5 fotek 
Městské divadlo Brno uvedlo hru Výkřiky do tmy Andrewa Bovella. Psychologické drama zaujalo především originálním scénickým ztvárněním. Tříhodinová délka představení spíše ublížila.
Záletné manželky Markéta Sedláčková a Pavla Vitázková Zdroj: mdb.cz
Režii inscenace Výkřiky do tmy na sebe převzal samotný ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša, což svědčí o výjimečnosti představení. Podtitul „psychologický thriller o sexu, lžích a tajnostech“ sliboval vzrušení a napětí. To se splnilo bez výjimky, s nádavkem věrohodných hereckých výkonů a originálně vyřešené scény.
Mimo jevištní realitu
Jednoduché dekorace oživila zajímavá zrcadlová jevištní konstrukce (na svědomí ji má scénograf Jaroslav Milfajt). V průběhu představení se stěna odkrývala a významná část hry se odehrávala mimo jeviště na této konstrukci, což zajímavě oživilo celou inscenaci.
Představení samozřejmě stojí a padá na důmyslně propracovaném scénáři. Andrew Bovell vytvořil hru, která se jeví být mozaikou různých vzájemně nepropojených životních příběhů. Ve skutečnosti se však jedná o promyšlený záměr a příběhy spolu souvisejí více, než se zdá.
Zmatené jazyky Andrewa Bovella
Andrew Bovell je jeden z nejúspěšnějších současných australských dramatiků. Napsal již 17 divadelních her. Mezi jeho nejznámější dílo patří hra Zmatení jazyků. V Česku jste měli možnost vidět ji například v Divadle ABC nebo v ústeckém Činoherním studiu. V nejnovějším překladu pro repertoár Městského divadla Brno byla přejmenována na Výkřiky do tmy. Dočkala se také filmového zpracování, tentokrát pod názvem Lantana. Představte si krásnou exotickou rostlinu s pestrobarevnými květy, lantanu. Líbí se vám? Přijděte blíže. A teď ještě blíže. Jste uvnitř. Ale rostlina je jedovatá, nebezpečná. Něco jako mezilidské vztahy.
V představení se objevují závažná témata partnerské nevěry, krize středního věku a různých morálních selhání. Přesto však došlo i na vtip a nadsázku, zejména ze strany skvělého Petra Štěpána v roli Leona – nevěrného manžela a policisty. V dalších rolích se objevila například Pavla Vitázková, Viktor Skála nebo Markéta Sedláčková.
Hra je mozaikou různých životních příběhů a selhání
Dva nevěrné manželské páry, muž obviněný ze zločinu, labilní psycholožka, její nevěrný manžel, mladá krásná pacientka a osamělý muž, kdysi snoubenec této ženy. Těchto devět postav postupně spřádá nitky vlastního zkaženého života, které se postupně propletou do sítě plné chyb, nevěry, lží, tajností a nedostatku lásky.
Podívejte se na další recenze: Zvoník u matky boží není jen černobílé klišé
Představení je postavené na konfrontaci odlišných úhlů pohledu, paralelně se odehrávajících liniích příběhů a zdvojených dialozích. Hra s jazykem a významy prostupuje celou inscenaci, bohužel se však odráží i na výkonech herců. Ti se musí soustředit nejen na svůj text, ale musí detailně znát i text ostatních herců na place.
Složitost scénáře tak vede k tomu, že soulad propojených dialogů není vždy dokonalý a do pozadí odsouvá dramatický výkon. Například zdvojená facka jako reakce na odhalenou nevěru postrádala jakékoliv emoce, právě v důsledku snahy o co největší synchronizaci.
Manželská krize v podání Markéty Sedláčkové a Viktora Skály
V závěru se nitky životních příběhů propletou a odkryjí všechny skryté významy a souvislosti. Promyšlený scénář se snaží udržet diváka v napjatém očekávání až do samotného konce. Udržet pozornost však bylo vzhledem k tříhodinové délce představení poměrně složité. Poslední půlhodinu se obecenstvem začal nést nedočkavý šum, což se v závěru projevilo na unaveném potlesku.
Očima Veroniky Sladovníkové: Začátek je poměrně zdlouhavý, text je náročný a herci jej z počátku jen odříkávají. Jakoby se snad měli prokousat začátkem a následně začít hrát. Pak se ale představení rozjíždí, je vtipné a herci předvádějí neuvěřitelné výkony. Za obdiv stojí scénografie Jaroslava Milfajta, který dokazál i čtyři různá prostředí, od policie až po psychiatra, zajímavě vtěsnat na jednu scénu. Kostýmy Andrey Kučerové také dokázaly vystihnout charakter postav a jejich životní styl. Povolaní hru uchopili opravdu bezchybně.
Hodnocení: 4****
Celkově hodnotím představení jako zajímavý experiment. Oceňuji herecké výkony vzhledem k náročnosti scénáře. Nutno říct, že zmíněné výtky měly na věrohodnost herců jen minimální vliv.
Výkřiky do tmy sdružují téma kriminální zápletky a milostných vztahů, což je kombinace, která na divadle zabírá. Výsledný dojem tak kazila jen tříhodinová délka, která u představení postaveného na jazyku a dialozích byla pro mnohé únavná.
Výkřiky do tmy
Kde: Městské divadlo Brno
Autor: Andrew Bovell
Režie: Stanislav Moša
Hrají: Petr Štěpán, Pavla Vitázková, Markéta Sedláčková, Viktor Skála, Lenka Janíková, Eva Ventrubová, Tomáš Sagher, Robert Jícha, Martin Havelka
Hodnocení: 4****
