Menu
TOPZINE.cz
Literatura

RECENZE: V knize Poklidné a tiché místo se filosofuje s mrtvými

Marek Hofman

Marek Hofman

9. 9. 2011

Tvorba Petera S. Beagla byla u nás dost opomíjená. Nakladatelství Argo však nyní přišlo s autorovým debutovým románem. Stáří z něj však cítit není a stejně jako zaujal v době vydání, čtenáře si najde také dnes. A klidně i za dvacet let.

Patrně nejznámějším dílem amerického spisovatele Petera S. Beagla je román Poslední jednorožec, k jehož popularitě značně přispěl stejnojmenný animovaný film, který se na televizních obrazovkách objevil i u nás. Do poeticky pohádkového textu, který však dětem rozhodně určen nebyl, se jedna skupina čtenářů zamilovala, druhá jej s velkým nadšením nepřijala, nebo ho bez povšimnutí minula.

Podobně si na tom stojí i autorův debut, kniha Poklidné a tiché místo. Některé nadchne, druzí sáhnou po jiných titulech.

Peter Soyer Beagle
Americký spisovatel věnující se fantasy se narodil 20. dubna 1939 v New Yorku. Debutový román Poklidné a tiché místo vydal v roce 1960. Nejproslulejším se však stal až román Poslední jednorožec z roku 1968 (č. Altar 1997 a Argo 2009), na nějž později navázal novelou Dvě srdce. V současnosti má rozděláno několik věcí, mimo jiné tři příběhy o Šmendrikovi, mágovi z Posledního jednorožce.

Beagle si pro dějiště svého románu vybral kulisy vpravdě romantické. Smuteční vrby, plazivým břečťanem pokryté náhrobky, mramorová mauzolea, to vše ohrazené zdí newyorského hřbitova. Místo, na něž většina lidí chodí vzpomínat a truchlit, si jeden z hrdinů románu – bývalý lékárník Jonathan Rebeck – vybral za svůj nový domov. Žije zde již devatenáct let a společníka a poslíčka mu dělá pouze mluvící havran a duchové.

Ti však dlouho nevydrží; po nějaké době zapomínají na to, jak se jako živí chovali a postupně se ztrácejí. Až na dva krátce nedávno zemřelé, Michaela a Lauru, kteří se s údělem rozplynutí nehodlají smířit, a tak se snaží ze všech sil zachovat si alespoň odraz své někdejší existence.

Mrtví už nic nepoví. Opravdu?

Název románu perfektně vystihuje jak atmosféru knihy, tak způsob, jímž je čtena. Autor nasadil tempo ospalé želvy plahočící se pouští, tím pádem něco málo přes dvě stě stran čtenáři nesmlsnou během několika málo hodin. A proč taky, po smrti už netřeba nikam spěchat.

Hrdinové hlavní i vedlejší mezi sebou téměř bez přestání debatují, rozjímají a narážejí na témata hodná čtenářova zamyšlení. Naštěstí však nejde o žádný německý idealismus devatenáctého století, člověk tedy nebude potřebovat příručku pro mudrce ani růžový prášek na bolení hlavy. Pokud by myšlenky Beaglových postav měly být přiřazeny k nějakému ismu, musela by vzniknout nová škatulka, a to filosofie nejobyčejnějšího života.

Čtenáři se tak migrény bát nemusejí, pokud ale podobným titulům neholdují, měli by v knihkupectvích přejít o hřbet dál, akce se totiž nedočkají. V textu se sice náznak děje objevuje, větší důraz ale spisovatel klade na vývoj postav.

Čtení na tiché a poklidné dny

Také vedlejší a epizodní postavy, které Beagle postupně přivádí na scénu, slouží primárně pro to, aby přinesly nová témata k rozhovorům, než aby výrazněji posunuly děj kupředu.

Pokud člověk dokáže na chvíli oddechnout a oddat se knize, dostává se mu do rukou poklad, jakých se u nás moc nevidí. Přestože román není nijak zvlášť náročný, pro cestování dopravním prostředkem se zrovna nehodí. Čtenář si jej více užije v pohodlí domova, usazen v křesle a za svitu lampičky.

Název originálu: A Fine and Private Place
Český název: Poklidné a tiché místo
Autor: Peter S. Beagle
Překlad: Veronika Volhejnová
Obálka: Tomáš Kučerovský
Počet stran: 216
Vazba: vázaná s přebalem
Rozměry: 150 x 210 mm
Vydal: Argo – Triton, Praha 2011
Doporučená cena: 298 Kč

Hodnocení: **** (80 %)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

RECENZE: V knize Poklidné a tiché místo se filosofuje s mrtvými