RECENZE: Vražedný pátek klade spoustu otázek. Diváka emocionálně ždímá

FOTO: Vražedný pátek v Divadle v Řeznické
Stanislav Zindulka v roli Žida Freitaga exceluje. Zdroj: Divadlo v Řeznické

Režisér, výtvarník a herec Jakub Zindulka vytvořil inscenaci vskutku brilantní. Velký podíl na úspěchu Vražedného pátku mají bezesporu také jeho otec Stanislav Zindulka, který ztvárňuje rabína Freitaga, a autor divadelní předlohy Benjamin Kuras, jehož text se vyznačuje břitkým, ironickým humorem.

FOTO: Vražedný pátek v Divadle v Řeznické
Stanislav Zindulka v roli Žida Freitaga exceluje. Zdroj: Divadlo v Řeznické

Suchý anglický humor nefiguruje v inscenaci jen pro pobavení. Napomáhá jak postavám, tak i divákům vyrovnat se s nesnesitelnou tíhou minulosti. S tíhou, již už dál nemůže snášet hlavní postava Vražedného pátku Solomon Freitag.

Inscenace Vražedný pátek otevírá i po více než 60 letech citlivé téma holocaustu. Klade spoustu otázek, ať už explicitně, nebo zde spíše implicitně obsažených v textu.

Kam až sahají hranice individuální viny? Kde začíná vina kolektivní? Jak se vyrovnat s minulostí? Jak udržet paměť, když přímých účastníků tragických událostí stále ubývá? Může umění nahradit autentickou zkušenost? Jsme schopni přijímat lidské příběhy, které se skládají z dnes již diametrálně odlišných a pevně zaškatulkovaných rolí a stereotypů? Máme právo soudit?

FOTO: Vražedný pátek v Divadle v Řeznické
Spolupráce otce a syna Zindulkových vyšla lépe než na jedničku.

Otázek je mnoho, v inscenaci také zazní: „Hlavně nepřestávejte klást otázky.“ Odpovědí se však divákovi nedostává. Z inscenace tryská nutkavá potřeba člověka sdílet svůj osud s ostatními a dobrat se vlastní minulosti, přestože se jedná o bolestivou cestu.

Dosažení skutečného terapeutického účinku vyprávění však brání neschopnost inspektora Goldsberga (Jakub Zindulka) přijmout fakt, že se setkal s hybridem, bývalým kapitánem SS, který během svého působení v koncentračním táboře prozřel a přestoupil na židovskou víru.

jana-kumherováOčima Jany KumherovéZačátek hry mírně navozuje pocit, že jsme se ocitli v jedné z detektivek z pera Agathy Christie. Působivá atmosféra vtahuje do temného pokoje, za jehož okny běsní divoká bouřka, a ke starci v křesle přichází mladý komisař vyšetřovat vraždu. Jak se však záhy ukazuje, inscenace v sobě skrývá daleko hlubší a závažnější téma. Vypráví o holokaustu, provinění a morální otázce, jakého pokání je třeba pro odpuštění.

Působivé dialogy udrží v divácích napětí a zatajený dech po celou dobu představení. Prokládají je policistovy suché vtipy ve stylu klasického anglického humoru. Atmosféru odlehčují, diváci jsou však příliš upoutáni samotným příběhem, než aby se smíchem rozptylovali.

Otec a syn Zindulkovi, jediní herci celého představení, naprosto přesvědčivě táhnou celou hru. Většinu doby stojí ve vzájemném protikladu, nakonec se však ukazuje, že jejich hodnoty se ve skutečnosti téměř neodlišují. Hra je velmi zajímavým náhledem do minulosti i psychologie.

Hodnocení: 90 %

Herecké představení otce a syna Zindulkových překypuje emocemi. Jestliže syn Jakub představuje spíše komediální a lehce ironickou rovinu, mimochodem velmi zdařile, otec Stanislav drží linii tragickou. A zejména Stanislav Zindulka svým maximálně přesvědčivým výkonem vzbuzuje emoce z nejhlubších.

FOTO: Vražedný pátek v Divadle v Řeznické
„Žijte, milujte a nikdy nepřestávejte klást otázky.“ Toť poselství Vražedného pátku.

Zpověď Žida Freitaga v jeho podání srší emocemi, strachem z dávno zapomenutých vzpomínek, touhou po jejich znovunalezení, hanbou, proviněním, potřebou být spravedlivě potrestán, pocitem nepochopení, vyloučenosti a tak dále. Podařilo se mu vyzpovídat svou postavu až na kost do nejniternějších zákoutí ztrápené lidské duše.

Aby odkrývání střípků minulosti Solomona Freitaga skrze vyprávění vyznělo v plném svém rozsahu, objevuje se v inscenaci hudební doprovod pouze minimálně. Několik málo tónů mezi jednotlivými obrazy navozuje atmosféru následujících odhalení a současně nabízí chvilku oddechu před další emocionální náloží.

FOTO: Vražedný pátek v Divadle v Řeznické
Emocionální smršť, hluboký a silný prožitek, to jsou hlavní přednosti inscenace.

Celá inscenace je rámována tklivou židovskou melodií. Tímto však výčet hudebního doprovodu končí. Jiným zvukovým doprovodem už jsou jen zvuky bouřky a projíždějícího vlaku. Ty nemají v inscenaci jiný účel než navozovat podzimní, posmutnělou atmosféru naplněnou pocitem, že něco neodvratně mizí.

Inscenace Vražedný pátek diváky po emocionální stránce ždímá. Od lekce humorného úvodu graduje až do tragického finále. V tomto směru je text bravurně vystavěn, neboť každá nová informace staví ty dříve zveřejněné do nového světla, a tak musí divák neustále aktualizovat přijímanou výpověď.

Vražedný pátek je přesvědčivý po všech stránkách. Jedná se o náročný, hluboký, silný, otázky kladoucí a po emocionální stránce intenzivní kousek, který stojí za vidění. Nová divadelní sezona začíná velmi, vskutku velmi slibně.

Vražedný pátek, Divadlo v Řeznické, režie: Jakub Zindulka, hrají: Stanislav Zindulka, Jakub Zindulka

Hodnocení: 90 %

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Hana Švarcová
V Českém Krumlově se v prosinci 1988 narodila, aby o pár let později složila maturitní zkoušku na gymnáziu Jana Valeriána Jirsíka v Českých Budějovicích. Od té doby studuje bohemistiku na pražské Filozofické fakultě. Kromě knih a divadla propadla tenisu, horským kolům a dobrovolným hasičům. Od října 2012 přispívá do rubriky Divadlo.

1 Comment on RECENZE: Vražedný pátek klade spoustu otázek. Diváka emocionálně ždímá

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*