5 fotek 
Od čtvrtka 16. února lze v Konírně staroměstského paláce Kinských shlédnout výstavu věnovanou tvorbě Františka Kavána, malíře a básníka ovlivněného Antonínem Chittusim a zmarem dekadence.
František Kaván, malíř, překladatel a básník, narozen 10. září 1866 ve Víchově Lhotě. Mezi lety 1889 – 1896 studoval na pražské Akademii pod vedením Julia Mařáka. Jeho tvorba se setkala s nepochopením, přijat byl však u dekadentních umělců kolem časopisu Moderní revue. Stal se členem Umělecké besedy či SVU Mánes. Umírá 16. prosince 1942.
Výstavou, jejíž díla působí občas lehce ponurým dojmem, který jim však ani v nejmenším neodepírá působivost a vliv na imaginaci, procházejí jako červená nit dva motivy. Motiv vrby a motiv hřbitovních křížů. Kresby vyvolávají otázky po smyslu existence, ale také navozují klid. Zdůrazňují pomíjivost života a mrazí zlověstnou křehkostí.
Kavánova dekadentní tvorba
Zoufalství (1899), kresba reagující na mezinárodní uměleckou scénu. Potemnělá krajina s řadou ořezaných stromů, vrb. Stromy připravené o své větve jsou mrzačeny, avšak zároveň mají šanci znovu růst. Samo Zoufalství má pak být paralelou k patrně nejznámějšímu Munchovu obrazu Výkřik.
Kavánovy krajiny vyvolávají úzkost i klid smíření. F. K. Tání (1899) Zdroj: Národní galerie
Krajina s přihlížející ženou v černém, která působí jako přízrak. Divák Chátrání (1896) ani nespatří její tvář, postava je celá zahalena a přesto nepůsobí nepatřičným dojem, je součástí krajiny. Krajina však zůstane, přečká léta, žena ne. Pomíjivost života? Před návštěvníkem a jeho obrazotvorností se otevírá více dveří.
Výrazným prvkem je přítomnost křížů. Milosrdenství (1895 – 6) a jeho tichá řada křížů uprostřed krajiny. Pomník existenci, memento mori. I hřbitovní náhrobky na dalších kresbách vyvolávají pocit zmaru, sugestivně připomínají blízkost smrti. Kavánova Bludička (1897) pak, již bez křížů, láká do močálu.
Na konci všeho už zůstane jen ticho. F. K. Milosrdenství (1895-6)
Na výstavě se ovšem objeví i díla umělců, jejichž tvorba měla na Františka Kavána vliv. Lze spatřit jednu z potemnělých krajin Antonína Chittusiho (1847 – 1891), práce básníka Karla Hlaváčka (1874 – 1898) či Kavánova spolužáka Jaroslava Panuška (1872 – 1958).
Poznávací test i drobný nedostatek
Ve vstupních prostorách přivítají návštěvníka nejen informační tabule s životopisnými daty umělce, ale taktéž test. Poznáte díla umělců přelomu 19. a 20. století? Otočné tabule skrývají tvorbu Josefa Váchala či Jana Zrzavého. Pokud máte odvahu, zkuste to. Osobně jsem dopadla bídně.
Na Kavánovu tvorbu působí básníci. Tisková zpráva k výstavě deklaruje snahu spojit „vzájemný vliv literatury a výtvarného umění“. Je pravdou, že prostory výstavy doplňují citace básnické tvorby, nicméně k veršům není nic bližšího uvedeno. Má být snad autorem sám Kaván? Pokud ano, bylo by vhodné uvést alespoň název básně či sbírky, rok jsem ochotna oželet. Ovšem stejně tak se může jednat například o básně Karla Hlaváčka.
Kavánovi byla inspirací i básnická díla, zde tvorba K. Hlaváčka. F. K. Mdlý večer, měsíc stonavý
Výstava František Kaván: symbolistní, dekadentní je nepochybně cenným kouskem skládačky ke Kavánově celoživotní tvorbě. Některá zde prezentovaná díla působí dojmem úzkostného výkřiku, jiná vám přinesou klid. Avšak má cenu palác Kinských navštívit?
Řekneme si – krajina, co na ní může být? Krajinek a krajin jsou tisíce, díváme se a najednou zjistíme, že vlastně nevidíme nic. Komorní prostor této výstavy vás však nezahltí a díky tomu můžeme zahlédnout všední nevšednost a opuštěnou krásu Kavánových krajin.
František Kaván: Symbolistní, dekadentní
Datum konání: 17. 2. 2012 – 13. 5. 2012
Kurátorka: Zuzana NovotnáVstupné: 50 Kč / 30 Kč
Otevírací doba: denně mimo pondělí od 10 – 17 hodin
Hodnocení: 4 ****
