RECENZE: Soukromý vesmír. Helena Třeštíková špehuje i vaší rodinu

Helena Třeštíková má v rámci české dokumentární tvorby výsadní postavení. Svá časosběrná díla připravuje s neuvěřitelnou precizností a citem pro detail. Katka, Marcela i René slavili velký úspěch nejen u nás, ale i v zahraničí. Jak dopadl její zatím poslední opus Soukromý vesmír?

Základem úspěchu dokumentů Heleny Třeštíkové byla vždy kombinace silného tématu a osobní agresivní angažovanosti při mnohaletém natáčení. Zacílení na jednu konkrétní osobu stíhanou nepřízní osudu vždy dojímalo, vířilo debaty a sbíralo filmové ceny, kde se jen dalo. Po třech celovečerních filmech se zkušená dokumentaristka vrhla do trochu jiných filmových vod. Zaměřila se na obyčejnou rodinu, jejíž život zaznamenávala neuvěřitelných 37 let.

Helena Třeštíková patří k nejlepším českým dokumentárním tvůrcům současnosti. Se svými časosběrnými snímky sklízí velké úspěchy jak u nás, tak na zahraničních festivalech. Tvoří televizní projekty, ale i regulérní celovečerní dokumenty, z nichž slavila největší úspěchy s Katkou, Reném a Marcelou. V letošním roce do kin vysílá rovnou dva své snímky – Soukromý vesmír a Rodinné deníky.

Mnozí by jistě čekali, že se bude jednat o rodinu něčím zvláštní. Opak je ale pravdou, žádné drogy, problémy ani životní krize se nekonají. Příběh rámovaný předčítáním deníkových záznamů sympatického otce plyne jako sled rození dětí, pádů režimů a archivních záznamů proslovů Karla Gotta, jehož schopnost být vždy na straně vítěze z něj dělá tak trochu filmového padoucha.

Většího vzrušení se dočkáme až po narození syna, jehož osudy se alespoň nějakým způsobem liší od středního proudu. Rebelství, punk, drogy a pozdější odchod do Španělska jsou emocionálním vrcholem. Žádné velké slzy a projevy se ale nekonají. Rodina vše pochopí a roztomilý taťulda už zase předčítá ze svého deníku o obyčejných malých událostech. Jako třeba prvním zoubku jeho dcery.

Očima Pavlíny Nouzové: Nápad to není zrovna dvakrát originální. Na osudech a příbězích jedné obyčejné rodiny ukázat, jak se Československo a následně Česká republika změnily během posledních třiceti let. Jenže pokud máte nadmíru sympatickou obyčejnou rodinu, která je vám i lecčím blízká, máte vyhráno.

Tak postupuje Soukromý vesmír první polovinu svého děje, kdy divák nadšeně poslouchá popisy táty rodiny – především jeho komentování politiky stylem „my jsme měli důležitější věci na práci, stavěli jsme dům“. Když se ale snímek zaměří na jejich rozmazleného syna, už ztrácí důvod, proč by ho měl někdo sledovat. Koho by bavilo pozorovat osudy polo-anarchisty, který žije strašně nezávisle, ale přitom by bez peněz rodičů na tu svoji marjánu neměl…

Hodnocení: 3***

Filmoví fanoušci, kteří oplývají znalostí předcházejících děl Třeštíkové, budou v napětí očekávat nějaký zvrat, tragickou událost nebo jen náznak vzrušení. Ten ale nepřijde, a to je možná jediná černá kaňka na jinak dokonalém filmovém tvaru. Absence dramatického oblouku rozmělňuje snímek na oddělené scénky, které ve své podstatě ani moc nesouvisejí, navíc místy působí značně repetitivně. To by v hrané kategorii působilo nepatřičně, dokumentární snímek podobný problém unese mnohem lépe. Jde přeci o záznam skutečných životů.

[youtube_660]OJMVprrktj8[/youtube_660]

Tvůrci zaslouží obrovskou poklonu za úžasnou práci s více než 50 hodinami natočeného filmového materiálu. I přes občasné problémy s radikálními skoky v čase působí Soukromý vesmír uceleným dojmem a je v něm patrná jasná tvůrčí vize a pevné režijní vedení. Vše navíc ozvláštňuje množství dobových záběrů, kterým kraluje Karel Gott a moderátoři dřívějších večerních zpravodajství. O úsměvné momenty není díky nim nouze a ve správnou dobu vždy naruší možnou nastupující nudu.

Nezažil si komunisty, o hodně tak přijdeš

Naladění se na dobovou vlnu pak ocení zejména starší publikum, které na vlastní kůži zažilo komunistický režim a tehdejší poměry. Ostatní musí vzít za vděk samotnými osudy rodiny a další dobové souvislosti jim bohužel zákonitě ujdou. Při obrovském časovém rozsahu se ale jedná o očekávaný problém.

Třeštíková tak úspěšně pokračuje v sérii strhujících časosběrných dokumentů. Navíc skvělým způsobem dokázala, že i při volbě obyčejného námětu dokáže prodat své filmařské schopnosti. Jeden z nejlepších a nejupřímnějších českých filmů tak přišel hned z kraje letošního roku. Pokud máte jen trochu v lásce dokumentární tvorbu, návštěva Soukromého vesmíru by pro vás měla být povinností.