Menu
TOPZINE.cz
Film & TV

Recenze: The Doors – When You’re Strange. No tak, kotě, zapal mi

Pavlína Nouzová

Pavlína Nouzová

19. 8. 2010

Light My Fire. Riders on the Storm. The End. To všechno jsou The Doors, kteří si drželi první místa hudebních žebříčků na přelomu 60. a 70. let. Říkalo se o nich, že jsou americkými Rolling Stones. Ještě teď je jméno zpěváka Jima Morrisona tahákem na davy, a když si intelektuální teenager nekoupí tričko s Che Guevarou, pak aspoň s Jimem. Teď o kapele vznikl první celovečerní dokument.

Mapuje dobu od založení The Doors až po smrt Morrisona. Zaznamenává tak to nejzajímavější období kapely, zároveň i atmosféru éry Jimiho Hendrixe, Janis Joplin a hippies. Dokument má velké štěstí, že se na něj vrhl nezávislý režisér Tom DiCillo, nesklouzl tak k obyčejnému zacílení na masy ve stylu nedávného This Is It! o Michaelu Jacksonovi. Jenže to taky režíroval tvůrce slaďounkého High School Musical, že ano.

Ojedinělé záběry, které jste jinde neviděli

Nejen fanoušci skupiny na dokumentu ocení ojedinělé záběry, které zatím nemohli jinde vidět. Všechny jsou reálné, sestříhané z koncertů, ze studia či ze zákulisí, díky čemuž se film neplácá někde na povrchu legend o The Doors. Informační stránka už není tak originální jako ta vizuální. Když si otevřete wikipedii a pár fanouškovských stránek o kapele, pravděpodobně se dozvíte i víc. Jenže o to dokumentu ani nešlo.

Kdyby měl totiž zahrnovat veškeré možné informace a drby, diváci by v kině strávili půlku dne. Morrison byl rozporuplná osobnost, dokládá to vyhraněnost názorů na něj – lidé ho většinou buď obdivují, anebo považují za přetvařujícího se feťáka. Díky tomu má dokument ambice na to, aby vás nenudil.

A dokonce i barevná fotka!

The Doors ale přece jen nenalákají do kin úplně každého. Proto tvůrci sáhli po Johnnym Deppovi. Ne, ve filmu ho neuvidíte, celé dění ale doprovází svým hlasem v roli vypravěče. Tah je to výborný, snímek, který si opravdu zaslouží být viděn, tak zhlédnou i diváci (možná spíš divačky), kteří o The Doors moc neví.

Chcete vidět moje genitálie?

Ani laiky dokument nudit nebude. Kromě informací je totiž plný i emocí. Drží určité tempo. Spolu s proslavením The Doors nabízí rychlejší střih, Morrisonův pád do hlubin alkoholu zase doprovází tesklivější atmosféra, kterou podpírá nyní pomalejší komentář Jonnyho Deppa. Ve filmu je zachycen i slavný koncert v Miami, kde Morrison prohlásil: „Stejně jste se všichni přišli podívat jenom na moje genitálie. Chcete je vidět?“ Podle soudu je tehdy publiku předvedl v celé své kráse. V tu chvíli cítíte vykonstruování, depresi, rozladění. A to už jen z fotografií, které jsou do dokumentu zařazeny a na nichž není nikde vidět, že by Morrison předvedl psychedelický striptýz.

Na jiném nevydařeném koncertě zase klávesista Ray Manzarek zůstal jako jediný hrát. Ostatní členové kapely (kytarista Robby Krieger, bubeník John Densmore a božský Jim) kvůli bortění pódia utekli. Na záběrech je vidět Manzarekova soustředěná tvář pěkně z blízka, a když si uvědomíte tu zoufalost, s jakou se snaží zachránit aspoň poslední písničku, možná se vám udělá i trochu šoufl.

Skladby The Doors ale neuslyšíte pouze na koncertech, různé povídací scény doplňují písničky, které k nim sedí jak časovou posloupností, tak i náladou. Když se blíží konec filmu, začne hrát The End a signalizuje tak i konec Jima Morrisona.

Krok za krokem, schod za schodem

Morrison, Morrison, Morrison

Chvílemi to vypadá, jako by byl snímek jen o něm. Mohl by se více věnovat i ostatním členům The Doors, je ale pravda, že jeho život je nejprofláklejší. Intelektuál, který v šestnácti četl Nietzscheho, chlastal o sto šest, bral snad všechny možné drogy světa a řekl svým posluchačům na koncertě, že jsou idioti. Dokument z něj ovšem nedělá žádného bohéma, kterého byste měli milovat, pokud jste dostatečně in. Snímek se snaží být co nejvíce nestranný, i ve scéně soudního procesu po tom údajném odhalování vysvětluje zcela racionálně, proč slovo údajné je asi tak jediné, které by se s ním dalo pojit.

Nabízí se srovnání s téměř dvacet let starým filmem The Doors od Olivera Stonea. Tady ale nejde o herce, kteří hrají film. Jim Morrison tu skutečně stojí před kamerou a je pod parou. Skutečně nadává. Densmore skutečně odchází z nahrávání alba a stěžuje si na vyčerpání. Na chvíli si přijdete jako členové The Doors.

The Doors – When You’re Strange (When You’re Strange)

Dokumentární / Hudební
USA, 2009, 86 min

Režie: Tom DiCillo
Hrají: Jim Morrison, Johnny Depp

Hodnocení: 4****

[album:

 

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Recenze: The Doors – When You’re Strange. No tak, kotě, zapal mi