RECENZE: V Dlouhé hrají povedenou grotesku. Naši furianti jsou dotaženi do maxima

FOTO: Habršperk a Bláha
Švec Habršperk a vysloužilý voják Bláha si mají co říct, protože byli dál než v Písku. Zdroj: Divadlo v Dlouhé

Divadlo v Dlouhé má za sebou již přes sedmdesát repríz Našich furiantů z pera Ladislava Stroupežnického. Režisér Jan Borna pojal Furianty jako gogolovskou grotesku a dokázal, že více než sto let staré téma je stále aktuální.

FOTO: Habršperk a Bláha
Švec Habršperk a vysloužilý voják Bláha si mají co říct, protože byli dál než v Písku. Zdroj: DvD

O místo ponocného se ve vsi Honice ucházejí dva kandidáti – úlisný křivák krejčí Fiala (Martin Matejka) a vysloužilý voják Bláha (Jan Vondráček), který okázale dává najevo, že prošel kus světa. Pro Fialu hlasuje první radní Bušek (Miroslav Hanuš), pro Bláhu zas starosta Dubský (Miroslav Táborský). Jeden větší furiant než druhý. Když se najde anonymní paličský list snažící se ovlivnit volbu ponocného, furiantství v různých formách dostává další příležitost projevit se.

Režisér Jan Borna použil text upravený Miroslavem Macháčkem a s asistencí herců Hanuše a Vondráčka pak udělal z Furiantů gogolovskou grotesku. Hojná výrazná gesta a zvětšení nešvarů způsobují, že v leckterých postavách vidíme své sousedy nebo dokonce s uzarděním sami sebe.

Velmi vtipným motivem bylo svlékání horní části oděvu jakožto připravenosti hájit svou čest. Zapůsobilo na mě zvláště v provedení dědečka Dubského (Jiří Wohanka), který se s vervou pouštěl do přetahování košile přes hlavu, ale vždy se nešťastně zasekl. Pohled na něj vyvolal smích, ale následně i mrazení z toho, jak smutná je ta furiantská směšnost.

Herecký soubor Divadla v Dlouhé se může pyšnit tím, že se jeho herci nedělí na lepší a horší, ale že se jedná o skupinu výrazných individualit, které dohromady tvoří skvěle fungující, vyvážený celek. Inscenaci Našich furiantů toto jen potvrdila.

Přesto však stojí za to vyzdvihnout výkon Kláry Sedláčkové-Oltové, jejíž nesebekritická, umouněná Kristýna Fialová byla nesnesitelná a vývojově opožděná přímo autenticky a to i ve chvílích, kdy na ni nebyla soustředěna pozornost.

Jednoduchá scéna Jaroslava Milfajta v podobě šikminy umožňovala řadu fórů – například když Jan Vondráček v dramatickém momentu bezděky upustil půllitr piva a nechal jej, aby se sunul po nakloněném stole, než jej na poslední chvíli zachytil.

FOTO: Sedláčková-Oltová
Kristýna Fialová (Sedláčková-Oltová) ráda písničky, což se jí stane osudným.

Inscenaci příjemně prolínají janáčkovské čtyřhlasé sbory Milana Potočka na texty K. J. Erbena, Ladislava Čelakovského a dalších.

Naše furianty v Dlouhé rozhodně stojí za to navštívit. Nabízejí inteligentní humor a jako bonus náměty k úvahám.

Naši furianti, Divadlo v Dlouhé, autor: Ladislav Stroupežnický, režie: Jan Borna, hrají: Martin Matejka, Miroslav Táborský, Jiří Wohanka, Jan Vondráček, Miroslav Hanuš a další

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Lucie Hrochová
Autorka je redaktorkou rubriky Divadlo. Studuje gymnázium v Ledči nad Sázavou. Ve volném čase zpívá, hraje divadlo, tančí a vydala knihy Přátelství z nebes a Poznání z nebes.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*