ROZHOVOR: Absolventi DAMU založili soubor 11:55. Je na co se těšit

FOTO: Regulace intimity
Regulace intimity je autorský projekt zkoumající hranice důvěrnosti a soukromí. Zdroj: Tereza Bartůňková

11:55 je nově vzniklý soubor složený z absolventů DAMU katedry alternativního divadla. V loňské sezóně jste jej mohli vidět na prknech Divadla Disk v absolventských inscenacích Hodní chlapci, J. Sinclair: Umění braku on air, Pitínský slovník, Regulace intimity a Stopař. 

FOTO: Regulace intimity
Regulace intimity je autorský projekt zkoumající hranice důvěrnosti a soukromí. Zdroj: Tereza Bartůňková

Soubor se nyní stěhuje do nového kulturního centra Venuše ve Švehlovce. O tom, co bylo je a bude odpovídají herci Pavlína Skružná, Michal Bednář, Martin Dědoch a produkční Lucie Špačková.

Regulace intimity je představení, ve kterém pravdivě vypovídáte o tom, co vás štve, co milujete, čeho se bojíte, co vás dojímá, za co se stydíte, co vás mrzí a v co doufáte, přičemž zkoumáte, co s vámi emoce na jevišti dělají. Překvapilo vás při tom něco?
Michal: Šílená byla veřejná generálka nabitá emocemi. Někteří herci se při ní složili. Byl tam strašný brek.
Pavlína: Po veřejné generálce jsme nevěděli, jestli to vůbec budeme hrát, zda to budeme schopni před lidmi vyslovit.
Martin: Původně nám totiž Jiří Havelka rozdal dotazník a neřekl, že si ho budeme navzájem číst. Vlastně řekl pravý opak – že je to jen pro něj, aby se o nás něco dozvěděl. Když dotazníky přinesl na zkoušku a řekl, že si je přečteme, bylo to také hodně emotivní. Postupem času jsme však k našemu materiálu začali přistupovat víc a víc jako k textu, takže bylo dobře, že jsme dostali facku v podobě veřejné generálky. Byla mnohem těžší než následná premiéra.
Martin: A to tam bylo osm diváků.
Pavlína: Už to stačilo k tomu, aby se někteří z nás zhroutili.
Michal: Proto máme při představení u sebe kapesníčky a vody.
Pavlína: Po generálce se řeklo, že kdokoliv může kdykoliv odejít a říct stačí ve chvíli, kdy nechce mluvit dál.

Mělo to na vás terapeutické účinky?
Michal
: Vyřešili jsme si v ročníku nějaké hapry, které se za čtyři roky nastřádaly. Když se něco řekne na plnou hubu, tak se člověku uleví.
Pavlína: Někteří rodiče byli dost překvapení.
Michal: Ano, některé reprízy byly emotivní, protože tam byli konkrétní lidé, o kterých mluvíme – říkat o rodičích něco před lidmi je celkem těžké.
Pavlína: Jsou mezi námi tací, kteří za celou dobu nepozvali příbuzné.

Kdy bude repríza Regulace intimity?
Pavlína
: Hrajeme 14. září v Plzni a 29. září naposledy v Disku. Potom budeme inscenaci upravovat, protože někteří naši lidé odjíždějí na Erasmus. Obnovená premiéra pak bude 6. listopadu ve Venuši ve Švehlovce.
Martin: Bude to taková Regulace intimity číslo dvě. Některé věci, které jsme říkali, už v tu chvíli nebudou pravda, takže je budeme muset pozměnit.

Proč jste dali souboru název 11:55?
Michal
: Jsme ročník, který věci dělá opravdu za pět dvanáct.
Martin: A sedí to i početně, je nás dvanáct, z toho pět holek…

Čím ve Venuši začnete?
Pavlína
: Začneme obnovenou premiérou Hodných chlapců 4. října. Budeme je muset ještě nějak upravit v rámci prostoru.

