×
TOPZINE.cz

Režisér Jan Chramosta: Sex ve filmu je naprosto v pořádku, pokud má nějaký smysl

Jan Chramosta

Mladý talentovaný režisér Jan Chramosta, který získal profesionální zkušenosti asistentskými pracemi na filmech Rafťáci, Pusinky a Kajínek, režíroval desítku krátkých filmů (např. Malá pražská víla, Kouzelný most, Dokument o hypnóze) ověnčených cenami z českých i zahraničních festivalů a také videoklipy pro skupiny Tata Bojs a Imodium, ochotně svolil k rozhovoru nejen o filmu a sexu pro rubriku Zdraví a sex!

Jan Chramosta s přítelkyní

Jak se to vlastně přihodí, že se člověk stane režisérem?

Režie je stejně jako mnoho uměleckých disciplín především o touze něco nového vytvořit. Vytváří se kus nového světa s vlastními zákony, s vlastním rytmem, zvukem, charaktery, vlastně takový paralelní vesmír, který ale zároveň něco vypovídá o světě skutečném. Režisér vzniká z touhy tvořit nové světy, vyprávět příběhy a ze schopnosti nadchnout pro tuto tvorbu další šikovné tvůrce a tvory, jako jsou herci, kameramani, střihači, hudebníci a mnoho dalších..

Na čem všem jste se již ve svém mladém životě stihl podílet?

I přesto, že jsem se již podílel na mnoha věcech, na těch opravdu důležitých se podílím až v současné době. Konečně se zúročují ta festivalová ocenění a dostávám zajímavé nabídky především jako dramaturg nebo scenárista. Režii si užívám hlavně skrze společnost Popojedem, kterou jsme si založili spolu s kameramanem Davidem Borozidisem a produkčním Jankem Cingrošem.

Natáčení videoklipu pro Tata Bojs

Díky reklamní, videoklipové a dokumentární tvorbě si můžeme dovolit ve volném čase pracovat na projektech, které jsou během na dlouhou trať a také točit ty nevýdělečné srdcovky nebo práce pro kamarády herce a hudebníky.

Myslíte si, že je u nás dost dobrých českých filmů? Které z posledních filmů českých tvůrců vás nejvíce oslovily?

Myslím, že dobrých českých filmů je hodně, možná i více než těch vyloženě slabých, ale těch výborných opravdu velmi málo. A tím výborných, myslím takových, které v sobě spojují vysokou míru originality, nápadů a zároveň jsou pro široké publikum. Co se týče porevoluční tvorby, myslím, že takových filmů vzniklo kolem deseti. Okamžitě se mi vybavují Pějme píseň dohola od Ondřeje Trojana, Akumulátor 1 od Jana Svěráka a Je třeba zabít Sekala od Vladimíra Michálka. Ale vy se ptáte na nějaké současné filmy. Tam jsou to jednoznačně Pouta od Radima Špačka, Pravidla lži od Roberta Sedláčka a Protektor od Marka Najbrta, ale to už jsem musel přemýšlet déle.

Jakou máte vy sám představu o své budoucí tvorbě?

To je těžká otázka. Ze zkušenosti můžu říct, že jsem nikdy nedokázal předpovědět, co se stane více jak půl roku dopředu. Představa o mé tvorbě v budoucnosti tedy může vycházet z pocitu z mé současné a minulé tvorby. Toužím po opravdovosti a po osobním poznání a taky se rád směju, miluju a děsím se toho, jak se lidstvo mění. A tyto své pocity budu skrze svoji tvorbu předávat dál. Jednoduše by se dalo říct, že chci tvořit pro diváky, ale ta tvorba bude vždycky . Určitě nebudu typ režiséra realizátora, který natočí něco, co mu dají k natočení, i když se tomu občas z finančních důvodů také nevyhnu, vždycky se snažím, aby v každém díle byl kus mě samotného.

Čeho byste chtěl na poli české kinematografie dosáhnout? Kam až sahají vaše ambice?

Moje ambice sahají až do těch nejvyšších výšin a tedy až k samotnému divákovi. Rád bych posunul divákovo vnímání filmu zpátky na úroveň uměleckého zážitku, aby cítil, že sleduje něco výjimečného, něco, co je krásné, pozitivní a co pomáhá, očišťuje a inspiruje. A tím rozhodně nemyslím vytvářet filmy s prvoplánovým poselstvím. Jde mi o to upoutat diváka tak, aby s tím filmem něco prožil a něco v něm zůstalo. Také bych byl rád, kdyby se lidé naučili, že umění něco stojí, a že je to tak v pořádku. Že za každou myšlenkou, každým tahem štětce, každým dobrým nápadem je mnoho práce, mnoho prožitých životních zkušeností. A režie není prací na 8 hodin denně. Když pracuji na jakémkoliv projektu, pracuji nonstop.

Miluješ mě

Miluješ mě?

Na čem momentálně pracujete nebo co připravujete, pokud to není tajné?
Především jde o nový scénář k celovečernímu filmu Tichá pošta. Je to dobrodružný film, skutečný příběh z doby protektorátu. Svědectví o neuvěřitelné statečnosti českých dětí při záchraně francouzského pilota. Pan Jiří Stránský, autor literární předlohy a první verze scénáře, mě oslovil jako spoluscenáristu právě proto, že mám s natáčením s mladými herci poměrně bohaté zkušenosti. Pokud vše půjde dobře, snad bych mohl nakonec tento scénář i režírovat, ale to je zatím ve hvězdách, zatím je to pouze u té touhy.

