5 fotek 
Literatura, hudba, procházky s průvodci, filmy z archivu, divadlo, tanec… Nejen na to a nejen milovníky Franze Kafky lákala SFK na Den otevřených dveří do svého centra v Široké ulici. Ve čtvrtek 23. září tam Společnost oslavila 20 let své existence.
Prohlídka pražské židovské čtvrti, Foto: Aneta Štefánková
A program to byl bohatý. Už v 11 hodin dopoledne se první návštěvníci mohli po stopách Kafky projít po centru Prahy. Já jsem dorazila ale až po obědě.
Útulné prostory SFK
Útulným knihkupectvím (z regálů na mě hleděly publikace nejenom Kafky, ale i Lustiga, Poláčka, Hrabala nebo Kundery) jsem nesměle prošla na dvorek, který byl po celý den centrem veškerého dění. V tu dobu zatím zel prázdnotou. Stejně jako sál, kde se od 13 hodin promítaly filmy z archivu Společnosti Franze Kafky.
…kdykoli mi snad přineslo štěstí něco jiného než psaní a to, co s ním souvisí, pak jsem právě v té chvíli vůbec nebyl schopen psát, čímž se pak všechno – sotva se to rozjelo – rázem zvrtlo, neboť touha po psaní vždycky převáží.
(Franz Kafka, Deníky)
Nejdřív to vypadalo, že v sále budeme sedět jen dvě, v průběhu promítání dokumentárního filmu Můj fotr a jeho nejoblíbenější koncentráky Josefa Lustiga (syna Arnošta Lustiga) naštěstí dorazili návštěvníci další. Na Sousto, zfilmovanou Lustigovu povídku, už nás koukalo víc.
Centrem Prahy se zuřivým reportérem
Větší zájem byl o putování s Gabrielou Kalinovou za Egonem Erwinem Kischem. „Dobrý den, je mi ctí, že vás mohu seznámit s mým oblíbeným Erwinem,“ tak paní Kalinová uvítala skupinku zhruba patnácti lidi, která ji poslušně po dvě hodiny následovala.
Kavárna Montmartre - oblíbené místo pražských bohémů, Foto: Aneta Štefánková
Zatímco jsme poslouchali veselé i smutné příhody ze života reportéra Kische, prošli jsme kolem jeho rodného domu v Melantrichově ulici a kolem škol, do kterých on spíš nechodil, než chodil. Míjeli jsme i tehdejší lokály, v nichž se vyskytovaly lehké děvy, jež Kisch navštěvoval naopak velice rád. Ale pozor, „O dívkách píše s hlubokým a lidským porozuměním,“ informuje znalkyně, která nás provedla i bludištěm pražských průchodů. Kisch je prý miloval.
Divadlo, kde i publikum je na nohách
Po centru Prahy by se dalo chodit ještě celý večer, ale program v Centru Franze Kafky byl bohatý a nikdo si nechtěl nechat ujít následující představení Kafka ALERT! skupiny profesionálních tanečníků NANOHACH.
„Není to hra, ale fragmenty inspirované Kafkovými povídkami s úryvky z jeho děl,“ informoval mě tanečník a producent souboru Jan Malík. Opravdu. Herci začínali na ulici, postupně prošli knihkupectvím, dvorkem a vystoupení ukončili s Kafkovými podobizny na obličeji v sále. Diváci, kterých v tu dobu byla už pěkná řádka, je všemi prostory (pravda trochu s podivem) pomalu následovali.
Veselá kopa Franz Kafka
A co by to bylo za oslavy, kdyby se z Kafky nečetlo? Knihy povídek se chopil herec Jan Slovák z divadla Sklep. Během čtení se ukázalo, že znalcem a milovníkem Kafky není jenom on a ředitelka Společnosti Markéta Mališová. Do diskuzí, které následovaly prakticky po každé přečtené povídce, se zapojily především starší dámy, které se zaujetím hltaly každé Slovákovo slovo. Byla to příjemně strávená hodina, která by i nečtenáře přinutila přečíst si z Kafky alespoň stránku.
„Kafka je pro mě nekonečný příběh čtení. Když ho čtete, neustále v něm nacházíte něco nového. Každý v něm najde kus svého příběhu. Jak už jsem kdysi řekla, čím víc Kafku čtete, tím ho víc milujete.“
(Markéta Mališová, ředitelka SFK)
Jana Slováka, interpreta Kafky, jsem se ptala, jak vnímá osobu spisovatele. „Ke Kafkovi jsem se po letech vrátil díky představení Piš, Kafka, piš, které podnítila Markéta Mališová. Před tím jsem znal jenom hity jako Proměnu a Zámek. Díky Markétě jsem zjistil, že Kafka má i texty, ze kterých vyplývá, že byl veselá kopa.“
Pražskými uličkami a průchody, jak to měl E.E. Kisch rád, Foto: Aneta Štefánková
Slovák i Mališová se shodli, že lidé Kafku vnímají jen jako komplikovaného člověka. Že to není úplná pravda se Společnost snaží pomocí různých akcí rozšířit mezi širší veřejnost.
Večerní oslavy
Před hlavním vrcholem večera v sále Centra Franze Kafky vystoupil Jiří Stivín s kytaristou Rudolfem Daškem. Přítomní, teď převážně se sklenkou vína v ruce, si jejich jazzové hraní neskrývaně užívali. Stivín ve své typické čapce se mi po hraní svěřil, že Kafku skoro celého přečetl za mlada. A také prozradil, že nyní má rozečtený Irvingův román Svět podle Garpa.
Pravý čas na upřímné gratulace k narozeninám Společnosti přišel s osmou hodinou večerní. Slova se ujal Vladimír Železný, který je místopředsedou této instituce. Vzpomínal na začátky a vyzdvihl jména jako Eduard Goldstücker, Zdeněk Urbánek, Marta Železná (dnes Davouze), bez kterých by Společnost nevznikla. Poděkoval samozřejmě současné ředitelce Markétě Mališové, předsedovi Kurtu Krolopovi a dalším členům vedení SFK, jimiž jsou například Josef Čermák nebo Viola Fischerová.
Společnost Franze Kafky vznikla v roce 1990. Dnes má kolem tisíce členů z 23 zemí světa. Mezi nejvýznamnější zahraniční členy patří Günter Grass nebo izraelský spisovatel Amos Oz. Z českých je to pak například Ivan Klíma, Petr Pikhart, Milan Uhde či Ilja Hurník. Společnost pořádá literární večery, besedy, přednášky a semináře, vlastní Nakladatelství Franze Kafky a vyhlašuje mezinárodní literární cenu Cenu Franze Kafky a Cenu Maxe Broda. Její ředitelkou je Markéta Mališová.