FOTO: Michal Bednář
Michal Bednář v inscenaci Hodní chlapci inspirované románem Anthonyho Burgesse Mechanický pomeranč. Zdroj: M. Hančovský

Co prostor ve Venuši nabízí?
Lucie
: Nádherný sál Koleje Švehlovka je z dvacátých let minulého století a několik posledních let v něm vůbec nikdo nebyl. Občanské sdružení Zákulisí, které jej spravuje, se rozhodlo z něj vytvořit kulturní prostor pro současné mladé umění. Samotný prostor má svou výjimečnou atmosféru a je natolik variabilní, že tam mohou být v rezidenci tři různé soubory – 11:55, Depresivní děti toužící po penězích a Chemické divadlo.
Pavlína: Pro nás bude zkouškou přenášení inscenací z Disku, který je technicky mnohem lépe vybaven.

Budete obnovovat ještě další inscenace?
Martin
: V jednání je divadelní rozhlasová hra Umění braku on air, kterou bychom hráli v Diskafé.

FOTO: Umění braku
“Při tvoření rozhlasové hry Umění braku se z nás stali magoři, kteří chodili po obchodě, mačkali křupky a zjišťovali, že jeden kelímek od kávy z automatu zní jinak než druhý kelímek.” Zdroj: J. Hromádko

Vaším dalším zajímavým počinem je Harakykyri s podtitulem čistá improvizace. Není tedy vůbec nic, co byste si předem určili?
Pavlína
: Asi každý má v hlavě nějakou představu. Ta se ovšem během první pikovteřiny zhroutí.
Lucie: Harakykyri bude k vidění 20. září v rámci akce Zažít město jinak a to již za Venuši na Tachovském náměstí na Žižkově.

Dostane improvizace prostor i v 11:55?
Lucie
: Mluvíme o sobě jako o dvanácti individualitách a dvanácti párů očí, tak doufám, že ano.
Michal: Naše inscenace jsou nazkoušené formou řízené improvizace. Tuto disciplínu používáme k tvorbě představení a baví nás.

Co bylo pro vás největší výzvou během studia na DAMU?
Pavlína
: Zakládání souboru. Kdybychom neměli tady naší produkční Lucii Špačkovou, tak spácháme harakykyri. Zjišťujeme, že není jednoduché se prosadit ani jako individualita, ani jako soubor.
Martin: Co se týče studia, pro mě byl největší výzvou zpěv.
Michal: Pro mě tanec.
Martin: Potom ta výzva byla v Regulaci intimity, myslím, že pro každého. Ale teď je výzva, aby náš nový soubor fungoval a abychom první sezónu zvládli.

Co pro vás bylo největší obětí?
Martin
: První dva ročníky student musí obětovat svůj čas. Kromě studia se nedá dělat vůbec nic. Člověk je ve škole pondělí až pátek od osmi do osmi, před klauzurami i do desíti.
Michal: Na jiných školách je člověk o zkouškových doma a studuje, tady je to přesně naopak.

Co byl naopak největší zisk?
Martin
: Že se máme.
Pavlína: Zní to sice jako kýč, ale jaký ročník se naposledy rozhodl, že po DAMU zůstane spolu? Moc často se to nestává. Měli jsme štěstí, protože ač jsme každý jiný a lezeme si na nervy, jsme schopni spolu zůstat a fungovat. Obrovským darem byla i setkání s lidmi jako je náš vedoucí ročníku Jiří Havelka, pánové Krobot, Makoň, Solc, Hašek, Pitinský a spousta dalších.

Co jste při studiích objevili?
Martin
: Že dokážu něco zazpívat. Ale celé studium je o tom objevovat v sobě něco nového a nezaseknout se na něčem, co umím, ale pořád jít hlouběji do sebe. Zlepšovat se.
Pavlína: Překračovat bariéry, jít dál.
Michal: KALD je dobře postavený obor, člověk si může najít to, co ho zajímá. Učí tam dobří lidé. Škola je čtyřletý zážitek, který stojí za to.

Harakykyri: 20. září Tachovské náměstí
Regulace intimity: 14. září Plzeň, 29. září Disk, 6. listopad Venuše ve Švehlovce
Hodní chlapci: 4. října Venuše ve Švehlovce

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Lucie Hrochová
Autorka je redaktorkou rubriky Divadlo. Studuje gymnázium v Ledči nad Sázavou. Ve volném čase zpívá, hraje divadlo, tančí a vydala knihy Přátelství z nebes a Poznání z nebes.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*