RECENZE: Zámek v HaDivadle útočí na diváky. Kafka má pořád co říct

FOTO: Zámek
XX Valůšek jako K. Zdroj: MARTIN ZEMAN DAtelier.cz

V brněnském HaDivadle uvedli inscenaci na motivy Zámku od Franze Kafky v podobě scénického experimentu, který má reflektovat stav dnešní společnosti a konfrontovat diváka s otázkami týkajícími se lidské existence i jeho osobního života.

FOTO: Zámek
Jiří M. Valůšek jako K. Zdroj: MARTIN ZEMAN DAtelier.cz

Premiéra se v HaDivadle odehrála 9. září. Zámek měl být uveden již v květnu minulou sezónu, musel však být odložen z důvodu zdravotního úrazu jedné z hereček. A na představení se rozhodně vyplatilo počkat. Neobvyklá ale efektní a vkusná forma inscenace se snoubí s dystopickou atmosférou Kafkova díla, stejně jako s talentem a smyslem pro humor režiséra Ivana Buraje.

Nedokončený román Franza Kafky Zámek bývá označován za jedno z nejlepších děl tohoto českoněmeckého spisovatele. Běžným výkladem díla je boj jedince s krutou a nesmyslnou byrokracií.

V HaDivadle však Kafkův román dávají do souvislosti s moderní společností. Celému nejasnému příběhu, který je hodnotný spíše pro svou atmosféru a filozofický přesah než dějovou linku, dodávají nový rozměr. A stejně jako knižní předloha, i představení Zámku se dá interpretovat mnoha způsoby a je jen na divákovi, jak jej přijme a do jaké míry se jím nechá zasáhnout a poznamenat.

V Zámku nenajdete žádný záchytný bod – těžko se ztotožníte s nějakou postavou nebo budete chápat, co se zrovna na scéně děje. Celou dobu se divák pohybuje ve stejné nejistotě, v jaké je K., jedna z hlavních postav románu, a pociťuje stejný strach a zmar.

Lidská existence v tomto světě postrádá smysl a osud člověka je ovlivňován nepojmenovatelnými autoritami. Vztahy jsou vyhrocené a pomíjivé – jedinec zde nenachází oporu a zůstává sám v šedé nicotě.

Tvůrci inscenace zkombinovali nadčasový námět s moderními postupy, čímž vytvořili esteticky podmanivý a velmi úderný kaleidoskop až lyrických scén, které se střídaly s emocionálně vyhrocenými.

FOTO: Zámek
Sára Venclovská a Miroslav Kumhala v inscenaci Zámek.

Scénu vytvořila dvojice Lenka Jabůrková a Jana Boháčková, která si daly záležet na nesourodém, nečistém prostředí vesnice. Většina kostýmů vypadá jako oblečení, které herci nosí v běžném životě, jehož přirozenost vytvářela s celkovou křečovitou stylizací zajímavý kontrast.

Dramaturgyně Dagmar Radová a Ivan Buraj se rozhodli upravit samotné repliky do dnešního jazyka pro přímočařejší oslovení diváků a tyto změny fungují. Nenásilná modernizace snad nemůže vadit ani konzervativním divákům – její celkové vyznění je natolik silné a působivé.

Mezi zajímavé momenty představení patří scény, ve kterých herci odejdou z jeviště do zákulisí, například šaten nebo kanceláří, kde je snímá kamera a obraz se promítá divákům. Dostaneme se tak do zákulisí divadla, které v kontextu hry vždy znamená místa blíž mysterióznímu zámku a jádru byrokratického světa.

V rámci tohoto promítání ze zákulisí je divák svědkem snad nejvtipnější scény celého představení – K.-ovo setkání s cynickou ráznou starostkou (Marie Ludvíková). Vzhledem k celkovému pesimismu románu je komičnost těchto scén překvapivá, ale zároveň přidává na účinku katarze, kterou představení nabízí.

Hlavní postavu K. ztvárnil Jiří M. Valůšek, jehož charisma a specifický projev utváří ucelený charakter K., který v knize není tak snadno rozpoznatelný. Ať už K. prochází kteroukoliv ze svých proměn a čelí jakékoliv situaci, Valůškův výkon je dynamický a jednoznačně nejvýraznější.

Mezi další z výjimečných hereckých výkonů patří Frída Kamily Valůškové, která střídá hysterii s apatií a její herecký dialog s Valůškem utváří velkou část celé inscenace. Silný dojem zanechá i Simona Peková v roli Hostinské.

Představení má téměř tři hodiny a celkově je velmi rozvleklé, ale přesto zvládá úderně zkoncentrovat myšlenky, na jejichž popis by bylo třeba mnohem déle. Neustálý tlak na diváka a jeho kompromitace nenechává chladným, což umocňuje prudké střídání emocí výstup za výstupem.

Zámek není epické představení, které by šlo racionálně zpracovat a posoudit – je to provokace a zároveň útěcha pro všechny z nás.

Zámek (záře integrace), HaDivadlo, režie: Ivan Buraj, dramaturgie: Dagmar Radová, výprava: Lenka Jabůrková, Jana Boháčková, v hlavních rolích: Jiří M. Valůšek, Kamila Valůšková, Simona Peková, Jan Lepšík, Jan Grundman

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Tereza Turzíková
Autorka je redaktorkou rubriky Literatura magazínu TOPZINE.cz. Studuje jazykové gymnázium a věnuje se filmové tvorbě a výtvarnému umění. Mezi její záliby patří hudba a divadlo.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*