Partička se rozhodla převést své zábavné scénky do jednoho celistvého Večírku. Výsledek v Divadle Broadway byl chvílemi roztahaný a zase tolik nepobavil.
Hlavní námět inscenace má ambice pro úspěšnou komedii. Spolužáci ze střední se setkají po mnoha letech u jednoho doma. Na scéně se začnou, v zásadě vtipným způsobem, vyobrazovat charaktery jednotlivých postav. Druhá polovina Večírku má pak nádech malé divadelní roadmovie, kdy hlavní hrdinové jedou na pohřeb jednoho ze spolužáků.
Když se k námětu připočítá Ondřej Sokol v režisérské roli se scénářem Michala Suchánka a s Partičkou v hlavních rolích, divák jde na představení s určitým očekáváním. Jak už to tak bývá, ne každému velkému očekávaní lze dostát.
Jedna z hlavních slabin Večírku se skrývá v délce inscenace. Divák nepotřebuje za své peníze v divadle co nejdéle sedět, ale chce se co nejvíce bavit. Což má v tomto případě nepřímou úměru. Další slabinou se stává silný podpis Partičky pod celou inscenací. Gagy nelze úplně zařadit do kategorie špatné, ale spíše do kategorie divákům známé, takže ničím nepřekvapí a chvílemi zabředávají do opakující se monotónnosti.
Očima Hany Švarcové: Na inscenaci Večírek lze vyzdvihnout kromě dvou podařených vtipů a hereckého výkonu Igora Chmely už jen perfektně zpracovanou scénu. To platí nejen pro interiér kolaudovaného domu v první polovině inscenace, ale zejména pro autobus regulérních rozměrů, který tvůrci využili ve druhé části.
Večírek se ale rozpadá do smršti skečů a rádoby vtipných gagů plných vulgarismů, které omrzí po prvním opakování. Inscenaci chybí opěrná linie v podobě příběhu, který by jednotlivé výstupy sjednotil. Inscenace trpí i tím, že herci v očekávání přicházejících vtipů nejsou schopni udržet vážnou tvář a smějí se dřív, čímž narušují pointu vtipů. Tento nešvar je zcela markantní u Michala Suchánka. Mravoučné ponaučení v závěru už jen korunuje plytkost celé inscenace.
Hodnocení: 30 %
Inscenace má dvě části. Ta první by se dala ohodnotit jako lepší. Zčásti i proto, že diváka drží ve střehu očekávaní, jak vše vyvrcholí. Druhou část, cestu autobusem, rozbíjí proslovy jednotlivých účastníků na pohřbu spolužáka.
Michal Suchánek ještě stihne pobavit výstupem složeným z přísloví. Ale po Kláře Trojanové a Markovi Taclíkovi, kteří mají hrát tak opilé, že na pohřbu udělají rádoby vtipnou ostudu, už divák začne koukat na hodinky a začne přemítat, zda se u mikrofonu musí vystřídat opravdu všichni.
Ani závěr nenabídne nic přelomového. To, že se na pohřeb vůbec nedostanou, že si každý uvědomí své opravdové důvody, proč chtěl na pohřeb jet, a že si spolužáci v pár minutách zbilancují celý svůj dosavadní život, divák čekal už od začátku.
Vzhledem k možnostem a prostorám měla Broadway šanci scénu pojmout opravdu detailně. Zaujala mě otáčivá část jeviště, která dovolovala, aby se mohly dvě scény odehrávat v jeden čas, nebo rozříznutý autobus ve druhé polovině inscenace.
Večírek má kvalitní herecké obsazení. Partičku doplňuje Klára Trojanová, David Matásek a další. Ani jeden z hereckých výkonů však výrazně nepřevyšuje ty ostatní. S hereckými výkony je to podobně jako s celou inscenací. Divák svým způsobem očekává, že se zapíše jako mezník v divadelní historii. Ta se ale stává spíše průměrem, který zapadne mezi ostatní komedie.
Večírek, Divadlo Broadway, autor: Kurt Kruty, režie: Ondřej Sokol, scénář: Michal Suchánek, hrají: Michal Suchánek, Klára Trojanová, David Matásek, Igor Chmela, Richard Genzer, Ondřej Sokol, Marek Taclík a další.
Hodnocení: 60 %
Napište komentář