RECENZE: Svatá rodina se rozpadá, chybí jí konstrukce. Herci ale září

FOTO: Synková a Lábus
Jana Synková a Jiří Lábus jako její sousedka, která je "pořád ještě šik". Zdroj: Studio Ypsilon

Studio Ypsilon poprvé uvedlo maďarskou hru Györgyho Schwajdy Svatá rodina již v roce 1998. Diváky stále přitahuje vážnost tématu skloubená s komickými prvky a sršící energie herců. Inscenace by však potřebovala pevnější, vytříbenější konstrukci a jasnější směřování.

FOTO: Synková a Lábus
Jana Synková a Jiří Lábus jako její sousedka, která je “pořád ještě šik”. Zdroj: Ypsilon

Stará zlomyslná matka (Jana Synková) se k sobě snaží přitáhnout pozornost svých synů, a tak odcizí luxusní zboží. Vedle toho předstírá choroby, vychloubá se sousedkám, jak o ni její děti pečují a snaží se nakvartýrovat svým potomkům do bytů.

Synková bravurně hraje protivnou a prolhanou ženu, která kulhá, jen když se jí to hodí. Její promluvy vypadají spíše na improvizaci než na pevně daný text. Mele páté přes deváté, což mnohdy vyvolává smích v hledišti, ale zároveň to odvádí pozornost od hlavní myšlenky.

Nejen matčiny promluvy by potřebovaly pročistit. Nadbytečná mi přijde například scéna, kdy matka prodává žehličku a vyzývá sousedku Katy (Jiří Lábus), aby se svlékla.

Pochvalu zaslouží sousedka Maryška, kterou představuje Jiří Schmitzer. Nesmělá klátící se stařenka jak věchýtek se střihem mění v rockerku zpívající do karafiátů. Schmitzer je v roli vtipný a přesný.

FOTO: Schmitzer
Schmitzer je jako vetchá stařenka neodolatelný.

Oproti tomu pečovatelka Sásová v provedení Romana Mrázika je nemastná neslaná. Neustále se matky vyptává, jak že dlouho ji to nebožtík manžel proháněl. Poprvé se pár diváků pousměje, opakování tohoto fóru však již nefunguje.

Matčiny syny představují Miroslav Vladyka, Pavel Nový a Martin Dejdar. Vyzdvihla bych Dejdarovo ztvárnění obtloustlého bezelstného podpantofláka – je komické a tragické zároveň, hlavně však pravdivé. Scéna, kdy se Dejdar neobratně snaží uložit bezvládně ležící matku zpátky do postele, na mě však působí lacině.

Inscenace však vedle všech méně či více povedených legrácek obsahuje i momenty, při kterých divákovi zamrazí. Uvedla bych situaci, kdy matka stojí nad synem Pavlem Novým a raduje se z toho, jak mu chutnají její knedlíky, načež syn tuto radost rázem usekne.

Inscenací skrz naskrz přechází průvod hrající Rekviem. Jeho funkce mi zůstala záhadou. Stejně tak motiv nebožtíka manžela, zjevujícího se matce jako duch, mi připadal nedotažený.

Režisér Juraj Nvota dopustil, že na jevišti je občas zmatek, občas kravál. Nicméně energické nasazení herců zaručuje, že nudit se nebudete ani na vteřinku.

Svatá rodina, Studio Ypsilon, autor, György Schwajda, režie: Juraj Nvota, hrají: Jana Synková, Pavel Nový, Martin Dejdar, Miroslav Vladyka, Lenka Termerová nebo Renata Rychlá, Jiří Schmitzer, Jiří Lábus, Roman Mrázik, Jan Jiráň a Miroslav Kořínek

//

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Lucie Hrochová
Autorka je redaktorkou rubriky Divadlo. Studuje gymnázium v Ledči nad Sázavou. Ve volném čase zpívá, hraje divadlo, tančí a vydala knihy Přátelství z nebes a Poznání z nebes.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*