Je to žák Kulhánka nebo není? Ohrožuje své sousedy nabitou zbraní, když jej ruší v psaní? Jakou zbraní by je vůbec ohrožoval? A pořídil si za honoráře svých knih zahradní bazén? Na tyto otázky odpovídá Petr Schink.
Co vás dostalo ke psaní?
Nebylo za tím žádné úžasné vnitřní pnutí a nutnost vydávit na papír rozhárané nitro. Prostě jsem rád četl SF a fantasy, a tak jsem si to chtěl taky zkusit. Můj vůbec první pokus, který jsem pak drze cpal do literární soutěže Ikaros, a dodnes se za to stydím, byl vytvořen pod vlivem jedné Kulhánkovy povídky (ano ano, ten zlořečený Kulhánek, kterého mi dodnes mnozí předhazují) a byli tam draci, zlí mágové, ztracení královští synové a tak vůbec. Prostě vysoká literatura.
Kolik tak v průměru hodin vydržíte denně psát?
Já opravdu nejsem moc plodný autor. Vždy jednou za čas mě to chytne a pak píšu třeba tři až pět hodin v kuse. V mezidobí mi rozepsaná věc leží na disku a práší se na ni třeba několik týdnů až měsíců. Rád bych se vybičoval k větší produktivitě, ale prostě to nemám v sobě.
Některým autorům je jedno, zda tvoří na pražské magistrále, jiní jsou nervózní, když jim v pokoji projde kočka. Můžete našim čtenářům prozradit, za jakých podmínek pracujete rád vy a jak vypadá Vaše pracovna?
Tichý pokojík v podkroví, starý psací stůl, na jehož omšelou desku se snáší bledé luny svit a laně k němu chodí pít. Nebo tak něco. Klid samozřejmě k psaní potřebuju, ale nezatemňuju si okna a netluču maniakálně smetákem do stropu, když se někde něco šustne. Ve skutečnosti mám občas i puštěnou televizi ve vedlejším pokoji jako podprahový šum. Takové uklidňující zurčení virtuálního potůčku.
Ve svých autorských profilech uvádíte, že jste závislý na internetu – co si pod tím máme představit?
Jistě to mnozí znají – internet ve škole, později v práci, internet doma. Nekonečné hodiny u diskusních fór, chatu, ICQ a jeho klonů. Dnešní doba je elektronická, a když člověk nemá zrovna do čeho píchnout, ta zářící obrazovka ho k sobě láká jako můru světlo lampy. Naštěstí to ale už dnes není tak žhavé jako před pár lety. Mám sice své oblíbené diskusní fórum, ale už ho dokážu vypnout dříve, než se mi ze slzných kanálků spustí krev.
Hrajete onlinovky? Pokud ano, jaké, jak často a co vás na nich nejvíc baví?
Ještě před pár týdny bych řekl, že ne. V současnosti mě však ve svých pařátech pevně svírá flashové RPGéčko Shakes & Fidget. Je to jen taková klikačka k ukrácení dlouhé chvíle, když má člověk nějaký prostoj v práci. Jinak hraju spíše klasiku jako Baldurs Gate, Fallout nebo Arcanum.
Petr Schink
- narodil se 29. prosince 1979 v Ostravě
- prvního literárního úspěchu dosáhl v soutěži Ikaros
- první povídka Velké prádlo byla otištěna v časopise Nemesis v roce 1996
- na základě dříve vydaných i nově napsaných povídek publikoval i svůj literární debut Špinavá práce vydaný v roce 2006, vystupuje v nich jeden ze Schinkových ústředních hrdinů Charlie Parker, který se v drsném světe po nukleárním holokaustu snaží tak nějak přežít
- u zaprášeného prostředí drsné pouště zůstal i v příspěvku do série JFK Kalibr . 45
- v knize Století páry zabrousil Schink i do steampunku, jehož poetiku obdivuje
- Petr Schink je považován za člena nové generace autorů fantastiky, jeho díla jsou kritiky i čtenáři kladně přijímána, mnohdy je jeho drsný styl vyprávění z pozice osamělého hrdiny přirovnávám k autorovi, který tento styl proslavil, Jiřímu Kulhánkovi.
