2 fotky 
Hra Red Dragon, která byla poprvé spuštěna v roce 1998, je zasazena do fantasy prostředí. Každý hráč si na začátku vybere jednu z deseti ras. Můžete být pánem lidí, elfů, hobitů, trpaslíků, skřetů, džinů, nekromantů, br-oughů, obů nebo entů. Úkolem je starat se o vlastní území, rozšiřovat ho, stavět budovy, vyrábět zlato a jiné suroviny, rekrutovat armádu či sesílat na nepřítele kouzla.
Hráči se pak společně sdružují do aliancí, které mohou mít až dvanáct členů. Zvolí si svého imperátora a vojevůdce, kteří pak alianci vedou ve válkách proti nepřátelským aliancím. Nechybí různé druhy vojenských jednotek, ale také kouzla z pěti magických knih, či zákeřné zlodějské akce. Ty si hráči vybírají při registraci. Protože má každá rasa bonus či postih na něco jiného, ne všechny rasy jsou vhodné pro magii.
Red Dragon je tahovou hrou. Kdo si ji zkusí, možná se bude divit, že všechny lidi přidělil kam chtěl, postavil budovy, ale několik hodin se nic neděje. Je totiž potřeba kliknout na rotující tlačítko pod menu vlevo. Uprostřed stránky se vám pak změní počet tahů například z 1/15 na 2/15 a tak dál. Tahy představují měsíce z roku. Každá rasa jich má opět jiné množství. Rok se dá také zvýšit postavením speciálních budov Palác času a Věž času.
Chcete mít vlastní armádu, zloděje, mágy a postavit Palác Posledního soudu?
Svou úlohu ve hře také sehrává diplomacie. Aliance mezi sebou mohou totiž mohou uzavírat spojenectví či protektoráty. Herní věk, který trvá většinou čtyři (reálné) měsíce, je zakončen
stavbou Paláce Posledního soudu neboli PPSkou. Tu podle současných pravidel může zakončit klan aliancí. Čili v podstatě všichni, pokud se dají do jednoho klanu. Což považuji za velkou slabinu hry. Všichni, kdo se pustí do hraní Red Dragonu chtějí být nejlepší, ale ve skutečnosti může hru vyhrát i nejhorší, pokud přemluví dostatečné množství kamarádů.
Tím jsme u jádra problému. Red Dragon je hra, která dlouhodobě nepřitahuje nové hráče. Pravděpodobně je to grafikou, která za 10 let neprošla téměř žádným vývojem, a přílišnou složitostí, ve které se nováček těžko zorientuje bez cizí pomoci. Téměř všichni, co hrají Red Dragon, ho hrají několik (reálných) let. Pak je těžké jako nováček přijít a začlenit se do hry bez spojenectví a známostí. Je pro něj těžké si hru osahat, naučit se starat o svůj gubernát v míru, pak ve válce, natož zajistit si podporu desítek aliancí pro stavbu Paláce Posledního soudu.
Noví hráči nepřicházejí a starší odcházejí, protože po několika letech přijdou na to, že válčí pořád
proti těm samým lidem. Pak přijde nějaká změna, která je sice oživením pro dlouholeté hráče, ale pro nováčka další zbytečná komplikace. Za tu považuji v Red Dragonu i Oborové budovy, které byly do hry přidány, aby oživily hru, ale nováček je úplně dole pod všemi Speciálními budovami těžko hledá.
Nedostatek nových hráčů se také podepsal na úrovni herních fór. Když hra běžela několik let, hráči se dokázali vcítit do role skutečných imperátorů a králů. Podle toho se také oslovovali na fórech. V dnešní době i Imperátorské fórum připomíná spíše chat hádajících se dětí.
Složitost hry je ale také určitým pozitivem – nehraje ji totiž každý. Komunita Red Dragonu se schází na srazech, a z internetových kamarádů se stávají kamarádi i v reálném životě. Pokusíte se zapsat do Knihy cti legendárního Red Dragonu?
www.reddragon.cz
