chodilo se právě na tuhle. Snažili se ji napodobit jinými hrami, ale to se moc nevedlo. Málokdo ví, o čem Vespocketka byla. Nám přišlo zajímavé ji znovu sehrát. Samozřejmě se nedá zahrát celá, ve stejné podobě.

Pak jsme si třeba zkusili představit jejich trialog s Jaroslavem Ježkem, jak to asi fungovalo. A to nám bylo zase impulzem ke skeči, který jsme rozehráli. Z toho nám potom vyšla parafráze jedné z jejich nejznámějších písniček.

Osvobozené divadlo vyrostlo na podhoubí avantgardy. Reflektujete nějak i avantgardu, její principy?

Máme ve hře jeden skeč, který se jmenuje Avantgarda, kde se hraje o tom, jak se to tady v tom českém kotli všechno mlelo se všemi příměsemi společenské atmosféry, nadšení z konce světové války a vzniku nové republiky a do toho vlivy všech možných uměleckých směrů, které přicházely především z Francie. Tak to tu všechno bublalo a vřelo, až z toho vyrostl Devětsil a z něj Osvobozené divadlo.

Ve V+W Revue hrají mimo jiné (zleva) Zbigniev Kalina, Hanuš Bor, Roman Říčař a Vasil Fridrich.

V současnosti je dílo Voskovce a Wericha v uměleckých kruzích značně recipováno. Jmenujme například Korespondenci V+W v Divadle Na zábradlí či CD Ondřeje Rumla, na němž jsou právě písně Jaroslava Ježka v nových aranžích. Pracovali jste nějak s tím, jak k dílu přistupují oni?

Korespondence Voskovce a Wericha vzbudila velký ohlas, když byla před lety publikována. Je to úžasné čtení. Ale je to úžasné čtení dopisů dvou pánů, kteří se dívají zpátky za svým životem. Dvou kamarádů, kteří jsou dlouhá léta od sebe, chybějí si a potřebují se. Vlastně vzpomínají. A to je úhel pohledu, který vytěžili v Divadle Na zábradlí, respektive v brněnské Redutě velice šikovným způsobem. Náš pohled byl obrácený. My jsme se zaměřili spíše na dva mladé lidi, kteří spolu zkoušejí všechno možné, blbnou a hrají si. Pro nás bylo hodně důležité si vymezit, kudy do toho půjdeme. Zároveň jsme věděli, že co se týče například písniček, nemá smysl je uvádět přesně tak, jak je lidé znají. Přemýšleli jsme, jak tomu dát nějakou přidanou hodnotu. Potom už je to otázka vkusu diváka, jak se bude lišit od toho našeho. Chtěli jsme ale, aby jejich písničky zazněly tak, jak to divák nečeká.

Mohl byste v krátkosti shrnout, nač by se měl divák začít těšit již teď?

Měl by se těšit na revue o Voskovcovi a Werichovi, tedy na útvar plný písní, tance, snad humoru a vtipu, neustálých dynamických proměn a střihů, který je zejména hravý.