Postupně se tak dostáváme i k vaší další knize, Století páry, k jejímu vydání dodatečně gratuluji. Co ale bylo impulsem napsat něco takového a opustit gangstery v postapokalyptickém světě i svého povídkového šermíře?
Chronologicky sice vydání Století páry spadá za gangsterku Špinavá práce, ale první steampunkové povídky jsem psal tak nějak zároveň s těmi gangsterskými. Prostě střídám žánry, aby se mi to nepřejedlo. Ale v podstatě jde jen o výměnu kulis, protože píšu pořád o tom samém chlapíkovi.
Máte tedy rád steampunk? Co vás na něm přitahuje?
Ušmudlaná estetika těžkopádných parních strojů, bubínkové revolvery proti mágům ve špičatých kloboucích, společnost rozervaná na kusy průmyslovou revolucí. V tom světě je napětí. Přišel nový prvek, který otřásl zavedenými řády a to sebou vždycky nese spoustu akce a nepěkných věcí, o kterých se pěkně píše.
A co kyberpunk? Neplánujete něco z téhle oblasti?
Dobrý kyberpunk si rád přečtu (v poslední době to byla třeba Řeka bohů), ale neláká mě ho psát. Popravdě mi není tak docela jasné, co se vlastně děje v té vrčící krabici, která mi teď stojí pod nohama a díky které píšu tenhle rozhovor, a to je myslím dost zásadní handicap.
Máte nějaké literární vzory? Nemyslím teď jenom z žánru steampunk (ono jich taky moc obecně není), ale celkově z literátů?
Už jsem se mnohokrát vyznal z lásky k autorům drsné školy – Chandler, Hammett, Macdonald. To jsou všechno ikony, bohužel už v nebi detektivkářů, a nedávno se k nim tam nahoře připojil i Robert B. Parker – spisovatel, který dokázal i v nelítostném světě soukromého očka vytvořit pro svoji hýčkanou postavu okruh přátel a rodiny. Díky tomu je každá jeho knížka i přes zběsilý a akční děj zároveň velmi pohodová záležitost.
Steampunkovou inspiraci bych hledal dost těžko, ono těch autorů u nás nevyšlo mnoho. Určitě musím jmenovat Brány Anubisovy od Tima Powerse. Ten mě zatím nikdy nezklamal. Pořád ještě se chystám na komiksovou Ligu vyjímečných, což je asi dost ostuda.
Kde berete informace o zbraních a vůbec máte zbraně rád?
Mám doma pár encyklopedií, dokonce jsem si je kdysi celé pročetl, ale v hlavě mi z nich zůstalo pomálu. Většinou se spoléhám na internet a různé zbraňové portály. Případně si nechám poradit třeba od Michaela „Střelce“ Pešťáka, což je expert na slovo vzatý. Zbraně mě fascinují jako dokonalé nástroje se specifickou estetikou, ale sám se tomuto koníčku nevěnuju. Možná mám někde založenou kapslovku z dětských let.
Kdybyste si měl vybrat – bubínkový revolver nebo poloautomatický Colt 1911?
Oba jsou to krásné kousky a čistě z hlediska líbí/nelíbí bych se musel hodně rozhodovat a nakonec by nejspíš rozhodla momentální nálada. Pokud bych měl nějakou zbraň opravdu nosit a užívat, vyhrál by Colt 1911 nebo nějaký podobný kousek.
Máte za sebou Špinavou práci a Století páry, co bude dál? Máte ještě vůbec chuť psát?
Ty se ptáš, jako bych byl autor na sklonku života a v zaprášené knihovně za mými zády by se kupily haldy mnou napsaných románů. Samozřejmě bych ještě rád něco hodil na papír. V současnosti mám na skladě pokračování obou mých hlavních sérií – té s Charlie Parkerem i té s Fastyngerem (ta ještě není dopsaná). Je teď jen na vydavateli, jestli o knížky projeví zájem.
V prvním rozhovoru pro Topzine (nebo to byla ještě Tasemnice?) jste říkal, že vám chybí finance na venkovní bazén, už jste si ho pořídil?
Ještě ne, ale z honoráře už jsem si pořídil zánovní rýč a brzy plánuju první výkop.
