3 fotky 
Freebord Open Season 2011 je za námi. Sraz probíhal v pohodové náladě víkendového odpoledne. Nyní máte možnost podívat se na videa přímo z této akce a v rozhovoru s pořadateli můžete opět o trochu více nahlédnout do zatím kratičké české freebordingové historie.
Rychle a zběsile přesedlalo na jiná kola, Zdroj: youtube.com
V sobotu 7. května odpoledne se kousek za pražským Lochkovem konal sraz freebordových jezdců. Tedy lidí, kterým pro jejich oblíbené sportovní aktivity nestačí zimní sezona a sjíždí silnice na snowboardu na kolečkách. Vypravila jsem se na místo srazu, abych se na freebord podívala naživo a trochu vyzpovídala kluky z české freebordingové komunity.
Počasí se opravdu vydařilo, sešlo se asi dvacet jezdců a ostatní se postupně přidávali. Ze začátku probíhalo rozjíždění na kopci v místě srazu. Jezdce nahoru vyvážela auto-lanovka – ať už si sedli dovnitř, nebo se nechali za autem vytáhnout pomocí lana. K dispozici bylo i roztahovací lano, kterým se mohli jezdci vystřelit přímo ku skokánku. Později se jezdci přesunuli do Chuchle na další kopce.
I jako fanouška tohoto nového sportu mě velice zajímalo, jak se vlastně dostal do Čech. Zeptala jsem se tedy pořadatele akce a jednoho z provozovatelů Freebording.cz – Michala Vály.
Pohoda na silnici
Jaký máš ze srazu pocit?
Zatím je to takový pozvolný, čekáme ještě deset jezdců. Má nás být dohromady třicet, možná čtyřicet. Čekali jsme, že se přijde podívat víc veřejnosti, ale zase jsme to moc nepropagovali. Je to spíš akce pro naši komunitu, abychom si zajezdili.
Vy jste tedy začínali na skatech a snowboardech?
Já jsem jezdil 5 let na skatu, každý den na Stalinovi. Na snowboardu jezdím už od 13 let, takže jsem takovej boardovej člověk. A jakmile jsem viděl kombinaci těchto dvou sportů… Freebording mě na první pohled zaujal. Přál jsem si být jeho součástí.
Jak jste se vlastně vy dozvěděli o freebordingu?
Kámoš Lukáš mi poslal odkaz a já na to koukám s otevřenou pusou. Řekli jsme si, že je to super. Oba jezdíme na snowboardu už hrozně dlouho a freebord nás hrozně nadchl. Napadlo nás, že bychom to mohli dovážet.
Takže je nikdo kromě vás do Čech nedováží?
Volali jsme přímo do Států a já jsem je nějak ukecal, tak jsme dostali výhradní zastoupení pro Čechy a Slovensko. Od tý doby to děláme. Už tři roky. Pán říkal, že se o tom zrovna musely Čechy nějak dozvědět, protože je v té době kontaktovalo asi dvanáct lidí. Dali to teda nám a ještě jedněm. Asi rok probíhal boj, ale my jsme vyhráli. Byli jsme lepší, takže ti druzí vzdali.
Slovenská komunita je tedy taky váš projekt?
Jojo, taky. Máme na Slovensku kámoše, co nám s tím pomáhají, protože tam přece jen nedosáhneme tak dobře jako do Čech. Ale jinak to taky patří pod nás.
Jaký byl přechod na freebord, zvykl sis rychle?
Lidé, kteří jezdí jenom na snowboardu, se to naučí rychleji než ti, kteří jezdí na obojím. Člověk má skatové pohyby zažité v hlavě. Je to hodně psychické – vidí silnici a kolečka a říká si, že má jezdit jako na skatu. Ale tak to není, je to úplně jako jízda na snowboardu. Ten, kdo nemá zažitý skatový pohyb, se tedy naučí rychleji.
Obchoďák už je za rohem
A jak často stíháte jezdit?
No, teď kvůli práci často nejezdíme. Ale já bydlím na kopci, kde je jedna z nejlepších lokalit v Praze, takže já to používám jako dopravní prostředek. I na nákup a tak různě… Taky si vyjdu takhle s bandou a když je hezky, občas se domluvíme na víkend a jedeme si zajezdit někam dál. Třeba do Berouna, u Liberce jsou výborný kopce a tak… Ale hlavně jezdíme po Praze.
Dívají se na vás hodně lidi, když jezdíte?
Určitě, když jsme někde v autobuse, všichni koukají a všichni se ptají, na co jsou ta další kolečka. Nikdo to moc nechápe. Zastavují nás, koukají, protože na vázání vidí další kolečka a člověk, který to nezná, neví k čemu jsou. Vždycky je to hrozně zajímá.
Měli jste někdy problém s policií?
Jenom málo. Čuměj blbě, ale to je všechno, pokuty nám nedávají. Třeba když jsme jezdili v bandě v Bohnicích, kde zrovna policajti sídlí, jeli okolo a asi dvakrát nás vyhodili. Jednou jsme jezdili v Liberci, kde jsme něco točili na kameru a nějaká bába z baráku na nás zavolala policajty. Přijeli a my jsme je ukecali, že ještě potřebujeme natočit jeden záběr. A oni byli tak hodní, že jeden šel dolů s plácačkou, zastavil nám provoz, druhý šel nahoru, a taky nám zastavil provoz. Takže ti, co nás přijeli vyhodit, nám ještě pomohli.
Měli jste někdy nějakou nehodu?
Jo, tak odřeniny jsou běžný. Já měl třeba ze začátku naražený zápěstí, tak jsem měl ruku v sádře. Při učení je důležitý mít chrániče na zápěstí, protože člověk padá na ruce pořád. Jako když se učí na snowboardu. Ono to nebolí, ale když je to pošestý, už to bolí a je to naražený.
Jezdíte s chrániči, i když jste si už jistí?
Když jsou nějaký velký kopce, tak si chrániče vezmeme. Ne všude, ale helmu jo, ta je důležitá. Vždycky ji taky teda nemáme. Já ji spíš nemám, já ji nemám skoro nikdy, ale teď si říkám, že už taky musím začít.
Na akci byly dokonce i dvě holky! Z toho se dá lecco odvodit. Například to, že i když se freebording řadí spíše mezi nebezpečné adrenalinové sporty, musí být opravdu super. Nedovedu najít jiný důvod, proč by se ženské pokolení dobrovolně účastnilo nějakého riskantnějšího podniku. Má totiž daleko silnější pud sebezáchovy. I mě celá akce přesvědčila a jsem plně odhodlaná se někdy znovu připojit, tentokrát třeba i jako jeden z jezdců.
