5 fotek 
Italský rocker Zucchero se 21. září v Praze objevil jako blesk z čistého nebe. Přijel, nechal si udělat masáž a jen jakoby náhodou zazpíval pro pár svých českých fanoušků v divadle Hybernia.
Zucchero v Divadle Hybernia, Foto: Radek Adámek, Topzine.cz
Italská rocková hvězda se opět vrátila do Prahy. Zucchero se rozhodl, že do programu svého turné zahrne také Českou republiku. Pro naše publikum ale přichystal pouze jediný koncert, který se konal 21. září v Divadle Hybernia.
Dveře hybernského divadla se měly všem fanouškům italské hudby otevřít již v půl osmé. Kdo ale přišel v tento čas, byl nemile překvapen. U vchodu totiž visela malá nenápadná cedulka s nápisem: Koncert z logistických důvodů posunut na půl devátou. Velmi nepříjemný začátek večera.
Posunutí začátku koncertu publikum rozladilo
Lidé tvořili chumly před divadlem a vznikaly nejrůznější debaty a plány, jak nově získanou hodinu času vhodně zaplnit nějakou aktivitou. Nezbývalo, než se poohlédnout po nejbližší zmrzlině, která by uklidnila moje pracující nervy.
Čtěte také: Comeback Kelly Family? Elfenthal naladili Prahu na vlnu rockové opery
Druhý pokus o vniknutí do divadelního prostoru už byl ale naštěstí úspěšný. Návštěvníci zaujali svá místa a poněkud rozladěni čekali, co bude následovat. Z diváků se vytvořily dva tábory – jeden těšící se na italského zpěváka, druhý nenávistně pohlížející na již hodinu prázdné pódium.
Zucchero
A poté se rozsvítila červená světla, objevil se dým a na jevišti se zjevilo jedenáct muzikantů. Za nimi kráčel Zucchero, který s ladností a grácií usedl do svého červenozlatého křesla. Rozezněly se první tóny, Zucchero dal prostor svému zastřenému hlasu a vše bylo rázem odpuštěno. Jako by nikdo nečekal o hodinu déle. Náhle se na tvářích objevily úsměvy a v očích rockerské jiskřičky.
Zucchero zahájil koncert několika novějšími skladbami, které dostaly své místo na albu Chocabeck. První část koncertu tedy byla jakousi poctou pro všechny, kteří na desce spolupracovali. Ze začátku zaznělo několik pomalejších skladeb, ve kterých měl Zucchero dostatek prostoru, aby představil svůj nádherný hlas a jeho nezaměnitelnou barvu. Zastřený, nakřáplý, mužný. Lze mu přiřadit mnoho přívlastků. Jisté však je, že, kdo ho jednou uslyší, nezapomene.
Po baladách, které odehnaly negativní myšlenky a přinesly uvolnění, přišly také rychlejší věci. V nich se skrývala neuvěřitelná dávka energie. Okamžitě se ozvalo ohlušující tleskání podporující rytmus. Zucchero rozzářil svůj obličej a poprvé za celý večer promluvil. Z jeho úst vyšlo jen anglické: „Stand up!“ A jako by tahle věta byla zaklínadlem, drtivá většina přítomných se zvedla z pohodlných křesílek a rozvlnila svá těla.
Zucchero s kapelou
Potlesk, podupávání a zpěv posluchačů v dálce zněly jako skupina vojáků táhnoucích do bitvy. Divadlo se proměnilo na dechberoucí oltář svědčící o síle okamžiku.
Atmosféra byla výborná jak mezi lidmi, tak i mezi muzikanty. Ti na pódiu vytvářeli nejrůznější taneční kreace a hudbu si očividně užívali. Dokázali velmi hladce přenést dobrou náladu a potěšení z hudby také do srdcí posluchačů.
Zucchero ve svém křesle
Jak již bylo zmíněno, Zucchera doprovázelo jedenáct muzikantů. Počet nástrojů, které ovládali, byl ale mnohem vyšší. Bylo možné zaslechnout tóny od pikoly, přes foukací harmoniku, lesní roh, saxofon až k violoncellu. Hlavní slovo ale měly samozřejmě kytary. Kromě té Zuccherovy vynikala kytara, jejímž strunám vládla jediná žena v kapele. Její sóla byla úžasně procítěná. Jemná a tvrdá zároveň. Navíc kytaristka zpívala vokály. Její hlas byl vysoký, ostrý a skvěle ladil s tím Zuccherovým.
Nutno zmínit také smyčce. Dvoje housle a violoncello Zuccherovu hudbu dokázaly zjemnit a působily jako pohlazení na duši. Všechny nástroje vytvářely okouzlující zvuky, jejichž směs přiváděla publikum do euforie.
Zucchero zazpíval i své nestárnoucí hity
Italský rocker v druhé polovině večera zařadil na svůj playlist také starší hity. Většinou se jednalo o našlapané věci, které publikum udržovaly ve skvělé náladě. Za všechny mohu jmenovat Baila morena.
Hybernia vřela a já jsem začala něco postrádat. Po nějaké době bylo jasné co. Zucchero se svým publikem vůbec nemluvil. Pronesl jen pár vět, ale neuváděl si žádné písničky, nepovídal o sobě, ani o nikom z kapely. Několik anglických slov by koncert povzneslo ještě o malý kousek výš.
Ani na přídavku italský zpěvák nešetřil. Vybral tři skladby, které byly tím nejlepším možným rozloučením. Mou pozornost nejvíce zaujal duet, jež Zucchero nazpíval s Lucianem Pavarottim. Lucianův hlas byl puštěn odkudsi shůry, ale jeho síla byla nepopsatelná. Každý tón hřměl malým sálem a svíral srdce. Zucchero neustále pozvedal oči i ruce směrem vzhůru, k hlasu, který nikdy nebude mít konkurenci. Skladba Miserere byla zážitkem, na který žádná hudební duše jen tak nezapomene.
Zucchero na závěr ještě představil celou kapelu a poté se již odebral směrem ke svému hotelu. Hned druhý den ho totiž čekalo publikum v Lucembursku. A posluchačům nezbývalo nic jiného než se plní zážitků vydat do pražských ulic.
Zucchero – Chocabeck tour
21. září 2011
Divadlo Hybernia, PrahaDélka koncertu: téměř dvě hodiny
+ skvělý zvuk
+ nástrojová pestrost
+ atmosféra– odložení začátku koncertu o hodinu
– Zuccherova mlčenlivostHodnocení: 85 %