Dáváte přednost vlastním scénářům, nebo byste uvítal dobrý scénář z dílny někoho jiného?

I když si často scénáře píšu sám, jsem lepší dramaturg než scenárista. Když čtu cizí scénář, okamžitě vím, co funguje a co ne, a proč tomu tak je. A také vím, co a jak by se mělo změnit, aby to fungovalo. Nevím, jak to dělám, prostě mě to napadá, a proto mi také mnoho lidí dává přečíst své scénáře. Ale když sám píšu, tak tato moje vlastnost nefunguje nebo je velmi omezená a já teprve po dlouhé době zjišťuju, co je vlastně na mém vlastním scénáři dobrého a co špatného. Takže je to vždycky běh na dlouhou trať, hodně se přepisuje a velmi mě to vyčerpává. Naštěstí, moje přítelkyně je zároveň velmi citlivým posluchačem. Když ji o svých nápadech vyprávím, její pohled z pozice herečky mi při vlastní tvorbě velmi pomáhá.

Bohužel jsem zatím nepoznal scenáristu, který by byl na 100 % moje krevní skupina. Tedy poznal, ale je to slavný španělský režisér Julio Medem a scénáře píše sám pro sebe, takže na svého scenáristu stále čekám.

Natáčení videoklipu pro Imodium

Jakým tématům dáváte přednost? Sex a vztahy, životy mladých lidí, lidské osudy, tragédie či komedie? A co takhle něco nadpřirozeného?

Tady nejsem nijak vyhraněný. Točím o tom, co mě momentálně fascinuje nebo co nějak řeším. Když jsem řešil vztah se svou bývalou přítelkyní, podvědomě jsem o tom začal psát film a vznikla Malá pražská víla. Teprve po natočení jsem si uvědomil, že to bylo vlastně o mně a dost přesně to popisovalo můj život. Pak za mnou přišel můj kamarád Ondřej Pšenička a začal mi povídat, že se začal zajímat o hypnózu. Tak jsem se o ni začal zajímat také a najednou z toho byl další film.

Miluju nadpřirozeno, i když bych to spíše pojmenoval neviditelným přirozenem, a moc se těším, až o tom budu vědět tolik, abych o tom byl schopen něco natočit. Právě teď se zajímám o stav různých předmětů v průběhu času. Chodil jsem po starožitnictví, přebíral nějaké staré pohledy a začal jsem přemýšlet, kolik rukou se jich už dotýkalo, čím vším si takový pohled prošel a pak jsem došel až k představám o tom, co všechno třeba musí zakusit obličej ženy v průběhu jednoho týdne. A tak si o tom teď s přítelkyní povídáme a snad o tom v blízké době spolu natočíme i krátký film nebo videoklip…

Malá pražská víla

Jak vnímáte sex ve filmu? Myslíte si, že by mělo existovat nějaké tabu?

Sex ve filmu je stejně jako v životě naprosto v pořádku pokud má nějaký smysl. Myslím, že tabu je krásné. Umožňuje nám poznávat svět samostatně. Nelíbí se mi, že člověk v dnešní době o světě mnohé už předtím, než to sám zažije. Ono to totiž vede k tomu, že ti, kteří člověku ukazují, jak svět funguje, tím člověkem manipulují, dělají z něj svou loutku. Ono totiž odhalené tabu často nevystihuje pravou podstatu věcí a člověk, který si myslí díky obrázku nebo poučce, že něco pochopil, je často ve slepé uličce a nakonec není šťastný. Ať si tím každý projde sám, ať si lidé ten svět sami osahají. Umění by je mělo inspirovat, ne jim rozkazovat, nemělo by svět vysvětlovat, mělo by nabádat lidi k touze po poznání.

Už jste režíroval nějakou žhavou milostnou scénu, nebo je to vaše předsevzetí do nového roku?

Zatím jsem neměl důvod. Pokud se postavy z mých filmů dostaly do takové situace, nebylo to potřeba ukazovat, protože divák díky střihu pochopil, že se to stalo. Ale musím se přiznat, že v jednom krátkém filmu (Sousoší, 2010)  jsem to natočit měl a doteď mě mrzí, že jsem to nenatočil. Potřeboval jsem, aby si to hlavní hrdinové toho filmu rozdali v opilosti v tom nejhorším myslitelném stavu, ten film chtěl, aby ta scéna byla opravdu nechutná.

Sousoší

A já jsem se nakonec rozhodl, že to nenatočím, že to podržím v poetičtější rovině a teď cítím, že to nefunguje, a že to takovou ostřejší scénu chtělo. V hlavní roli byla moje dívka, takže v tom hrály roli i moje city. Netoužil jsem po tom, aby se válela po zemi někde pod mostem, zvracela a zároveň se líbala s někým jiným a já bych ještě k tomu říkal: „ Akce!“ a „Stop!“. Jsem přesvědčen, že kdybych tu scénu natočil,byl by ten film lepší.

FILMU, ZDRAVÍ A SEXU ZDAR!



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..