RECENZE: Sluha dvou pánů v Olomouci rozesměje. A někoho rozpláče

FOTO: Sluha dvou pánů Truffaldino
Truffaldino svým pánům život nijak neulehčoval. Zdroj: MDO

Bulharský režisér Nikolaj Pavlov Penev nastudoval se souborem Moravského divadla Olomouc hru Carla Goldoniho Sluha dvou pánů. Komedii učinil ještě komičtější. Především díky blechám.

FOTO: Sluha dvou pánů Truffaldino
Truffaldino svým pánům život nijak neulehčoval. Zdroj: MDO

Příběh je založený na postavě sluhy Truffaldina, který se nechá zaměstnat dvěma pány, kteří o sobě navzájem nevědí. Jelikož je nemožné být fyzicky na dvou místech zároveň, je nucený se z ošemetných situací, kdy hrozí vyzrazení jeho tajemství, vylhat. Čím víc si však vymýšlí, tím více se do svých lží zamotává. Nakonec se sám pro lásku k ženě prozradí.

Celé představení provázejí blechy. Samozřejmě imaginární. Na začátku hry jednu Truffaldino v hledišti chytne. Na jevišti se jí snaží zbavit, jenže k ní přibude další a na konci se o ně herci podělí s publikem, když je hodí zpět do hlediště. Blechy vtipně ovlivňují dějové zvraty se však objevují téměř každých deset minut. Zdá se, že by se bez nich hra snad ani neobešla.

FOTO: Sluha dvou pámů Brighella
V knižní předloze si postavy vychutnávají dobré jídlo, na jevišti hlavně dobré pití.

Dalším prvkem, který se prolíná celým dílem, je také komunikace jeviště s hledištěm. Diváci jsou vtahováni do děje jako samotní aktéři příběhu, herci k nim promlouvají a chovají se k nim jako ke svým spoluhráčům. Oslovují je, spílají jim a utahují si z nich. Použité vtipy se především dotýkají současnosti a české povahy než klasicistní Itálie.

I když je humor typicky český, hra rozhodně neztratila atmosféru jižní Evropy. Vtipně užitá italština-neitalština, která je překládána pomocí titulků nebo samotného Truffaldina při nedokonalém zpěvu, playbacku či temperamentní hádce, dodává hře výjimečnost. Na druhou stranu se však využívá až příliš často a hra ztrácí dojem celistvosti.

FOTO: Sluha dvou pánů
Každý se jednou zamiluje. I Truffaldino do Smeraldiny.

Závěrečná situace při novém či opětovném párování postav do mileneckých dvojic je natolik komická, až v ní zaniká Truffaldinovo přiznání, že je opravdu sluhou obou pánů. Divák to samozřejmě dávno ví, jen samotní aktéři na scéně by z toho mohli být trochu více zaskočeni. Hlavní odhalení se tedy považuje za nejméně podstatné a hra se zdá být více založená na vtipech než na zápletce se sluhou.

Ať už mělo provedení jakékoliv nedostatky, herecké výkony vlastně divákovi ani nedovolily, aby si je uvědomil. Výkon Romana Vencla, představitele Truffaldina, byl výborný. Ani na chvíli nenechal publikum oddechnout a bavil je na sto procent až do konce. Také Vojtěch Lipina, Tereza Richtrová a další, vložili do svých rolí kus sebe sama a na konci si vyslechli zasloužený potlesk.

FOTO: Sluha dvou pánů Beatrice a Clarice
Ve hře se každá urážka i nedorozumění řeší soubojem.

Hra, která je opravdu jakýmsi bleším cirkusem, stojí za zhlédnutí. Jak už bylo řečeno, drobné nedostatky nemohou zkazit celkový dojem z velmi dobrého představení, u kterého se člověk směje tak, až pláče.

Sluha dvou pánů, Moravské divadlo Olomouc, autor: Carlo Goldoni, režie:Nikolaj Pavlov Penev, hrají: Tereza Richtrová, Vojtěch Lipina, Roman Vencl, Jiří Nebefuhr, Jaroslav Krejčí, Lenka Kočišová a další

Hodnocení:  90%

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

1 Comment on RECENZE: Sluha dvou pánů v Olomouci rozesměje. A někoho rozpláče

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*