Městské divadlo Brno uvedlo hru Výkřiky do tmy Andrewa Bovella. Psychologické drama zaujalo především originálním scénickým ztvárněním. Tříhodinová délka představení spíše ublížila.
Režii inscenace Výkřiky do tmy na sebe převzal samotný ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša, což svědčí o výjimečnosti představení. Podtitul „psychologický thriller o sexu, lžích a tajnostech“ sliboval vzrušení a napětí. To se splnilo bez výjimky, s nádavkem věrohodných hereckých výkonů a originálně vyřešené scény.
Mimo jevištní realitu
Jednoduché dekorace oživila zajímavá zrcadlová jevištní konstrukce (na svědomí ji má scénograf Jaroslav Milfajt). V průběhu představení se stěna odkrývala a významná část hry se odehrávala mimo jeviště na této konstrukci, což zajímavě oživilo celou inscenaci.
Představení samozřejmě stojí a padá na důmyslně propracovaném scénáři. Andrew Bovell vytvořil hru, která se jeví být mozaikou různých vzájemně nepropojených životních příběhů. Ve skutečnosti se však jedná o promyšlený záměr a příběhy spolu souvisejí více, než se zdá.
Zmatené jazyky Andrewa Bovella
Andrew Bovell je jeden z nejúspěšnějších současných australských dramatiků. Napsal již 17 divadelních her. Mezi jeho nejznámější dílo patří hra Zmatení jazyků. V Česku jste měli možnost vidět ji například v Divadle ABC nebo v ústeckém Činoherním studiu. V nejnovějším překladu pro repertoár Městského divadla Brno byla přejmenována na Výkřiky do tmy. Dočkala se také filmového zpracování, tentokrát pod názvem Lantana. Představte si krásnou exotickou rostlinu s pestrobarevnými květy, lantanu. Líbí se vám? Přijděte blíže. A teď ještě blíže. Jste uvnitř. Ale rostlina je jedovatá, nebezpečná. Něco jako mezilidské vztahy.
V představení se objevují závažná témata partnerské nevěry, krize středního věku a různých morálních selhání. Přesto však došlo i na vtip a nadsázku, zejména ze strany skvělého Petra Štěpána v roli Leona – nevěrného manžela a policisty. V dalších rolích se objevila například Pavla Vitázková, Viktor Skála nebo Markéta Sedláčková.
Dva nevěrné manželské páry, muž obviněný ze zločinu, labilní psycholožka, její nevěrný manžel, mladá krásná pacientka a osamělý muž, kdysi snoubenec této ženy. Těchto devět postav postupně spřádá nitky vlastního zkaženého života, které se postupně propletou do sítě plné chyb, nevěry, lží, tajností a nedostatku lásky.
Podívejte se na další recenze: Zvoník u matky boží není jen černobílé klišé
Představení je postavené na konfrontaci odlišných úhlů pohledu, paralelně se odehrávajících liniích příběhů a zdvojených dialozích. Hra s jazykem a významy prostupuje celou inscenaci, bohužel se však odráží i na výkonech herců. Ti se musí soustředit nejen na svůj text, ale musí detailně znát i text ostatních herců na place.
Složitost scénáře tak vede k tomu, že soulad propojených dialogů není vždy dokonalý a do pozadí odsouvá dramatický výkon. Například zdvojená facka jako reakce na odhalenou nevěru postrádala jakékoliv emoce, právě v důsledku snahy o co největší synchronizaci.
V závěru se nitky životních příběhů propletou a odkryjí všechny skryté významy a souvislosti. Promyšlený scénář se snaží udržet diváka v napjatém očekávání až do samotného konce. Udržet pozornost však bylo vzhledem k tříhodinové délce představení poměrně složité. Poslední půlhodinu se obecenstvem začal nést nedočkavý šum, což se v závěru projevilo na unaveném potlesku.
Očima Veroniky Sladovníkové: Začátek je poměrně zdlouhavý, text je náročný a herci jej z počátku jen odříkávají. Jakoby se snad měli prokousat začátkem a následně začít hrát. Pak se ale představení rozjíždí, je vtipné a herci předvádějí neuvěřitelné výkony. Za obdiv stojí scénografie Jaroslava Milfajta, který dokazál i čtyři různá prostředí, od policie až po psychiatra, zajímavě vtěsnat na jednu scénu. Kostýmy Andrey Kučerové také dokázaly vystihnout charakter postav a jejich životní styl. Povolaní hru uchopili opravdu bezchybně.
Hodnocení: 4****
Celkově hodnotím představení jako zajímavý experiment. Oceňuji herecké výkony vzhledem k náročnosti scénáře. Nutno říct, že zmíněné výtky měly na věrohodnost herců jen minimální vliv.
Výkřiky do tmy sdružují téma kriminální zápletky a milostných vztahů, což je kombinace, která na divadle zabírá. Výsledný dojem tak kazila jen tříhodinová délka, která u představení postaveného na jazyku a dialozích byla pro mnohé únavná.
Výkřiky do tmy
Kde: Městské divadlo Brno
Autor: Andrew Bovell
Režie: Stanislav Moša
Hrají: Petr Štěpán, Pavla Vitázková, Markéta Sedláčková, Viktor Skála, Lenka Janíková, Eva Ventrubová, Tomáš Sagher, Robert Jícha, Martin Havelka
Hodnocení: 4****
Napište komentář